Zacharie Astruc
| Zacharie Astruc | |
|---|---|
 | |
| Narození | 23. února 1833 Angers  Francie |
| Úmrtí | 24. května 1907 (ve věku 74 let) Paříž Francie |
| Místo pohřbení | Hřbitov Montparnasse |
| Povolání | sochař, kritik umění, malíř, básník, hudební skladatel a novinář |
| Významná díla | Le Marchand de masques |
| Ocenění | rytíř Řádu čestné legie |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zacharie Astruc (8. února 1833 Angers – 24. května 1907 Paříž) byl francouzský umělecký kritik, novinář, básník, malíř a sochař.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Astruc pracoval jako novinář a kritik umění pro časopisy Echo du Nord a Pays. Později založil časopis Mascarille a v roce 1872 v Madridu L'espagne nouveau. Přispíval též do časopisu L’Etendard. Navíc byl ko-editorem literárního sborníku Le kvartil d'heure. Roku 1863 založil umělecký večerník Le Salon.
Z jeho díla literárního vyniká román Soeur Marie-Jesus (Sestra Marie-Jesus) a komedie Larmes de femme (Slzy ženy). Často pobýval ve Španělsku a rád se španělské tematice věnoval i literárně, zejména v básnické sbírce Poèmes d’Espagne (1884).
Astruc hrál důležitou roli na pařížské umělecké scéně druhé poloviny 19. století. Znal se s Henri Fantin-Latourem a Édouardem Manetem. Mezi jeho přáteli byl také malíř Emile Auguste Carolus-Duran. Astruc byl jedním z prvních zastánců Maneta a napsal báseň o jeho obrazu Olympia. Ve svých spisech hájil též Moneta, Corota, Delacroixe, Courbeta či Alphonse Legrose, zejména v knize esejů Quatorze stations du Salon de 1859, k níž napsala předmluvu George Sandová.
Astruc vytvořil portréty Frédérica Bazilla i Clauda Moneta. Později se věnoval zvláště sochařství. Jeho socha Prodejce škrabošek v Jardin du Luxembourg je jedním z jeho nejznámějších děl. Významné jsou též basreliefy Čtoucí muž (1869), Hrající si dítě (1870), Aurora (1878), poprsí Carmen a Rabelaise a sochy Král Midas (1885) a Hamlet (1887). V malířství se věnoval zvláště akvarelům, k nejoceňovanějším patří Vzpomínky na Languedoc (1855), Baletní zkouška či Sv. František z Assisi (1877).[1]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]-
Roses négligemment jetées sur un vase -
Intérieur Parisien -
Les Prèsents Chinois -
Prodejce masek
Jardin du Luxembourg
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zacharie Astruc na slovenské Wikipedii.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Sharon Flescher: Zacharie Astruc: critic, artist and japoniste, Garland, New York 1978, ISBN 0-8240-3226-8
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Zacharie Astruc na Wikimedia Commons - Zacharie Astruc na artcyclopedia.com (en)
