Verdens Gang

Verdens Gang
Základní informace
Datum založení23. června 1945
Jazykbokmål a norština
Periodicitadenní tisk
Formáttabloid
Země původuNorskoNorsko Norsko
Sídlo redakceOslo, 0180, Norsko
Klíčové osoby
MajitelSchibsted Media
VydavatelSchibsted
ŠéfredaktorGard Steiro (od 2017)
Odkazy
ISSN0806-0894
OCLC213860162
WebOficiální web
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Verdens Gang (doslovně „Běh světa“) je norský deník tabloidního formátu známý pod zkratkou VG, který začal vycházet v červnu 1945. Vrcholu tištěného nákladu dosáhl v roce 2002 s 390 tisíci výtisky. Přesun médií na internet znamenal rozvoj onlinové verze VG Nett. K roku 2017 se stále jednalo o nejčtenější norský internetový deník na doméně vg.no, s téměř dvěma miliony přístupy za den.[1]

Soukromá společnost Verdens Gang AS sídlí v Oslu. Jejím jediným vlastníkem se v roce 1966 stala veřejná obchodní společnost Schibsted, pod níž spadá i největší norský tištěný deník Aftenposten.[2]

Deník založili členové norského hnutí odporu v roce 1945 krátce po osvobození země z nacistické okupace.[3] Úvodní číslo vyšlo 23. června 1945.[4] Prvním šéfredaktorem se stal Christian A. R. Christensen, který noviny vedl až do úmrtí v roce 1967.[5]

Internetová verze VG Nett vznikla v roce 1995.[6] O devět let později se již podílela 40 % na čistém provozním zisku novin, pro online verzi média nezvykle vysokou hodnotou.[7] Redakce se věnuje také investigativní žurnalistice. V roce 2019 stála za odhalením a medializací tzv. podvodníka z Tinderu.[8][9] Webové stránky obsahují také diskusní forum VG Debatt.[10]

S týdenní periodicitou je v pátečním vydání deníku zveřejňován albový a singlový žebříček hlavní norské hitparády VG-lista.[11]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Verdens Gang na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Lesertall for norske nettaviser. medienorge [online]. [cit. 2022-02-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-07-05. (norsky) 
  2. ↑ Schibsted acquires Verdens Gang [online]. Schibsted [cit. 2022-02-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-10-06. (anglicky) 
  3. ↑ Epp Lauk; Svennik Hoyer. Recreating journalism after censorship. Generational shifts and professional ambiguities among journalists after changes in the political systems. Central European Journal of Communication [online]. Podzim 2008 [cit. 31-12-2014]. Čís. 1. Dostupné v archivu pořízeném dne 31-12-2014. 
  4. ↑ Verdens Gang [online]. NorgesLexi [cit. 2008-08-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21-06-2012. (norsky) 
  5. ↑ Olav Anders Øvrebø. Journalism After the Monopoly on Publishing has been Broken [online]. Bergen Open Research Archive, 2008 [cit. 2014-12-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 29-12-2014. 
  6. ↑ Online Journalism Atlas: Norway. Online Journalism [online]. 25-01-2008. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  7. ↑ PFANNER, Eric. Norwegian newspaper publisher finds the secret to profiting online - Business - International Herald Tribune. The New York Times [online]. 2007-02-18 [cit. 2022-02-26]. Dostupné online. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  8. ↑ NOSKOVÁ, Anna. Sňatkový podvodník v časech Tinderu. Čím si získal srdce žen?. Forbes [online]. 2022-02-03 [cit. 2022-02-26]. Dostupné online. 
  9. ↑ Podvodník z Tinderu. Falešný boháč dál žije v luxusu, jeho oběti tíží dluhy. iDNES.cz [online]. 2022-02-15 [cit. 2022-02-26]. Dostupné online. 
  10. ↑ GREGER, Mats With. Nylansering utløste brukerflukt fra VG Debatt. journalisten.no [online]. 2022-01-31 [cit. 2022-02-26]. Dostupné online. (norsky) 
  11. ↑ VG-lista [online]. Google [cit. 2022-02-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-02-26. (norsky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]