Ósumi (souostroví)
| Ósumi 大隅諸島 | |
|---|---|
 Ostrovy Ósumi na mapě prefektury Kagošima (jižně od ostrova Kjúšú na severu). | |
| Geografie | |
| Poloha | 30°36′33″ s. š., 130°11′ v. d. |
| Souostroví | Rjúkjú |
| Rozloha | 1 030 km² |
| Počet ostrovů | 7 (+ skaliska) |
| Časové pásmo | UTC+9 |
| Hlavní ostrov | Tanegašima |
| Země | |
| Stát |  Japonsko |
| Provincie | Prefektura Kagošima |
| Obyvatelstvo | |
| Počet obyvatel | 45 045 (X/2012) |
Souostroví Ósumi (japonsky 大隅諸島 [Ósumi-šotó]) je skupina ostrovů na hranici mezi Východočínským mořem a Filipínským mořem, která je v rámci prefektury Kagošima součástí Japonska.
Geografie
[editovat | editovat zdroj]Souostroví tvoří nejsevernější část souostroví Rjúkjú a od Kjúšú je vzdáleno asi 60 km. Ostrovy jsou vulkanického původu a je zde několik činných sopek. Nejvyšším bodem je Mijanouradake na Jakušimě s výškou 1 935 m.
Japonská geografie řadí Ósumi spolu se souostrovími Amami a Tokara do souostroví Sacunan.
Flóra je na ostrovech subtropická. Téměř neporušená se zachovala na Jakušimě, a proto byla zapsána do seznamu světového dědictví UNESCO. Fauna není na ostrovech nijak výjimečná; přes některé introdukované druhy je nejvíce zachována na Jakešimě.
Klima na ostrovech je oceánické, subtropické. Průměrná roční teplota vzduchu je 19 °C. [1] V zimě je průměrná teplota 12 °C, přičemž minima dosahují 1 °C; sněhové srážky jsou vzácné. Letní teploty dosahují 35 °C. Roční úhrn srážek bývá 2 000 až 2 500 mm s maximy v červnu; od toho se se značně odchyluje Jakušima, která je s 4 477,2 mm nejdeštivějším místem Japonska.[2] Období tajfunů nastává koncem léta a na podzim.
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]Většina obyvatel (asi 33 tis.) žije na ostrově Tanegašimě a z nich zhruba polovina ve městě Nišinoomote.
Administrativní dělení
[editovat | editovat zdroj]
Souostroví Ósumi je součástí prefektury Kagošima a spadá pod tři okresy:
- městský okres Nišinoomote (西之表市, Nišinoomote-ši) s 16 605 obyvateli (2012), který leží na ostrově Tanegašima
- okres Kumage, do kterého patří města Nakatane a Minamitane na Tanegašimě a město Jakušima, zahrnující i ostrov Kučinoerabudžima
- okres Kagošima (se sídlem na ostrově Kjúšú), do které patří ves Mišima na Kurošimě, zahrnující i ostrovy Iódžima a Takešima
Přehled ostrovů dává následující tabulka.
| Ostrov | japonsky | Plocha [km²] |
Nejvyšší bod [m n. m.] |
Pohled | Zeměpisné souřadnice |
|---|---|---|---|---|---|
| Kurošima | 黒島 | 15,37 | 622 |  |
30°50′6″ s. š., 129°57′21″ v. d. |
| Takešima | 竹島 | 4,20 | 220 | 30°48′50″ s. š., 130°25′2″ v. d. | |
| Iódžima[p 1] | 硫黄島 | 11,65 | 704 |  |
30°47′27″ s. š., 130°17′46″ v. d. |
| Magedžima[p 2] | 馬毛島 | 8,20 | 72 |  |
30°44′30″ s. š., 130°51′17″ v. d. |
| Tanegašima | 種子島 | 444,99 | 282 | 30°34′26″ s. š., 130°58′52″ v. d. | |
| Kučinoerabudžima | 口永良部島 | 38,04 | 657 |  |
30°26′24″ s. š., 130°13′8″ v. d. |
| Jakušima | 屋久島 | 504,88 | 1 936 |  |
30°21′31″ s. š., 130°31′43″ v. d. |
Hospodářství
[editovat | editovat zdroj]Hlavním zdrojem obživy na ostrovech býval rybolov a zemědělství, které si dodnes udrželo svůj význam v místní ekonomice. V současnosti se pěstuje především rýže (ve dvou sklizních), sladké brambory, banány, tabák, mandarinky, hrách; na menších ostrovech prosperuje dobytkářství. Od 70. let 20. století nabývá význam má domácí turistika, která je navázána na zdejší přírodu a kosmodrom.
Přestože se v minulosti na Tanegašimě těžila železná ruda, nejsou tyto zdroje pro nerentabilitu využívány. Ze stejného důvodu se netěží ani zdejší ropa, jejíž výskyt byl prokázán. Z průmyslu je významné zpracování mořských ryb a krevet. V r. 1968 bylo zde uvedeno do provozu kosmické centrum Tanegašima, které má pro tento ostrov mimořádný hospodářský význam.
Ostrovy jsou propojeny trajekty. Na ostrovech Tanegašima a Jakušima jsou letiště místního významu.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Na Tanegašimě jsou známky lidské přítomnosti, doložené vykopávkami Jokomine poblíž města Minamitane, které se datují do doby před 30 tisíci let. Jedná se o jeden z mála menších ostrovů, které lidstvo osídlilo v paleolitu. Byly zde nalezeny podobné mikrolity jako na jižním cípu Kjúšú. Stejnou vazbu vykazují i nálezy keramiky z období Džómon. Další nálezy se vážou k období Jajoi, které se zde vyznačuje nálezy výrobků z barevných schránek měkkýšů, které se používaly jako platidlo. K tomuto období patří vykopávky Hirota.[3]
První zmínka o Jakušimě je v čínské kronice o dynastii Suej, kde je popsána jako země zlého barbara. Podle záznamů v kronice Šoku Nihongi jsou k r. 702 Tanegašima s Jakušimou uvedeny jako součást provincie Tane, a proto se usuzuje, že ostrovy byly pod japonskou kontrolou již v 8. století. V r. 753 se na Jakušimě zastavil během své cesty čínský mnich Ťian-čen. V r. 824 byla provincie Tane zrušena o ostrovy se staly součástí provincie Ósumi.
V r. 1185 se na ostrovech usídlili příslušníci klanu Taira, kteří byli posláni do vyhnanství z Kjóta. Přinesli s sebou znalosti zpracování železa, jehož ložiska se nacházejí na Tanegašimě, a rozvinuli zde výrobu ocelových zbraní. Počátkem 13. století na ostrovech vzniklo panství Tanegašima, které se později, v období Sengoku stalo vazalem panství Sacuma. V r. 1543 sem na čínské džunce připluli portugalští mořeplavci, kteří místnímu pánu Tokitakovi Tanegašimovi prodali dvě arkebuzy.[4] Podle nich nechal svými zbrojíři zdokonalit primitivní střelné zbraně dosud užívané v Japonsku přidáním doutnákového zámku. Modernizované zbraně se velmi rychle uplatnily,[5] přesto jejich použití neodvrátilo ztrátu Jakešimy, která se v r. 1595 dostala pod přímou kontrolu klanu Šimazu, tehdy vládnoucího v panství Sacuma.
Přes izolaci Japonska, zavedenou v období Edo, přistál v r. 1708 na Jakušimě italský jezuitský misionář Giovanni Battista Sidotti, ale byl záhy deportován do Eda. V období Meidži byla mimo jiné zestátněna většina lesů, což vedlo k dlouhodobému sporu mezi vládou a obyvateli Jakušimy.
V průběhu dějin se na ostrovech podepsala zdejší vulkanická činnost. Nejhorší následky mezi novějšími katastrofami měla erupce na ostrově Kučinoerabu 4. prosince 1933, která způsobila 8 úmrtí a 26 zranění.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ U ostrova leží ostrůvek Šówa Iódžima (昭和硫黄島) o ploše 0,07 km², který vznikl vulkanickou činností v r. 1934.
- ↑ Ostrov je od r. 1980 neobydlený.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Climate Statistics. Monthly Mean and Monthly Total Tables. Monthly mean air temperature: TANEGASHIMA Station No:47837 [online]. Japan Meteorological Agency, 2002, rev. 2012 [cit. 2012-12-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ World Climate:Yakushima, Japan [online]. Climate-Charts.com, 2010 [cit. 2012-12-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-05-12. (anglicky)
- ↑ ISHIDŌ, Takahiro. Hirota: Gorgeous accessories using shell from the south seas. People with unique customs who lived at a relay point on the “shell route.” [online]. Noteworthy Archaeological Sites, 2008 [cit. 2012-12-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ KERR, George H. Okinawa: The History of an Island People. Boston: Tuttle Publishing, 2000. 573 s. Dostupné online. ISBN 0-8048-2087-2. Kapitola Relations with Japan: Trade and Politics, s. 141, 144. (anglicky)
- ↑ PERRIN, Noel. Giving Up the Gun: Japan's Reversion to the Sword, 1543-1879. Jaffrey: David R. Godine, Publisher, 1979. 125 s. Dostupné online. ISBN 0-87923-773-2. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ósumi na Wikimedia Commons - (anglicky) Praktický cestovní průvodce č. 708 (Jakušima) Japonské národní turistické organizace
- (anglicky) Jakušima na cestovním průvodci prefektury Kagošima Archivováno 19. 1. 2013 na Wayback Machine.
- (anglicky) Tanegašima na cestovním průvodci prefektury Kagošima Archivováno 19. 1. 2013 na Wayback Machine.
- (japonsky) Výlet na Iódžimu
- (anglicky) Údaje americké Národní zeměpisné vyšetřovací služby o Ōsumi-shotō
