Vicki Baumová

Vicki Baumová
Rodné jménoHedwig Baumová
Narození24. ledna 1888
Vídeň
Úmrtí29. srpna 1960 (ve věku 72 let)
Hollywood
Příčina úmrtíleukemie
Povoláníscenáristka, spisovatelka, novinářka, harfistka a hudebnice
EtnikumŽidé
StátRakouskoRakousko Rakousko (do roku 1938) Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké (od roku 1938)
ObdobíVýmarská republika
ŽánrPróza, Román
Tématahudba, hra na harfu, literatura, žurnalistika a filmová scenáristika
Literární hnutíNová věcnost
Významná dílaLidé v hotelu, Zlaté střevíčky, Velký výprodej
Manžel(ka)Max Prels (první manžel), Richard Lert (druhý manžel)
Dětidva synové z druhého manželství
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pamětní deska věnovaná Vicki Baumové na ulici Koenigsallee 45 v Berlíně, odhalená byla dne 4.10.1989

Vicki Baumová (nepřechýleně Vicki Baum; 24. leden 1888, Vídeň – 29. srpen 1960, Hollywood, Kalifornie)[1] byla původem rakouská harfenistka, scenáristka, novinářka a spisovatelka, řadící se k literárnímu hnutí Nová věcnost.[2]

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Narodila se původně jako Hedwig Baumová ve Vídni, vyrůstala jako jedináček v dobře situované židovské rodině,[3] její otec Hermann si přál avšak míti syna, jenž se měl jmenovati Viktor, a tak se z Hedwigy stala Vicki.[4] Nevyrůstala ale vůbec v idylickém prostředí, otec, povoláním bankovní úředník, byl hrubián, který ji zakazoval dokonce čísti, její matka Mathilde zase trpěla psychickými problémy, a tak jediné útočiště nalézala u svého dědečka.[5] Měla hudební nadání. Na Vysoké škole múzických umění ve Vídni vystudovala hru na harfu.[6]

Po prvním rozvodu, následném novém vztahu a s příchodem na svět dvou synů se ale přiklonila na stranu literatury. V letech 1926–1931 byla zaměstnána v berlínském nakladatelství Ullstein-Verlag, kde se redakčně starala o časopis Die Dame.[7] Její první román Menschen im Hotel (česky Lidé v hotelu, 1933) z roku 1929 zaznamenal v daném období nebývalý úspěch. Dočkal se nejenom nejednoho divadelního uvedení, nýbrž i toho filmového roku 1932 v Hollywoodu (film Grand Hotel), v němž si zahrála např. i herečka Greta Garbo.[8] Sama se na něm podílela jako scenáristka.

Literární prototyp tzv. Nové ženy

[editovat | editovat zdroj]

Spadá typově do výmarského emancipačního ideálu, moderního kultu tzv. Nové ženy (německy Neue Frau), jež se již dokáže navzdory všem předchozím nesnázím prosaditi a realizovati v té do té doby ryze mužské společnosti a jež vede ke změně mužského nazírání na ženy.[9][10] Je klasickou představitelkou výmarské dívčí literatury, v jejíž tvorbě rezonují specificky ženská témata (tzn. studium, potrat, mateřství, či manželství), avšak necílí primárně pouze a jenom na ženské publikum.[11]

Osobní život

[editovat | editovat zdroj]

V letech 1906–1910 byla provdána za rakouského spisovatele a novináře Maxe Presla.[12] V roce 1916 se vdala podruhé, a to za dirigenta Richarda Lerta, jemuž také porodila posléze dva syny; v této době se již začíná ale více věnovati samotnému psaní nežli hudbě.[13]

V 30. letech 20. století pobývala s rodinou převážně ve Spojených státech amerických, národní socialisté v Německu pálili na hranicích její knihy. V roce 1938 získala americké státní občanství. Od roku 1941 psala již anglicky. Na sklonku jejího života jí byla diagnostikována leukemie, o které zpočátku nikomu nic neřekla, onemocnění i před svojí rodinou tajila. Zemřela dne 29. srpna 1960 v Kalifornii.[14][15]

České překlady z němčiny

[editovat | editovat zdroj]
  • Zlaté střevíčky: román primabaleríny (orig. "Die goldenen Schuhe"). 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1979. 339 S. Překlad: Klára Vachulová
  • Velký výprodej (orig. "Der grosse Ausverkauf "). 1. vyd. Praha: Julius Albert, 1946. 229 S. Překlad: Pavel Janda
  • Kariéra Dory Hartové. (orig. "Die Karriere der Doris Hart"). 1. vyd. V Praze: Jos. R. Vilímek, 1936. 334 S.
  • Lidé v hotelu (orig. "Menschen im Hotel"). 1. vyd. V Praze: Sfinx, Bohumil Janda. 1933. 275 S. Překlad: František Kovárna
  • Studující chemie Helena Willfüerová: román mladé dívky naší doby (orig. "Stud. chem. Helene Willfüer: Roman"). 1. vyd. Praha: Nakladatelství Plamja, 1931. 254 S. Překlad: Hynek Bruner

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Vicki Baum - Munzinger Biographie. www.munzinger.de [online]. [cit. 2017-07-19]. Dostupné online. (německy) 
  2. ↑ NOTTELMANN, Nicole. Strategien des Erfolgs: narratologische Analysen exemplarischer Romane Vicki Baums. [s.l.]: Königshausen & Neumann 424 s. Dostupné online. ISBN 9783826023057. (německy) Google-Books-ID: fHrvFMX_ORUC. 
  3. ↑ Vicki Baum. www.fembio.org [online]. [cit. 2017-07-19]. Dostupné online. (německy) 
  4. ↑ Klassiker der Weltliteratur: Vicki Baum - "Menschen im Hotel". Bayerischer Rundfunk. 2016-07-05. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-28. (německy) 
  5. ↑ Vicki Baum | Jewish Women's Archive. jwa.org [online]. [cit. 2017-07-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ HAGESTEDT, Lutz. Bauer-Ose - Björnson. [s.l.]: Walter de Gruyter 377 s. Dostupné online. ISBN 9783110961140. (německy) Google-Books-ID: Okg2yvMY0XwC. 
  7. ↑ BOGE, Birgit. Die Anfänge von Kiepenheuer & Witsch: Joseph Caspar Witsch und die Etablierung des Verlags (1948-1959). [s.l.]: Otto Harrassowitz Verlag 580 s. Dostupné online. ISBN 9783447060011. (německy) 
  8. ↑ BITTERLI, Urs. Vicki Baum, Menschen im Hotel (1929). Journal21. 2016-02-07. Dostupné online [cit. 2017-07-20]. (německy) 
  9. ↑ HTTP://AUSTRIA-FORUM.ORG/, Austria-Forum |. Vicki Baum. Austria-Forum. Dostupné online [cit. 2017-07-20]. (německy) 
  10. ↑ STEINAECKER, Stefanie von. "A little lower than the angels": Vicki Baum und Gina Kaus: Schreiben zwischen Anpassung und Anspruch. [s.l.]: University of Bamberg Press 323 s. Dostupné online. ISBN 9783863090197. (německy) Google-Books-ID: xhAfjItBVS0C. 
  11. ↑ NOTTELMANN, Nicole. Strategien des Erfolgs: narratologische Analysen exemplarischer Romane Vicki Baums. [s.l.]: Königshausen & Neumann 424 s. Dostupné online. ISBN 9783826023057. (německy) Google-Books-ID: fHrvFMX_ORUC. 
  12. ↑ VIERHAUS, Rudolf. Poethen - Schlüter. [s.l.]: Walter de Gruyter 960 s. Dostupné online. ISBN 9783110940251. (německy) Google-Books-ID: fGXU6_Wqg60C. 
  13. ↑ MUSEUM, Stiftung Deutsches Historisches. Vicki Baum: Biographie. www.dhm.de [online]. [cit. 2017-07-20]. Dostupné online. (německy) 
  14. ↑ SCHYMURA, Yvonne. Vicki Baum: So herrlich lebendig. Romanbiografie. [s.l.]: Verlag Herder GmbH 186 s. Dostupné online. ISBN 9783451810633. (arabsky) Google-Books-ID: djFGDgAAQBAJ. 
  15. ↑ VICKI BAUM / LITERATUR: Den Markt im Auge - DER SPIEGEL 50/1950. www.spiegel.de [online]. [cit. 2017-07-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-28. (německy) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.