William Cavendish, 4. vévoda z Devonshiru

William Cavendish
Premiér Velké Británie
Ve funkci:
16. listopad 1756 – 25. červen 1757
PanovníkJiří II.
PředchůdceThomas Pelham-Holles, 1. vévoda z Newcastle
NástupceThomas Pelham-Holles, 1. vévoda z Newcastle
Lord nejvyšší komoří Velké Británie
Ve funkci:
18. května 1757 – 24. listopadu 1762
PředchůdceCharles Fitzroy, 2. vévoda z Graftonu
NástupceGeorge Spencer, 4. vévoda z Marlborough
Místokrál v Irsku
Ve funkci:
5. května 1755 – 25. září 1757
PředchůdceLionel Sackville, 1. vévoda z Dorsetu
NástupceJohn Russell, 4. vévoda z Bedfordu
Nejvyšší štolba
Ve funkci:
5. července 1751 – 28. března 1755
PředchůdceCharles Lennox, 2. vévoda z Richmondu
NástupceLionel Sackville, 1. vévoda z Dorsetu
Stranická příslušnost
Členství(Whigové)
Narození8. květen 1720
Londýn
Úmrtí2. říjen 1764
Spa, Belgie
Příčina úmrtímor
Místo pohřbeníDerby Cathedral
ChoťCharlotte Cavendishová, markýza z Hartingtonu (od 1748)
RodičeWilliam Cavendish, 3. vévoda z Devonshiru a Catherine Hoskins
DětiWilliam Cavendish, 5. vévoda z Devonshiru
Dorothy Bentincková, vévodkyně z Portlandu
George Cavendish
Lord Richard Cavendish
PříbuzníLord George Cavendish, Lady Rachel Cavendish[1], Lady Caroline Cavendish[1], Frederick Cavendish[1], Lord John Cavendish[1] a Lady Elizabeth Cavendish[1] (sourozenci)
Charlotte Williams[2], Georgiana Howard[1][2], Harriet Leveson-Gower, Countess Granville[1][2], William Cavendish, 6. vévoda z Devonshiru[2][1], Caroline St. Jules[2][1] a Augustus Clifford[2][1] (vnoučata)
Profesepolitik
OceněníPodvazkový řád
člen Královské společnosti
PodpisWilliam Cavendish, podpis
CommonsWilliam Cavendish, 4th Duke of Devonshire
Některá data mohou pocházet z datové položky.

William Cavendish, 4. vévoda z Devonshire (William Cavendish, 4th Duke of Devonshire, 4th Marquess of Hartington, 7th Earl of Devonshire, 7th Baron Cavendish of Hardwick) (8. květen 1720 – 2. říjen 1764, Spa), byl britský státník. Jako příslušník vysoce postavené šlechty se od mládí angažoval v politice, nejprve jako poslanec Dolní sněmovny, později člen Sněmovny lordů (od roku 1755 s titulem vévody). Zastával vysoké funkce u dvora, byl místokrálem v Irsku (1755–1757) a v letech 1756–1757 krátce britským premiérem. Díky sňatku významným způsobem rozšířil rodový majetek převzetím dědictví po rodině Boylů.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]
Portrét 4. vévody z Devonshire ze sbírek National Trust

Pocházel z významné šlechtické rodiny Cavendishů[3], narodil se jako nejstarší ze čtyř synů 3. vévody z Devonshiru. Jako jeden z mála britských premiérů neprošel univerzitou, dostalo se mu jen soukromého vzdělání. V doprovodu svého učitele reverenda Arthura Smythe absolvoval v letech 1739–1740 kavalírskou cestu do Francie a Itálie. V letech 1741–1751 byl poslancem Dolní sněmovny, kde zastupoval volební obvod hrabství Derbyshire a v rodinné tradici patřil ke straně whigů. Jako otcův dědic užíval od roku 1729 titul markýz z Hartingtonu, v roce 1751 byl s titulem barona Cavendishe povolán do Sněmovny lordů. Titul vévody zdědil po otci v roce 1755. Mezitím se prosadil ve vysokých funkcích u dvora, v letech 1750–1755 byl nejvyšším štolbou (Master of the Horse)[4] a v roce 1751 byl jmenován členem Tajné rady. Od dubna 1755 do ledna 1757 zastával funkci místokrále v Irsku. Na počátku sedmileté války byl jmenován ministerským předsedou Velké Británie. Jako státník nebyl příliš schopný, skutečnou vůdčí osobností vládního kabinetu byl William Pitt[5], vévoda z Devonshiru ostatně funkci premiéra přijal víceméně proti své vůli.[pozn. 1] Z titulu funkce předsedy vlády byl zároveň předsedou Sněmovny lordů a v roce 1756 se stal rytířem Podvazkového řádu.[6] Ve funkci premiéra setrval formálně do června 1757, poté zastával úřad nejyššího komořího s platem 4 200 liber ročně (1757–1762).[7] V závěru sedmileté války se kvůli mírovým jednáním dostal do konfliktu s králem Jiřím III., byl odvolán z funkce nejvyššího komořího, vyloučen z Tajné rady a nakonec mu byl úplně odepřen přístup ke dvoru.[8] Opustil Anglii a zemřel o dva roky později v lázních Spa v Belgii. Do smrti byl formálně lordem-místodržitelem v hrabství Derbyshire (1754–1764). K jeho soukromým zájmům patřilo jezdectví.

Rodina

[editovat | editovat zdroj]
Charlotte Cavendishová, markýza z Hartingtonu, rozená Boyle (1731–1754), manželka 4. vévody z Devonshire

V roce 1748 se v Londýně oženil s Charlotte Elizabeth Boyleovou, dcerou a bohatou dědičkou Richarda Boyleho, 3. hraběte z Burlingtonu, známého architekta a sběratele umění. Charlotte byla po otci univerzální dědičkou rozsáhlého majetku rodu Boylů v hrabstvích Yorkshire (zámek Bolton Abbey) a Derbyshire (zámek Londesborough Hall), v Irsku (zámek Lismore Castle) a také paláce Burlington House v Londýně. Z manželství se narodily čtyři děti, nejmladší syn George získal později titu hraběte z Burlingtonu užívaný dříve v rodině Boyle.

Z mladších bratrů 4. vévody z Devonshiru vynikl lord Frederick Cavendish (1729–1803), který sloužil v armádě a dosáhl hodnosti polního maršála, další bratr lord John Cavendish (1732–1796) byl dlouholetým poslancem Dolní sněmovny a v letech 1782 a 1783 dvakrát krátce britským ministrem financí. Díky sňatkům svých sester měl vévoda z Devonshiru blízké příbuzenské vazby na vlivný irský rod Ponsonbyů, jeho švagry byli William Ponsonby, 2. hrabě z Bessborough a dlouholetý předseda irského parlamentu John Ponsonby.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Vévoda z Devonshire nastoupil do funkce premiéra po demisi 1. vévody z Newcastle, který byl obviňován z nedostatečných příprav na právě začínající sedmiletou válku. V Devonshirově případě byly poprvé v jedné osobě spojeny posty premiéra a předsedy Horní sněmovny, což se stalo do budoucna víceméně pravidlem (pokud byl první ministr peerem). Čtvrtý vévoda z Devonshire byl až do roku 1757 zároveň i irským místokrálem. Když pak v květnu 1757 zemřel nejvyšší komoří, 2. vévoda z Graftonu, převzal vévoda z Devonshire i tento úřad, takže od května 1757 do pádu svého kabinetu o měsíc později zastával zároveň čtyři nejvyšší úřady v zemi – ministerský předseda, předseda Horní sněmovny, místokrál v Irsku a nejvyšší komoří. Kumulace takto vysokých funkcí, zároveň tolik různorodých (exekutiva, dvorský úřad a parlamentní funkce) se již v pozdější době nikdy neopakovala. Na druhou stranu je nutno přiznat, že vévoda z Devonshire nepatřil k nejlepším státníkům své doby a převzetí premiérské funkce se bránil především s vědomím svých vlastních nedostatků, což naopak působí sympaticky. V historii premiérského úřadu drží vévoda z Devonshire rekord jako ministerský předseda, který zemřel v nejmladším věku (bylo mu 44 let).

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d e f g h i j Kindred Britain.
  2. ↑ a b c d e f Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  3. ↑ Ottův slovník naučný, díl VII.; Praha, 1893 (reprint 1997), s. 440 (heslo Devonshire) ISBN 80-7185-104-3
  4. ↑ Personální obsazení funkce nejvyššího štolby na webu The British History Online dostupné online
  5. ↑ STELLNER, František: Sedmiletá válka v Evropě; Praha, 2000; s. 80 ISBN 80-7277-010-1
  6. ↑ LOUDA, Jiří: Coats of Arms of the Knights of the Order of the Garter; Univerzita Palackého, Olomouc, 2020; s. 387 ISBN 978-80-244-5621-8
  7. ↑ Personální obsazení funkce nejvyššího komořího na webu The British History Online dostupné online
  8. ↑ STELLNER, František: Sedmiletá válka v Evropě; Praha, 2000; s. 288, 308 ISBN 80-7277-010-1

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Premiéři Spojeného království
Království Velké Británie (1707–1801)
Robert Walpole (1721–1742) • Spencer Compton (1742–1743) • Henry Pelham (1743–1754) • Thomas Pelham-Holles (1754–1756) • William Cavendish (1756–1757) • Thomas Pelham-Holles (1757–1762) • John Stuart (1762–1763) • George Grenville (1763–1765) • Charles Watson-Wentworth (1765–1766) • William Pitt (1766–1768) • Augustus Fitzroy (1768–1770) • Frederick North (1770–1782) • Charles Watson-Wentworth (1782) • William Petty (1782–1783) • William Cavendish-Bentinck (1783) • William Pitt mladší (1783–1801)
Znak Spojeného království
Spojené království (od 1801)
Henry Addington (1801–1804) • William Pitt mladší (1804–1806) • William Wyndham Grenville (1806–1807) • William Cavendish-Bentinck (1807–1809) • Spencer Perceval (1809–1812) • Robert Jenkinson (1812–1827) • George Canning (1827) • Frederick John Robinson (1827–1828) • Arthur Wellesley (1828–1830) • Charles Grey (1830–1834) • William Lamb (1834) • Arthur Wellesley (1834) • Robert Peel (1834–1835) • William Lamb (1835–1841) • Robert Peel (1841–1846) • John Russell (1846–1852) • Edward Smith-Stanley (1852) • George Hamilton-Gordon (1852–1855) • Henry Temple (1855–1858) • Edward Smith-Stanley (1858–1859) • Henry Temple (1859–1865) • John Russell (1865–1866) • Edward Smith-Stanley (1866–1868) • Benjamin Disraeli (1868) • William Gladstone (1868–1874) • Benjamin Disraeli (1874–1880) • William Gladstone (1880–1885) • Robert Cecil (1885–1886) • William Gladstone (1886) • Robert Cecil (1886–1892) • William Gladstone (1892–1894) • Archibald Primrose (1894–1895) • Robert Cecil (1895–1902) • Arthur Balfour (1902–1905) • Henry Campbell-Bannerman (1905–1908) • Herbert Henry Asquith (1908–1916) • David Lloyd George (1916–1922) • Andrew Bonar Law (1922–1923) • Stanley Baldwin (1923–1924) • Ramsay MacDonald (1924) • Stanley Baldwin (1924–1929) • Ramsay MacDonald (1929–1935) • Stanley Baldwin (1935–1937) • Neville Chamberlain (1937–1940) • Winston Churchill (1940–1945) • Clement Attlee (1945–1951) • Winston Churchill (1951–1955) • Anthony Eden (1955–1957) • Harold Macmillan (1957–1963) • Alec Douglas-Home (1963–1964) • Harold Wilson (1964–1970) • Edward Heath (1970–1974) • Harold Wilson (1974–1976) • James Callaghan (1976–1979) • Margaret Thatcherová (1979–1990) • John Major (1990–1997) • Tony Blair (1997–2007) • Gordon Brown (2007–2010) • David Cameron (2010–2016) • Theresa Mayová (2016–2019) • Boris Johnson (2019–2022) • Liz Trussová (2022) • Rishi Sunak (2022–2024) • Keir Starmer (od 2024)