Vladimir Zečević

Vladimir Zečević
Narození21. března 1903
Loznica
Úmrtí26. října 1970 (ve věku 67 let)
Bělehrad
Místo pohřbeníBělehradský nový hřbitov
Alma materBělehradská univerzita
Povolánípolitický komisař
OceněníŘád národního osvobození
Řád za statečnost
Řád bratrství a jednoty
Order "For Merit to the People" with golden star
Partyzánská pamětní medaile 1941
Politická stranaSvaz komunistů Jugoslávie
Nábož. vyznáníSrbská pravoslavná církev
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zečević během projevu v Mrkonjić Gradu v dnešní Bosně a Hercegovině
Zečević ve Slovinsku v roce 1944

Vladimir Zečević, známý také jako Vlado Zečević, (v srbské cyrilici Владимир Зечевић; 21. března 1903 Loznica, Srbsko – 26. října 1970 Bělehrad, SFRJ) byl srbský pravoslavný kněz a účastník partyzánského boje na jugoslávském válčišti během druhé světové války.

Zečević studoval teologii ve Sremských Karlovcích a na teologické fakultě Bělehradské univerzity. V letech 1927 až 1941 byl pravoslavným knězem v Krupnji. Aktivně se zapojil do politického života; po vypuknutí války v Jugoslávii vstoupil do řad jugoslávského vojska ve vlasti, které vedl Dragoljub Mihajlović. Účastnil se bitvy o Loznici, po níž se stal členem vrchního velení četnické armády. V četnickém vojsku zorganizoval řadu úspěšných operací. Mezi ně patřila např. bitva o Krupanj v září 1941.[1] O měsíc později se Zečevićovi dařilo spolu s několika dalšími četnickými veliteli (např. Ratko Martinovićem uskutečnit celou řadu úspěšných útoků na Němce.

Zečević nesouhlasil s rozpadem koalice partyzánu a četniků, která vytvořila tzv. Užickou republiku, první osvobozené území v druhé světové válce. Proto přeběhl s asi pětisty bojovníky na stranu partyzánů. V řadách vojska pod velením Josipa Broze se stal zástupcem politického komisaře Valjevského partyzánského oddílu.[2] V listopadu 1941 se stal členem glavních lidově osvobozeneckého výboru pro Srbsko, v němž mu připadlo porftolio lesnictví.[3] Zečević (?) život Josipu Brozu Titovi během bitvy o Zelengoru. V roce 1942 vstoupil Zečević do komunistické strany. Později byl i jedním z členů partyzánského vojenského vedení (generálního štábu), člen AVNOJe a proto-vlády NKOJ.

Po skončení války zastával řadu politických funkcí. Byl členem parlamentu (skupštiny), a to nejprve té ústavodárné, později i řádně zvolené. Stal se ministrem vnitra v první poválečné vládě (1945–1946), po nějakou dobu zastával i funkci ministra výstavby a dopravy (1952–1953). V letech 1954–1960 byl předsedou Svazové lidové skupštiny (parlamentu). Od léta 1953 byl i členem Svazové výkonné rady. Různé pozice zastával i v dalších organizacích, mezi které patřil Svaz pracujícího lidu (SSRNJ), nebo Svaz veteránů (SUBNOR).

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ GLIŠIĆ, Venceslav. Užička republika. Bělehrad: Nolit, 1986. 288 s. S. 99. (srbochorvatština) 
  2. ↑ GLIŠIĆ, Venceslav. Užička republika. Bělehrad: Nolit, 1986. 288 s. S. 41. (srbochorvatština) 
  3. ↑ GLIŠIĆ, Venceslav. Užička republika. Bělehrad: Nolit, 1986. 288 s. S. 127. (srbochorvatština) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]