Veleda

Veleda
Narození50
Úmrtí1. století
NárodnostBrukterové
Povoláníjasnovidec, věštec a kněžka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
André Charles Voillemot, Velleda, 1869

Veleda byla kněžka a věštkyně germánského kmene Brukterů. Během Batávského povstání v letech 69-70 předpověděla počáteční úspěch tohoto povstání a byla mnohými považována za božstvo. Římský historik Publius Cornelius Tacitus ji zmínil v roce 98 ve svém díle De origine et situ Germanorum...

„ Germáni dokonce věří, že ženy mají v sobě něco božského a věšteckého, nepohrdají proto jejich radami a dbají na jejich výroky. Sami jsme přece za vlády zbožněného Vespasiana zažili, že Veleda byla u mnohých z nich považována za božstvo.[1] “

Ruský lingvista Roman Jakobson vyložil její jméno z indoevropského kořene *wel „vidění, průzračnost, prozření“, z kterého také odvodil jméno slovanského Velese, baltského Velniase, severského Ulla a védského Varuny.[2]

Veleda v umění

[editovat | editovat zdroj]

Veleda je hrdinkou triviálního historického románu Velleda, ein Zauberroman (1795) německé spisovatelky Benedikte Naubertové,[3] či románu Welleda und Ganna (1818) německého romantického spisovatele Friedricha de la Motte Fouquého.[4] Je také jednou z postav sci-fi povídky Poaula Andersona Star of the Sea (1991)[4] a objevuje se v historických detektivních románech Železná ruka (1992) či Saturnálie (2007) anglické spisovatelky Lindsey Davisové.[5]

Veleda je rovněž titulní postavou opery Velleda (1835) německo-amerického skladatele Eduarda Sobolewskiho.[6]

Ve výtvarném umění vytvořil sochu Veledy roku 1845 francouzský sochař Hippolyte Maindron a roku 1877 rovněž francouzský sochař Laurent Marqueste. Známý je rovněž obraz Velleda francouzského malíře Andrého Charlese Voillemota z roku 1869.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ TACITUS, Publius Cornelius. Z dějin císařského Říma. Praha: Svoboda, 1976. S. 337. 
  2. ↑ TÉRA, Michal. Perun: Bůh hromovládce. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2009. ISBN 978-80-86818-82-5. S. 96–97. 
  3. ↑ Christiane Benedikte Naubert
  4. ↑ a b Rebel Women Embroidery. rebelwomenembroidery.wordpress.com [online]. [cit. 2018-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-08-10. 
  5. ↑ Lindsey Davis - The Internet Speculative Fiction Database
  6. ↑ Operone - Komponisten. www.operone.de [online]. [cit. 2018-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-08-11. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]