Wilhelm Stekel | |
---|---|
Narození | 18. března 1868 Boiany |
Úmrtí | 25. června 1940 (ve věku 72 let) Londýn |
Příčina úmrtí | otrava |
Místo pohřbení | Golders Green Crematorium |
Alma mater | Vídeňská univerzita |
Povolání | psycholog, lékař, psychoanalytik a psychiatr |
Choť | Malvine Stekel[1] |
Děti | Éric-Paul Stekel |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Wilhelm Stekel (18. března 1868 – 25. června 1940 Londýn) byl rakouský psycholog a psychoanalytik, jeden z prvních spolupracovníků Sigmunda Freuda, jehož však Freud později zapudil (podobně jako C. G. Junga, Alfreda Adlera, Otto Ranka, či Sándora Ferencziho).
Narodil se v Bukovině (dnešní území Ukrajiny). Jeho první psychoanalýzou ovlivněné texty se týkaly tématu onanie. Nejznámějším se stal však svou prací o výkladu snů (Die Sprache des Traumes. Eine Darstellung der Symbolik und Deutung des Traumes in ihren Beziehungen zur kranken und gesunden Seele für Ärzte und Psychologen), kterou Freud citoval i v pozdějších vydáních vlastního Výkladu snů.
Posléze se věnoval též tématu psychicky podmíněné impotence a frigidity, kleptomanie, pyromanie či fetišismu (hovořil o tzv. normálním fetišismu, kdy fetiš je přemostěním k objektu lásky, oproti patologickému fetišismu, kdy fetiš objekt lásky nahrazuje).
Freud Stekela zapudil především za jeho názor, že "každá úzkost je v jádru úzkostí ze smrti".
Stekel spáchal roku 1940 sebevraždu, poté co uprchl z nacisty obsazeného Rakouska do Londýna a zřejmě se s faktem emigrace nevypořádal.
BOS, Jaap, GROENENDIJK, Leendert: The Self-Marginalization of Wilhlem Stekel, New York, Springer 2006. ISBN 978-0-387-32699-3