Zdeněk Štybar

Zdeněk Štybar
Zdeněk Štybar během Grand Départu na Tour de France 2017
Zdeněk Štybar během Grand Départu
na Tour de France 2017
Osobní informace
Datum narození11. prosince 1985 (38 let)
Místo narozeníPlaná
StátČeskoČesko Česko
Výška183 cm
Hmotnost68 kg
ChoťIne Vanden Bergh (od 2014)[1]
Webhttp://www.zdenekstybar.com/
Týmové informace
Současný týmneaktivní
Disciplínasilniční cyklistika
cyklokros
Rolezávodník
Typ jezdceklasikář
Profesionální týmy
2005–2011
2011–2022
2023		Telenet–Fidea
Quick–Step
Team Jayco–AlUla
Úspěchy
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Mistrovství světa v cyklokrosu
zlato MS 2005 Muži do 23 let
zlato MS 2006 Muži do 23 let
zlato MS 2010 muži elite
zlato MS 2011 muži elite
zlato MS 2014 muži elite

Zdeněk Štybar (* 11. prosince 1985 Planá), přezdívaný Štyby, je bývalý český profesionální silniční cyklista a cyklokrosař, který po sezoně 2023 ukončil kariéru silničního cyklisty. Jeho úplně posledním závodem pak byl cyklokrosový závod mužů Elite na domácím mistrovství světa v cyklokrosu v únoru 2024.

Je trojnásobným cyklokrosovým mistrem světa v kategorii Elite (2010, 2011 a 2014) a dvojnásobným cyklokrosovým mistrem světa v kategorii do 23 let (2005 a 2006)

Kariéra

[editovat | editovat zdroj]

S cyklistikou začínal na bikrosovém kole a dosáhl úspěchů i na mezinárodní úrovni (včetně vítězství v závodě mistrovství světa své věkové kategorie v roce 1993). Poté se začal věnovat cyklokrosu.

V roce 2005 se poprvé stal mistrem světa v cyklokrosu do 23 let. Od roku 2006 závodil za belgický Fidea Cycling Team a v jeho barvách světový titul do 23 let obhájil. 21. října 2007 v belgickém Kalmthoutu poprvé v životě vyhrál závod Světového poháru. V sezóně 2008/09 obsadil celkové 3. místo ve Světovém poháru v cyklokrosu. V sezóně 2009/2010 vyhrál závody Světového poháru v Koksijde, Igorre a Roubaix, čímž si zajistil celkové první místo v konečně klasifikaci.

31. ledna 2010 se konalo mistrovství světa v cyklokrosu v Táboře. Štybar měl sice krátce po startu defekt, ale poměrně brzy na zledovatělé dráze ztrátu dohnal a sám si vypracoval náskok. Cílem projel bezpečně na prvním místě před Belgičany Klaasem Vantornoutem a Svenem Nysem.[2]

Po špičkové sezóně Štybar v následujícím roce poněkud ustoupil do pozadí a vyhrál jediný závod série Superprestige, na mistrovství světa v německém Sankt Wendelu ale znovu přijel ve výborné formě. Ujel soupeřům s Belgičanem Nijsem a později setřásl i něho a vyhrál s náskokem 19 sekund. Po vítězství označil obhajobu za jednodušší než zisk předchozího táborského titulu.[3]

Je sedminásobným mistrem ČR v cyklokrosu kategorie elite (2005, 2008, 2009, 2010, 2011, 2012, 2013), čímž vyrovnal rekord Radomíra Šimůnka staršího.[4]

V roce 2014 se po pouhých několika absolvovaných závodech v terénu rozhodl zúčastnit mistrovství světa v nizozemském Hoogerheide. Ačkoli startoval až z páté řady, brzo se dostal do čela závodu. Po bitvě s Svenem Nysem nakonec vyhrál svůj třetí duhový trikot v kategorii Elite.[5]

Silniční cyklistika

[editovat | editovat zdroj]

Zpočátku se věnoval silniční cyklistice jen při přípravě na cyklokrosovou sezónu. V té době ale už dosáhl menších vítězství, jako v sedmé etapě závodu Kolem Lleidy v roce 2006, ve stejném roce v etapě závodu Tour des Pyrénées nebo v prologu Kolem Slovenska 2010. Po zisku druhého cyklokrosařského titulu mistra světa ale přestal cítit motivaci k dalšímu pokračování v této disciplíně a postupně se přeorientoval ryze na silniční kariéru.

V roce 2011 došlo k fúzi dvou stájí Omega Pharma Lotto a belgického týmu Quick-Step českého miliardáře Zdeňka Bakaly a vznikl silný tým Omega Pharma – Quick-Step, jehož členem se stal i Štybar.

V následujícím roce dosáhl Štybar prvních vítězství v silně obsazených silničních závodech, když vyhrál poslední dějství závodu Čtyři dny v Dunkerque a třetí etapu závodu Kolem Polska. Pro silniční závod s hromadným startem na Letních olympijských hrách 2012 v Londýně měla Česká republika zajištěná dvě místa. Roman Kreuziger vyjádřil názor, že by s ním měl v Londýně startovat právě Štybar, přednost ale nakonec dostal zkušenější Jan Bárta.[6] Na podzim absolvoval start na Vueltě a v závěru roku obsadil 10. místo v klasickém závodě Paříž - Tours.[7]

Průlomový ale byl pro silniční Štybarovu kariéru rok 2013. Na jaře dosáhl na z českého pohledu historicky nejlepší šesté místo v závodě Paříž - Roubaix, přestože ho zbrzdila kolize s neopatrným divákem.[8] V srpnu se posunul na ještě vyšší úroveň, když vyhrál dvě etapy a hlavně i celkovou klasifikaci závodu kolem zemí Beneluxu Eneco Tour, který patří do prestižní série WorldTour. Úspěch posunul Štybara na 24. místo ve světovém žebříčku silničářů.[9] Výsledky ho podruhé v životě vytáhly i do nominace na první z tzv. Grand Tour – na Vueltu. Přestože ji nakonec nedokončil, když odstoupil v průběhu náročné 15. etapy,[10] před tím ale všechny překvapil v sedmé etapě do Mairena de Aljarafe, ve které se vydal do úniku společně s mistrem světa Philippem Gilbertem, v cíli ho přespurtoval a zvítězil.[11][12]

Doposud nejúspěšnější silniční sezonu zažil Štybar v roce 2015, kdy dokázal vyhrát závod Strade Bianche, skončit druhý na Paříž–Roubaix, vyhrát 6. etapu Tour de France do Le Havru a stát se tak po čtrnácti letech druhým českým cyklistou, kterému se tento triumf podařil.[13]

V březnu 2019 se mu konečně povedlo dosáhnout na velké klasikářské vítězství, když týden po triumfu z portugalského Algarve rozhodl svým nástupem dva kilometry před finišem klasiku Omloop Het Nieuwsblad.[14]

Hlavní výsledky

[editovat | editovat zdroj]

Silniční cyklistika[15]

[editovat | editovat zdroj]
2005
2006
2007
2010
2011
2012
  • Vítěz 3. etapy na Tour de Pologne
  • 2. v časovce na Mistrovství České republiky
  • 2. celkově na Čtyři dny v Dunkerku
    • vítěz 4. etapy
  • 10. na Paříž–Tours
2013
2014
2015
2016
2017
2018
2019
2020
2021
2023

Výsledky na etapových závodech

[editovat | editovat zdroj]
Výsledky na Grand Tours
Grand Tour 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022
Giro d'Italia — — — — — — — 80 — — —
Tour de France — — — — 103 — 102 — — — —
Vuelta a España — 76 DNF — — 63 — — 55 102 133
Výsledky na etapových závodech
Závod 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022
Paříž–Nice — — — 15 — — — — — 20 — DNF
Tirreno–Adriatico — — 44 — DNF 7 48 40 36 — 50 —
Critérium du Dauphiné — — — 82 — — — — 70 — —
Tour de Suisse 45 DNF — — 83 81 70 70 — NS —
// Eneco Tour 26 — 1 DNF — 7 — 13 15 23 —

Výsledky na klasikách

[editovat | editovat zdroj]
Monument 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022
Milán – San Remo — 66 7 56 142 — — 67 19 37 68
Kolem Flander — 36 18 9 8 67 10 36 73 — 54
Paříž–Roubaix — 6 5 2 110 2 9 8 NS 26 45
Lutych–Bastogne–Lutych — — — 42 — — — — — —
Giro di Lombardia — — — DNF DNF — — — — —
Klasika 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022
Omloop Het Nieuwsblad — 92 29 7 — 14 20 1 36 125 62
Strade Bianche — — — 1 2 4 7 4 6 62 —
E3 Harelbeke — 40 19 2 15 53 9 1 NS 5 54
Gent–Wevelgem — 57 20 38 46 52 8 35 41 25 —
Dwars door Vlaanderen — — — — — 21 6 — NS — 61
Clásica de San Sebastián 45 — 10 38 28 26 — — DNF
Paříž–Tours 10 — — — 71 71 — — — —
Legenda
— Nezúčastnil se
DNF Nedokončil
NS Nekonalo se

Cyklokros[16]

[editovat | editovat zdroj]
2004/05
  • Mistr České republiky do 23 let v cyklokrosu
  • Jersey_rainbow_thin_piping Mistr světa do 23 let v cyklokrosu
2005/06
  • Jersey_rainbow_thin_piping Mistr světa do 23 let v cyklokrosu
2008/09
  • Mistr České republiky v cyklokrosu
  • 2. na Mistrovství světa v cyklokrosu
2009/10
  • Mistr České republiky v cyklokrosu
  • Jersey_rainbow_thin_piping Mistr světa v cyklokrosu
2010/11
  • Mistr České republiky v cyklokrosu
  • Jersey_rainbow_thin_piping Mistr světa v cyklokrosu
2011/12
  • Mistr České republiky v cyklokrosu
2012/13
  • Mistr České republiky v cyklokrosu
2013/14
  • Jersey_rainbow_thin_piping Mistr světa v cyklokrosu
2023/24
  • 3. na Mistrovství České republiky v cyklokrosu


Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Deník. Vltava Labe Media. 23. července 2014. Dostupné online. [cit. 2024-06-14].
  2. ↑ OBRAZEM: Jak si český cyklokrosař Štybar dojel v Táboře pro zlato. iDNES.cz [online]. 2010-01-31. Dostupné online. 
  3. ↑ Cyklokrosař Štybar obhájil titul mistra světa, stejně jako loni všechny rozdrtil. iDNES.cz [online]. 2011-01-30. Dostupné online. 
  4. ↑ Štybar si s náskokem dojel pro sedmý titul a vyrovnal Šimůnka. ČT sport [online]. 2013-01-12. Dostupné online. 
  5. ↑ Senzace v Hoogerheide. Štybar vyhrál mistrovství světa v cyklokrosu. iDNES.cz [online]. 2014-02-02. Dostupné online. 
  6. ↑ Kreuziger by bral na olympiádu Štybara, pojede s nechtěným Bártou. Týden [online]. 2012-06-24. Dostupné online. 
  7. ↑ Štybar zakončil sezonu desátým místem na klasice Paříž - Tours. iDNES.cz [online]. 2012-10-07. Dostupné online. 
  8. ↑ Skvělý Štybar byl na Paříž-Roubaix šestý, zbrzdila ho srážka s divákem. iDNES.cz [online]. 2013-04-07. Dostupné online. 
  9. ↑ Štybar si podmaňuje i silniční cyklistiku. Po triumfu v poslední etapě opanoval Eneco Tour!. Sport.cz [online]. 2013-08-18. Dostupné online. 
  10. ↑ Po Kreuzigerovi odstoupil z Vuelty po drsné sobotní etapě i Štybar. Deník.cz [online]. 2013-09-08. Dostupné online. 
  11. ↑ Cyklistická senzace! Štybar po úniku vyhrál etapu na Vueltě. Sport [online]. 2013-08-30. Dostupné online. 
  12. ↑ Štybar vyhrál 7. etapu Vuelty, ve spurtu porazil mistra světa Gilberta. iDNES.cz [online]. 2013-08-30. Dostupné online. 
  13. ↑ Štybarova paráda na Tour! Český cyklista vyhrál etapu v Le Havru. iDNES.cz [online] 2015-07-09. Dostupné online.
  14. ↑ Štybar to dokázal. Slaví první velké klasikářské vítězství. ceskatelevize.cz [online] 2019-03-02. Dostupné online.
  15. ↑ Zdenek Stybar. FirstCycling.com [online]. [cit. 2024-09-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ Zdenek Stybar. FirstCycling.com [online]. [cit. 2024-09-03]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Mistři světa v cyklokrosu – elite
Mistři světa v cyklokrosu – do 23 let
Mistrovství Československa v cyklokrosu a Mistrovství České republiky v cyklokrosu
Československo – muži
MR 1952 Vlastimil Růžička • MR 1953 Jan Veselý • MR 1954 Jan Veselý • MR 1955 Karel Bouška • MR 1956 Karel Bouška • MR 1957 František Jursa • MR 1958 Karel Bouška • MR 1959 Karel Bouška • MR 1960 Karel Bouška • MR 1961 Jaroslav Kvapil • MR 1962 Jaroslav Antoš • MR 1963 Jaroslav Antoš • MR 1964 Jaroslav Antoš • MR 1965 Jaroslav Antoš • MR 1966 Jan Hanzl • MR 1967 Jaroslav Antoš • MR 1968 Břetislav Souček • MR 1969 Pavel Krejčí • MR 1970 Pavel Krejčí • MR 1971 Vojtěch Červínek • MR 1972 Vojtěch Červínek • MR 1973 Miloš Fišera • MR 1974 Vojtěch Červínek • MR 1975 Vojtěch Červínek • MR 1976 Vojtěch Červínek • MR 1977 Miloš Fišera • MR 1978 Miloš Fišera • MR 1979 Miloš Fišera • MR 1980 Petr Klouček • MR 1981 Miloš Fišera • MR 1982 Petr Klouček • MR 1983 Miloslav Kvasnička • MR 1984 Radomír Šimůnek • MR 1985 František Klouček • MR 1986 Ondrej Glajza • MR 1987 František Klouček • MR 1988 Ondrej Glajza • MR 1989 Karel Camrda • MR 1990 František Klouček • MR 1991 Radomír Šimůnek (profi), Radovan Fořt (amatéři) • MR 1992 Radomír Šimůnek (profi), Pavel Elsnic (amatéři)
Česko – muži
MR 1993 Radovan Fořt (profi), Pavel Elsnic (amatéři) • MR 1994 Radomír Šimůnek • MR 1995 Radomír Šimůnek • MR 1996 Jiří Pospíšil • MR 1997 Radomír Šimůnek • MR 1998 Radomír Šimůnek • MR 1999 Jiří Pospíšil • MR 2000 Petr Dlask • MR 2001 Petr Dlask • MR 2002 Jiří Pospíšil • MR 2003 Petr Dlask • MR 2004 Kamil Ausbuher • MR 2005 Zdeněk Štybar • MR 2006 Petr Dlask • MR 2007 Petr Dlask • MR 2008 Zdeněk Štybar • MR 2009 Zdeněk Štybar • MR 2010 Zdeněk Štybar • MR 2011 Zdeněk Štybar • MR 2012 Zdeněk Štybar • MR 2013 Zdeněk Štybar • MR 2014 Martin Bína • MR 2015 Adam Ťoupalík • MR 2016 Radomír Šimůnek • MR 2017 Michael Boroš • MR 2018 Michael Boroš • MR 2019 Michael Boroš • MR 2020 Emil Hekele • MR 2021 Michael Boroš • MR 2022 Michael Boroš • MR 2023 Michael Boroš
Česko – ženy
Mistři České republiky v silniční cyklistice
Král cyklistiky
1965 Pavel Doležel • 1966 Jiří Daler • 1967 Jiří Daler • 1968 Jan a Jindřich Pospíšilové • 1969 Jan a Jindřich Pospíšilové • 1970 Jan a Jindřich Pospíšilové • 1971 Ivan Kučírek • 1972 Jan a Jindřich Pospíšilové • 1973 Vladimír Vačkář a Miroslav Vymazal • 1974 Anton Tkáč • 1975 Jan a Jindřich Pospíšilové • 1976 Anton Tkáč • 1977 Miroslav Vymazal • 1978 Anton Tkáč • 1979 Jan a Jindřich Pospíšilové • 1980 Jiří Škoda • 1981 Miloš Fišera • 1982 Miloš Fišera • 1983 Radomír Šimůnek • 1984 Radomír Šimůnek • 1985 Martin Penc • 1986 Svatopluk Buchta, Theodor Černý, Pavel Soukup a Aleš Trčka • 1987 Jan a Jindřich Pospíšilové • 1988 Jan a Jindřich Pospíšilové • 1989 Miroslav Berger a Miroslav Kratochvíl • 1990 Ján Svorada • 1991 Radomír Šimůnek • 1992 Karel Camrda • 1993 Lubor Tesař • 1994 Pavel Padrnos • 1995 Ján Svorada • 1996 Ján Svorada • 1997 Ján Svorada • 1998 Ján Svorada • 1999 Pavel Buráň • 2000 Pavel Buráň • 2001 Tomáš Konečný • 2002 Lada Kozlíková • 2003 Ján Svorada • 2004 Roman Kreuziger • 2005 Ondřej Sosenka • 2006 Michal Prokop • 2007 Alois Kaňkovský • 2008 Roman Kreuziger • 2009 Roman Kreuziger • 2010 Jaroslav Kulhavý • 2011 Jaroslav Kulhavý • 2012 Jaroslav Kulhavý • 2013 Roman Kreuziger • 2014 Zdeněk Štybar • 2015 Zdeněk Štybar • 2016 Jaroslav Kulhavý • 2017 Tomáš Bábek • 2018 Roman Kreuziger • 2019 Romana Labounková • 2020 Tomáš Bábek • 2021 Ondřej Cink • 2022 Iveta Miculyčová • 2023 Kristýna Zemanová