Vicki Baumová | |
---|---|
Rodné jméno | Hedwig Baumová |
Narození | 24. ledna 1888 Vídeň |
Úmrtí | 29. srpna 1960 (ve věku 72 let) Hollywood |
Příčina úmrtí | leukemie |
Povolání | scenáristka, spisovatelka, novinářka, harfistka a hudebnice |
Etnikum | Židé |
Stát | Rakousko (do roku 1938) Spojené státy americké (od roku 1938) |
Období | Výmarská republika |
Žánr | Próza, Román |
Témata | hudba, hra na harfu, literatura, žurnalistika a filmová scenáristika |
Literární hnutí | Nová věcnost |
Významná díla | Lidé v hotelu, Zlaté střevíčky, Velký výprodej |
Manžel(ka) | Max Prels (první manžel), Richard Lert (druhý manžel) |
Děti | dva synové z druhého manželství |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vicki Baumová (nepřechýleně Vicki Baum; 24. leden 1888, Vídeň – 29. srpen 1960, Hollywood, Kalifornie)[1] byla původem rakouská harfenistka, scenáristka, novinářka a spisovatelka, řadící se k literárnímu hnutí Nová věcnost.[2]
Narodila se původně jako Hedwig Baumová ve Vídni, vyrůstala jako jedináček v dobře situované židovské rodině,[3] její otec Hermann si přál avšak míti syna, jenž se měl jmenovati Viktor, a tak se z Hedwigy stala Vicki.[4] Nevyrůstala ale vůbec v idylickém prostředí, otec, povoláním bankovní úředník, byl hrubián, který ji zakazoval dokonce čísti, její matka Mathilde zase trpěla psychickými problémy, a tak jediné útočiště nalézala u svého dědečka.[5] Měla hudební nadání. Na Vysoké škole múzických umění ve Vídni vystudovala hru na harfu.[6]
Po prvním rozvodu, následném novém vztahu a s příchodem na svět dvou synů se ale přiklonila na stranu literatury. V letech 1926–1931 byla zaměstnána v berlínském nakladatelství Ullstein-Verlag, kde se redakčně starala o časopis Die Dame.[7] Její první román Menschen im Hotel (česky Lidé v hotelu, 1933) z roku 1929 zaznamenal v daném období nebývalý úspěch. Dočkal se nejenom nejednoho divadelního uvedení, nýbrž i toho filmového roku 1932 v Hollywoodu (film Grand Hotel), v němž si zahrála např. i herečka Greta Garbo.[8] Sama se na něm podílela jako scenáristka.
Spadá typově do výmarského emancipačního ideálu, moderního kultu tzv. Nové ženy (německy Neue Frau), jež se již dokáže navzdory všem předchozím nesnázím prosaditi a realizovati v té do té doby ryze mužské společnosti a jež vede ke změně mužského nazírání na ženy.[9][10] Je klasickou představitelkou výmarské dívčí literatury, v jejíž tvorbě rezonují specificky ženská témata (tzn. studium, potrat, mateřství, či manželství), avšak necílí primárně pouze a jenom na ženské publikum.[11]
V letech 1906–1910 byla provdána za rakouského spisovatele a novináře Maxe Presla.[12] V roce 1916 se vdala podruhé, a to za dirigenta Richarda Lerta, jemuž také porodila posléze dva syny; v této době se již začíná ale více věnovati samotnému psaní nežli hudbě.[13]
V 30. letech 20. století pobývala s rodinou převážně ve Spojených státech amerických, národní socialisté v Německu pálili na hranicích její knihy. V roce 1938 získala americké státní občanství. Od roku 1941 psala již anglicky. Na sklonku jejího života jí byla diagnostikována leukemie, o které zpočátku nikomu nic neřekla, onemocnění i před svojí rodinou tajila. Zemřela dne 29. srpna 1960 v Kalifornii.[14][15]