Viktor Dmitrievič Pivovarov se narodil v Moskvě (v tehdejším Sovětském svazu). V letech 1951–1957 navštěvoval Kalininovo moskevské umělecko-průmyslové učiliště. V roce 1962 absolvoval umělecké oddělení Moskevského polygrafického institutu u A. Gončarova.[1] Dlouhá léta se věnoval ilustracím poezie a knih pro děti. Výtvarně doprovodil více než padesát knih a spolupracoval s časopisy Murzilka (Мурзилка) a Vesjolye kartinki (Весёлые картинки). Za ilustrace ke knize F. M. DostojevskéhoSen směšného člověka byl v roce 1971 oceněn zlatou medailí na Mezinárodní výstavě knižního umění v Lipsku.
Od roku 1967 byl spolu s Erikem Bulatovem, Vladimirem Jankilevským, Iljou Kabakovem a Eduardem Štejbergem členem moskevské skupiny Šretěnskij Bulvar.[2] Působení v oblasti knižní ilustrace ovlivnilo východiska jeho volné umělecké tvorby, kdy spolu s Kabakovem rozvinuli koncepci tzv. alb, vnitřně sepjatých listů, kombinujících obraz s textem.[3] Spolu s dalšími podobně naladěnými představiteli neoficiální umělecké scény byl zařazen mezi autory Moskevského konceptualismu, kteréžto pojmenování se ujalo díky obsahu článku teoretika umění a filosofa Borise Groyse z roku 1979. [4]
Od roku 1982 žije v Praze. O přestěhování z Moskvy do odlišného kulturního prostředí v roce 2020 řekl: „Zní to směšně, ale objevil jsem sám sebe. Byl jsem jako strom, vytrhnutý z půdy, ve které jsem vyrostl, a zasazený na jiné místo. Možná jsem ani nebyl zasazen, ten strom možná visel ve vzduchu. Musel jsem najít nový kořen. (...) První věc, kterou jsem tady v Čechách objevil, byla prázdnota. A díky tomu jsem objevil, že jsem si z domova něco i vyvezl: své dětství. (...) Z něj jsem začal podruhé růst. Byl to vzrušující objev.”[5]
Jeho první manželka Irina Michajlovna Pivovarova je básnířka a autorka dětských knih.[6] Syn Pavel Viktorovič Pepperštejn je mezinárodně uznávaným spisovatelem, výtvarným umělcem, kritikem a teoretikem umění.[7] Současnou Pivovarovovou manželkou je česká kurátorka a teoretička umění Milena Slavická, s níž se seznámil v roce 1978, během její pracovní návštěvy Moskvy.[8]
Dnes je jeho tvorba ceněna v Česku i Rusku. Jeho výstavy se konaly také v Německu, Rakousku, Maďarsku, USA, Itálii nebo na Slovensku.[9] V roce 1999 se stal laureátem Ceny Revolver revue.[10]
V roce 1967 vytvořil sérii monotypů Pokušení svatého Antonína, kterou považuje za počátek svého díla.[1] Ilustroval přes padesát dětských knih, před přesídlením do Prahy vytvořil ilustrace k ruskému překladu povídky Anička skřítek a Slaměný Hubert (Анечка Невеличка и Соломенный Губерт)[11] od Vítězslava Nezvala. Ilustroval více než padesát knih a spolupracoval s časopisy Murzilka (Мурзилка) a Vesjolye kartinki (Весёлые картинки). V roce 1989 vyšel v Československém spisovateli v Praze výběr z poezie Borise PasternakaHvězdný déšť s Pivovarovými ilustracemi.
Viktor Pivovarov je autorem několika knih, které vyšly v ruštině. Z jeho vlastní literární tvorby byla do češtiny přeložena kniha pro děti Velké a malé (Albatros, 1982)[12]. V roce 2018 vydalo nakladatelství Torst jeho autobiografickou knihu Zamilovaný agent. V originále poprvé vyšla v roce 2001 a pro české vydání byla rozšířena o části, věnované českých kolegům a kolegyním. [13][p 1]
↑Články a rozhovory týkající se Viktora Pivovarova přinesla Revolver Revue č. 22/1993 (rozhovor Ničeho jsem se nedotýkal a kompot jsem nepil), 20/1992 (Pivovarův text o fotokolážích Roberta Portela), č. 25/1994 (montáž kreseb, výstřižků, textů a fotografií ) a v č. 36/1997 (článek o Andreji Platonovovi), č. 94/2014 (v rámci rubriky Ateliéry)
↑ Jsem ještě insider?. www.advojka.cz [online]. [cit. 2020-05-18]. Dostupné online.
↑ Trvám na tom, že nemám žádnou identitu. Jsem Nikdo, říká ruský výtvarník Pivovarov. Plus [online]. 2020-01-17 [cit. 2020-05-18]. Dostupné online.
↑ Katalog UV Karlsruhe, Pivovarova: Odnaždy Katja s Manečkoj. kvk.bibliothek.kit.edu [online]. [cit. 2015-11-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-08.
↑ Pavel Pepperštejn a ti ostatní. www.advojka.cz [online]. [cit. 2020-05-18]. Dostupné online.
↑ Vzpomínky z „malého gulagu“, který si lidé udělali sami. Teroru se tu na sobě dopouštěli bližní. Info.cz [online]. [cit. 2020-05-18]. Dostupné online.
↑ Torst – informace o knize. www.torst.cz [online]. [cit. 2020-05-10]. Dostupné online.
↑ časopis Russkij kommersant, 4.2.2011. www.kommersant.ru [online]. [cit. 2015-11-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-02-05.
↑ Viktor Pivovarov: Moskevská gotika | Národní galerie Praha. www.ngprague.cz [online]. Národní galerie v Praze, 2021-05-14 [cit. 2021-07-09]. Dostupné online.
↑ Cake and Lemon Eaters. Viktor Pivovarov a Ged Quinn, Rudolfinum 2014. www.galerierudolfinum.cz [online]. [cit. 2015-11-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-08.