Vlasta Kálalová

Vlasta Kálalová
Vlasta Kálalová (1924)
Vlasta Kálalová (1924)
Narození26. října 1896
Bernartice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí15. února 1971 (ve věku 74 let) nebo 14. února 1971 (ve věku 74 let)
Písek
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materUniverzita Karlova
1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy
Povoláníbioložka, lékařka, entomoložka, humanistka, orientalistka a archeoložka
OceněníŘád Tomáše Garrigua Masaryka řtgm III. třídy, in memoriam (1992)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Vlasta Kálalová u T. G. M., Lány, podzim 1923

Vlasta Kálalová-di Lottiová (26. října 1896, Bernartice[1] – 14. února 1971, Písek[2]) byla česká lékařka, která se specializovala na tropické nemoci a věnovala se také entomologii. V letech 1925–1933 působila v Bagdádu, kde léčila i členy královské rodiny. Přispěla k výzkumu tropických nemocí a rozšířila rovněž sbírku Národního muzea o vzácné exempláře exotického hmyzu.

Život a dílo

[editovat | editovat zdroj]

Mládí a příprava na cesty

[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v Bernarticích u Tábora v učitelské rodině. V sedmnácti letech mluvila anglicky, francouzsky, rusky, italsky, španělsky, německy a turecky. Zvolila si lékařskou fakultu, kde si vybrala chirurgickou specializaci.

Její život ovlivnila přednáška profesora Jaroslava Hlavy na téma exotická parazitologie, v níž se zmínil o potřebě zřízení speciálního pracoviště pro výzkum tropických chorob v Damašku či Bagdádu.

Pro splnění svého snu studovala arabštinu a perštinu, předplatila si turecký lékařský časopis, aby si osvojila medicínské názvosloví. Jako přípravu na exotické podnebí podnikala v nejparnějších dnech mnohakilometrové pochody. Napsala několik bezvýsledných žádostí o půjčku a zdálo se, že její sen se uskutečnit nepodaří. Prezidentova dcera Alice Masaryková, zakladatelka Československého červeného kříže, jí sjednala schůzku s T. G. Masarykem. Tehdy osmadvacetiletá lékařka vyprávěla o svých potížích se sháněním peněz a zmínila se i o tom, že má nějaké úspory. „Ty si schovejte, budete je potřebovat. Můj právní zástupce už má příkaz k úhradě výloh vaší cesty,“ prohlásil k jejímu velkému překvapení prezident. Postupně jí pro uskutečnění velkých plánů půjčil 244 tisíc korun, které během tří let dokázala do posledního haléře splatit.[3] Ještě v roce 1924 odcestovala do Cařihradu na Kliniku Omara Paši.

Pobyt v Bagdádu 1924–1932

[editovat | editovat zdroj]

Sehnat místo v některé z nečetných nemocnic bylo nemožné. Řešením byla pouze soukromá praxe. Kálalová se usadila v Bagdádu, kde ordinovala především pro muslimské pacientky, které se nesměly odhalit před cizím mužem. Mohla si tak brzy dovolit svou praxi rozšířit a 15. března 1925 otevřela v Bagdádu československou nemocnici.[4] Koupila budovu v centru zvanou Burazanliu neboli Dům trubačů, kde založila sanatorium neboli mustausaf s dvaceti lůžky a téměř sedm let jej úspěšně vedla. Operovala i složité případy. Její pověst se dostala až k panovníkovi emírovi Fajsalovi I. a Kálalová brzy léčila i některé členy královské rodiny.

Během pobytu v Iráku přispívala Vlasta Kálalová i k výzkumu tropických nemocí, jejichž vzorky posílala do Prahy. Když se ozvalo Národní muzeum s prosbou o pomoc při rozšiřování sbírky exotického hmyzu, stala se Kálalová také nadšenou entomoložkou a objevila i několik nových druhů. Zoologickému oddělení Národního muzea v Praze poslala sbírku obsahující půl milionu exemplářů. Starověké památky z její pozůstalosti jsou též ve sbírkách Náprstkova muzea.[5]

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

Po svatbě s vnukem italských přistěhovalců, úředníkem státní správy v Iráku Giorgiem di Lottim, se manželům narodily dvě děti – Radbor (*1928) a Drahomila Lydia (*1931).[6] [7] Kálalová ihned po porodu začala opět pracovat v nemocnici. Onemocněla však horečkou dengue a byla několik měsíců upoutána na lůžko.

Návrat do Čech

[editovat | editovat zdroj]

Roku 1932 se vrátila do Čech, kde se po několika letech uzdravila. Velkou útěchou a zadostiučiněním pro ni byl zájem T. G. Masaryka. „Udělala jste v cizině Československu dobré jméno. A takový kus práce, že by to leckterý mužský nezastal,“ prohlásil tehdy prezident.[8]

Okupaci v letech 1939–1945 prožila v rodných Bernarticích, kde si otevřela soukromou ordinaci. Dne 8. května 1945, poslední den druhé světové války v Evropě, ustupující němečtí vojáci v Bernarticích po nešťastné rozmíšce s místními povraždili více než tři desítky občanů. Vlasta Kálalová tak během chvíle přišla o celou rodinu. Zastřeleni byli manžel, syn i hospodyně Valerie Pančíková. Dcera Drahomila byla zavražděna úderem pažby do hlavy. Vlasta Kálalová unikla smrti jenom proto, že ji, ležící v tratolišti krve, vrazi považovali za mrtvou. Bezprostředně po tragédii se Kálalová věnovala pomoci válkou postižených mladých lidí, později začala znovu cestovat (USA, Norsko, SSSR, Itálie, ...). Své lingvistické znalosti rozšířila na čtrnáct jazyků. Jen jedním z nich už nikdy nepromluvila ani slovo: německy, jazykem vrahů své rodiny. Přednášela na mnoha místech v Evropě i ve Spojených státech.

Žádost Klementu Gottwaldovi

[editovat | editovat zdroj]

Statečný postoj projevila MUDr. Vlasta Kálalová, když osobním dopisem žádala tehdejšího prezidenta Klementa Gottwalda, aby nepodepsal trest smrti pro Miladu Horákovou. Svůj postoj zdůvodnila právě tím, že jí nacisté zabili manžela a dvě děti. Obdobně vystoupila i ve prospěch dalších zatčených.[9]

Závěr života

[editovat | editovat zdroj]

Když Vlasta Kálalová-di Lottiová dne 14. února 1971 v 15.00 hodin zemřela, veřejnost o její existenci většinou nevěděla. Její úmrtí včetně životopisných údajů zaznamenaly Zdravotnické noviny.[10]

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]
Pamětní deska na rodném domě MUDr. Vlasty Kálalové-di Lottiové v Bernarticích (odhalena v roce 1992)
  • Všeobecně známou se Vlasta Kálalová stala až díky životopisné knize Ilony Borské. Spisovatelka stihla ještě v posledních letech lékařčina života zapsat a zaznamenat obrysy pohnutého příběhu a v roce 1978, po sedmi letech od jejího skonu, vyšel poprvé životopisný román Doktorka z domu Trubačů. Tato kniha se v roce 2009 zařadila hlasováním čtenářů na 70. místo ze sta nejoblíbenějších knih v anketě Kniha mého srdce.[11]
  • Jejím jménem byla pojmenována planetka 66934, objevená roku 1999.[13]
  • V roce 2007 byla zařazena mezi Významné české ženy ve světě.[14]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ SUŠEROVÁ, Jaroslava. Milevské noviny. 2. listopad 2011, s. 7. 
  3. ↑ DAVIDOVÁ, Jitka. Konec války přežila jen díky tomu, že dělala na zemi mrtvou. iDNES.cz [online]. 2013-05-08 [cit. 2020-10-06]. Dostupné online. 
  4. ↑ BARTOŠOVÁ, Kateřina; TURKOVÁ, Miloslava. Naplnění snu: vybudování československé nemocnice v Bagdádu. Lidé města. 2005, roč. 7, čís. 3, s. 184–202. Dostupné online. 
  5. ↑ Národní muzeum: Výroční zpráva 2007, s. 26. www.nm.cz [online]. [cit. 2017-10-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-07-31. 
  6. ↑ KUNCOVÁ, Monika. Lékařka Vlasta Kálalová-di Lotti předstírala, že je mrtvá. Přežila. Novinky.cz [online]. Borgis, 2020-10-04 [cit. 2020-10-06]. Dostupné online. 
  7. ↑ STRÁNSKÁ, Lenka. Vlasta z domu Trubačů. Novinky.cz [online]. Borgis, 2009. Čís. 12. Dostupné online. 
  8. ↑ BORSKÁ, Ilona. Doktorka z domu Trubačů. 3. necenzurované. vyd. Praha: Motto, 2016. 269 s. ISBN 978-80-267-0760-8. 
  9. ↑ FORMÁNKOVÁ, Pavlína. Vypořádali jsme se s Horákovou, vypořádáme se i s americkým broukem! (Kampaň provázející proces s JUDr. Miladou Horákovou). Paměť a dějiny. 2007, roč. I, čís. 1, s. 20–41. Dostupné online. 
  10. ↑ Zdravotnické noviny. 25. 2. 1971, roč. 20, čís. 8, s. 2. (Dokument lze zobrazit pouze v prostorách Národní knihovny ČR). Dostupné online. 
  11. ↑ Kniha mého srdce: Pořadí od 13. do 100. místa
  12. ↑ Pražský hrad: Řád TGM - Seznam vyznamenaných
  13. ↑ Vyhledávání v databázi jmen planetek objevených na Kleti, písmeno K
  14. ↑ Významná česká žena ve světě [online]. Mezinárodní koordinační výbor zahraničních Čechů [cit. 2022-10-11]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]