Varvara Gračovová

Varvara Gračovová
Варвара Грачёва
Varvara Gračovová na French Open 2021
Varvara Gračovová na French Open 2021
StátRuskoRusko Rusko (2017 – červen 2023)
FrancieFrancie Francie (červen 2023 – dosud)
Datum narození2. srpna 2000 (24 let)
Místo narozeníMoskva, Rusko[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek2 675 201 USD
Tenisová raketaYonex
Dvouhra
Poměr zápasů263–189
Tituly0 WTA, 7 ITF
Nejvyšší umístění39. místo (8. ledna 2024)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2023)
French Open4. kolo (2024)
Wimbledon2. kolo (2023, 2024)
US Open3. kolo (2020, 2021)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry1. kolo ([[Tenis na Letních olympijských hrách 2024 – ženská dvouhra |2024]])
Čtyřhra
Poměr zápasů12–38
Nejvyšší umístění135. místo (21. března 2022)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2022, 2024)
French Open2. kolo (2020, 2021)
Wimbledon3. kolo (2021)
US Open2. kolo (2021)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hry1. kolo ([[Tenis na Letních olympijských hrách 2024 – ženská čtyřhra |2024]])
Týmové soutěže
Billie Jean King Cupskupina finále (2023)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240601a1. června 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Varvara Gračovová (rusky: Варвара Андреевна Грачёва, Varvara Andrejevna Gračova, * 2. srpna 2000 Moskva) je francouzská profesionální tenistka, která do června 2023 reprezentovala rodné Rusko. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour nevyhrála žádný turnaj. V rámci okruhu ITF získala sedm titulů ve dvouhře.[2]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v lednu 2024 na 39. místě a ve čtyřhře v březnu 2022 na 135. místě. Připravuje se v ETC akademii v jihofrancouzském Cannes pod vedením Xaviera Puja.[3][1]

Ve francouzském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2023 utkáním ve skupině finálového turnaje proti Německu, v němž přidala druhý bod po skreči Tatjany Mariové. Francouzky zvítězily 3–0 na zápasy. Do listopadu 2024 v soutěži nastoupila k jedinému mezistátnímu utkání s bilancí 1–0 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.[4]

Soukromý život

[editovat | editovat zdroj]

Narodila se roku 2000 v ruské metropoli Moskvě. Do čtrnácti let ji trénovala matka Natalja Kozakovová. Na prahu juniorské dráhy odcestovala do Německa, kde se začala připravovat s Ninou Bratčikovovou. Do Francie se přestěhovala v roce 2016, kdy jí bylo šestnáct let, a začala trénovat v canneské ETC akademii.[5][3][6]

Francouzský sportovní deník L'Équipe koncem března 2023 uvedl, že Gračovová zažádala o francouzské občanství.[7][8] Změnu zvažovala ještě před ruskou invazí na Ukrajinu v únoru 2022.[5] Válečný akt její záměr urychlil, když ruští a běloruští tenisté nesměli po vpádu Ruska na ukrajinské území startovat pod státní vlajkou a řešili komplikace s udělením víz.[6] Francii začala reprezentovat v závěru června 2023, kdy se jako 43. hráčka žebříčku stala francouzskou dvojkou za světovou pětkou Garciaovou.[5] Prvním turnajem, do něhož nastoupila jako Francouzka se stal Bad Homburg Open, v týdnu po časném vyřazení na berlínském bett1open.

Tenisová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutovala v březnu 2016, když do čtyřhry turnaje v Šarm aš-Šajchu s dotací 10 tisíc dolarů obdržela po boku Oleksandry Andrejejevové divokou kartu. V úvodním kole však rusko-ukrajinský pár podlehl Ruskám Aleně Fominové s Jekatěrinou Jašinovou.[2] Premiérový titul v této úrovni tenisu vybojovala během listopadu 2017 na hammámetském turnaji s rozpočtem 15 tisíc dolarů. Ve finále přehrála nejvýše nasazenou Francouzku ze čtvrté světové stovky Fionu Ferrovou.[9][2]

Bekhend na Open de Limoges 2021

Na okruhu WTA Tour debutovala červencovým Ladies Open Lausanne 2019, kde postoupila z kvalifikace. Na úvod dvouhry však podlehla čínské tenistce Chan Sin-jün, figurující na sto osmdesáté druhé příčce klasifikace. První vítězný zápas dosáhla o dva týdny později na washingtonském Citi Open 2019, na němž opět zvládla kvalifikační soutěž. V prvním kole singlu pak vyřadila Rusku z konce elitní stovky Annu Blinkovovou, ale ve druhém prohrála se čtvrtou nasazenou Tchajwankou Sie Šu-wej až v tiebreaku rozhodující sady. V kvalifikačním kole US Open 2019 jí stopku do hlavní soutěže vystavila Nizozemka z třetí stovky žebříčku Richèl Hogenkampová. Přes Australanku Ajlu Tomljanovićovou prošla do osmifinále moskevského Kremlin Cupu 2019, v němž nezvládla duel se čtyřicátou ženou pořadí Anastasijí Pavljučenkovovou.[9]

V závěrečné fázi kvalifikace melbournského majoru Australian Open 2020 nenašla recept na Švédku Johannu Larssonovou z počátku třetí světové stovky. Po pětiměsíčním přerušení sezóny 2020 pro koronavirovou pandemii vypadla v úvodní fázi srpnového Prague Open se čtrnáctou hráčkou žebříčku Petrou Martićovou. Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie přišel v ženském singlu US Open 2020. V úvodním kole porazila Španělku Paulu Badosovou ve dvou setech. Ve druhém se ocitla na prahu vyřazení s třicátou nasazenou Kristinou Mladenovicovou, která již vedla 6–1, 5–1 a 15:0. Přestože gem Francouzka prohrála, v dalším si vypracovala čtyři mečboly. Podávající Gračovová je však odvrátila a nastartovala obrat. Ze zbylých třinácti gemů vyhrála dvanáct. Mladenovicové uštědřila ve třetí sadě „kanára“.[10] Ve třetím kole však jako v Praze podlehla chorvatské turnajové osmičce Petře Martićové.[9]

Členku první světové desítky poprvé porazila na úvod Australian Open 2023, když ztratila jen dva gamy se světovou osmičkou Darjou Kasatkinovou.[11] Přes italskou kvalifikantku Lucrezii Stefaniniovou prošla do třetího kola, kde ji v aréně Roda Lavera zastavila třicátá nasazená Karolína Plíšková.[12] Premiérové finále na túře WTA odehrála v úvodním ročníku březnového ATX Open 2023 v Austinu. Na úvod vyřadila nejvýše nasazenou Polku Magdu Linetteovou, poté krajanku Annu Blinkovovou a Američanky Sloane Stephensovou i Katie Volynetsovou. Ve finále však ve dvou setech nestačila na padesátou druhou hráčku světa, Ukrajinku Martu Kosťukovou.[13]

Finále na okruhu WTA Tour

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistryň (0)
WTA 1000 (0)
WTA 500 (0)
WTA 250 (0–1 D)

Dvouhra: 1 (0–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj kategorie povrch soupeřka ve finále výsledek
Finalistka 1. 5. března 2023 Austin, Spojené státy WTA 250 tvrdý Ukrajina Marta Kosťuková 3–6, 5–7

Tituly na okruhu ITF

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
Turnaje W100 Turnaje W80
Turnaje W75/W60 Turnaje W50
Turnaje W35/W25 Turnaje W15/W10

Dvouhra (7 titulů)

[editovat | editovat zdroj]
č. datum turnaj kategorie povrch soupeřka ve finále výsledek
1. listopad 2017 Hammámet, Tunisko W15 antuka Francie Fiona Ferrová 6–4, 7–6(7–1)
2. leden 2018 Antalya, Turecko W15 antuka Gruzie Sofja Šapatavová 7–5, 6–0
3. duben 2019 Chiasso, Švýcarsko W25 antuka Rumunsko Jaqueline Cristianová 6–4, 6–2
4. květen 2019 Caserta, Itálie W25 antuka Kazachstán Anna Danilinová 6–3, 7–5
5. červen 2019 Montpellier, Francie W25 antuka USA Elizabeth Halbauerová 6–4, 6–2
6. září 2019 Saint-Malo, Francie W60 antuka Ukrajina Marta Kosťuková 6–3, 6–2
7. září 2019 Valencie, Španělsko W60 antuka Německo Tamara Korpatschová 3–6, 6–2, 6–0

Vítězství nad hráčkami Top 10

[editovat | editovat zdroj]
Přehled
Sezóna 2023 2024 Celkem
Vítězství 3 1 4
Vítězství
Č. hráčka top 10 WTA turnaj povrch fáze skóre VGR
Sezóna 2023
1.   Darja Kasatkinová 8. Australian Open, Melbourne, Austrálie tvrdý 1. kolo 6–1, 6–1 97.
2.   Darja Kasatkinová 8. Indian Wells Masters, Spojené státy tvrdý 3. kolo 6–4, 6–4 66.
3. Tunisko Ons Džabúrová 5. Miami Open, Spojené státy tvrdý 2. kolo 6–2, 6–2 54.
Sezóna 2024
4. Řecko Maria Sakkariová 7. French Open, Francie antuka 1. kolo 3–6, 6–4, 6–3 88.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Varvara Gracheva na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b Varvara Gračovová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20240601a1. června 2024
  2. ↑ a b c Varvara Gračovová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20240601a1. června 2024
  3. ↑ a b Varvara Gracheva Bio | Bio & Career [online]. WTA Tennis [cit. 2023-06-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Varvara Gračovová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20240601a1. června 2024
  5. ↑ a b c Moscow-Born Gracheva Becomes France's Number Two Following Naturalisation. Tennis-infinity.com [online]. 2023-06-27 [cit. 2023-06-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-06-27. (anglicky) 
  6. ↑ a b Tenistka Gračovová požádala o francouzské občanství, změnu zvažuje i Kasatkinová. ČT sport [online]. Česká televize, 2023-03-30 [cit. 2023-06-29]. Dostupné online. 
  7. ↑ КОЛОДКИНА, София. «Для нас нет тяжёлых потерь». Россиянка Грачёва может сыграть на ОИ в Париже за Францию. www.championat.com [online]. 2023-03-27 [cit. 2023-04-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-03-30. (rusky) 
  8. ↑ MALÝ, Miroslav. Budoucnost s novým pasem. Ruská tenistka Gračovová žádá o francouzské občanství - Sport.cz. Sport.cz [online]. 2023-03-27 [cit. 2023-06-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-04-12. 
  9. ↑ a b c Varvara Gracheva Matches | Past Tournaments & More [online]. WTA Tennis [cit. 2020-09-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ CLAREY, Christopher. ‘A Total Collapse’ for a Player Restricted by U.S. Open Contact Tracing. The New York Times [online]. 2020-09-02 [cit. 2020-09-03]. Dostupné online. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  11. ↑ The first racket of Russia Kasatkina lost to Gracheva in the first round of the Australian Open. Oreanda-news.com [online]. 2023-01-18 [cit. 2023-03-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ Uragán Kája. Plíšková popsala po jasné výhře pohyb à la Matrix i kouzlo mašličky. Tenisový svět [online]. 2023-01-23 [cit. 2023-03-06]. Dostupné online. 
  13. ↑ Kostyuk sweeps to first career title in Austin. Women's Tennis Association [online]. 2023-03-06 [cit. 2023-03-06]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]