Žič Zeitz | |
---|---|
Stará radnice | |
Poloha | |
Souřadnice | 51°2′57″ s. š., 12°8′6″ v. d. |
Nadmořská výška | 160 m n. m. |
Časové pásmo | UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas) |
Stát | Německo |
Spolková země | Sasko-Anhaltsko |
Zemský okres | Burgenland |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 87,15 km² |
Počet obyvatel | 31 021 (2011) |
Hustota zalidnění | 355,9 obyv./km² |
Etnické složení | Němci |
Náboženské složení | Protestantské křesťanství, Římskokatolické křesťanství |
Správa | |
Starosta | Volkmar Kunze (FDP) |
Oficiální web | www |
Telefonní předvolba | 03441, 034423, 034426 |
PSČ | 06711, 06712 |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Zeitz [cajc] (česky zastarale Žič, Žíč nebo Žičice[1]) je město na jihu německé spolkové země Sasko-Anhaltsko. Nachází se na řece Bílý Halštrov asi 30 km jihozápadně od Lipska.
První písemná zmínka o městě pochází z roku 967, kdy zde Ravennský synod rozhodl pod názvem Cici zřídit sídlo pohraniční marky a biskupství za účelem christianizace Polabských Slovanů. Biskupové však roku 1032 přesídlili do Naumburgu. Město mělo právo na opevnění, působil zde Georgius Agricola, autor prvního odborného spisu o hornictví.[2] V roce 1652 vzniklo vévodství Sasko-Zeitz a Zeitz byl jeho hlavním městem do roku 1718, kdy vévodský rod vymřel po meči.
Rozvoj města nastal v důsledku průmyslové revoluce. V roce 1855 vznikl strojírenský závod ZEMAG (Zeitzer Eisengießerei und Maschinenbau AG), roku 1858 cukrovar a roku 1889 továrna na výrobu uhelných briket Herrmannschacht. Za druhé světové války působil ve městě koncern na výrobu syntetických paliv BRABAG, v němž pracovali převážně vězni koncentračního tábora Buchenwald. Byl mezi nimi maďarský spisovatel židovského původu Imre Kertész, který své zážitky popsal ve světoznámém románu Člověk bez osudu.[3]
Po druhé světové válce bylo město významným průmyslovým centrem, byla postavena nová sídliště Zeitz-Ost a Völkerfreundschaft.
Dne 18. srpna 1976 se před kostelem sv. Michaela upálil evangelický farář Oskar Brüsewitz na protest proti diskriminaci věřících v NDR.[4]
Ve městě se nachází zámek Moritzburg, bývalá vévodská rezidence přestavěná na muzeum. Je zde také Dóm svatého Petra a Pavla z 10. století, kostel sv. Michaela z 12. století, gotická radnice, budova bývalé tržnice se zvonkohrou a pomník obětem fašismu z roku 1950. Ve městě sídlí divadlo Kürbiskern, muzeum kočárků a Lutherova společnost.