Vratislav Effenberger | |
---|---|
Narození | 22. dubna 1923 Nymburk Československo |
Úmrtí | 10. srpna 1986 (ve věku 63 let) Praha Československo |
Místo pohřbení | Nymburk |
Povolání | spisovatel, básník, historik umění, kritik umění, teoretik umění a překladatel |
Témata | literatura, dějiny umění, teorie umění, výtvarná kritika a překlad |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Vratislav Effenberger (22. dubna 1923, Nymburk – 10. srpna 1986, Praha) byl český literární teoretik a vůdčí osobnost českého poválečného surrealismu.
V letech 1938–1939 absolvoval English Institute. Poté studoval střední průmyslovou školu, kde roku 1944 maturoval. Po válce vystudoval chemii na Vysoké škole chemicko-technologického inženýrství a začal studovat i dějiny umění a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, avšak v roce 1948 byl ze školy vyloučen (studium dokončil až v 60. letech). Od roku 1946 pracoval v Československém filmovém ústavu, odkud byl v roce 1954 propuštěn. Poté pracoval ve Výzkumném ústavu pivovarnickém a sladařském, ale roku 1958 musel odejít i odtud. Pak až do roku 1966 pracoval jako dělník při podzemním zplynování uhlí v Březnu u Chomutova. Od roku 1966 pracoval ve Filozofickém ústavu Československé akademie věd, kde získal titul kandidát věd, roku 1970 však byl z politických důvodů propuštěn. V letech 1971–1977 pracoval jako překladatel Pražské informační služby. Roku 1977 podepsal opoziční petici Charta 77 a mohl pak pracovat již jen jako dělník.[1] Zároveň byl však od roku 1977 v invalidním důchodu.
K surrealismu měl blízko již na počátku 50. let, když přispíval do sborníků Znamení zvěrokruhu a Objekt. V 60. letech se pak stal vůdčí osobností Surrealistické skupiny v Československu, a to nejen po teoretické stránce, ale i po stránce organizační. V roce 1969 redigoval surrealistickou revui Analogon. Vyšlo tehdy pouze prvé číslo, dvě další byla připravena v rukopise. Vydávání Analogonu bylo obnoveno až po pádu komunistického režimu a od roku 1991 do roku 2018 vyšlo zatím 86 čísel.[2] Kolem roku 1968 publikoval v řadě novin a časopisů zabývajících se literaturou, divadlem a výtvarným uměním. Většina jeho díla však vyšla pouze v samizdatu nebo je ještě nezpracovaná ve formě rukopisů.
V závorce předpokládaný rok vzniku.
Většina těchto sborníků patří do samizdatové literatury.
Vyjma těchto děl vyšla řada jeho časopiseckých a novinových prací. Některá díla byla zabavena StB a zničena. Uspořádal dílo Karla Teigeho, Karla Hynka a Zbyňka Havlíčka.