Črnomelj | |
---|---|
![]() Pohled na město | |
Poloha | |
Souřadnice | 45°34′26″ s. š., 15°11′39″ v. d. |
Nadmořská výška | 174 m n. m. |
Časové pásmo | +1 |
Stát | ![]() |
Region | Jihovýchodní slovinský region |
Občina | Črnomelj |
![]() ![]() Črnomelj | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 12,9 km² |
Počet obyvatel | 5 496 (2020) |
Hustota zalidnění | 426 obyv./km² |
Správa | |
Status | Město |
Oficiální web | www |
PSČ | 8340 |
Označení vozidel | NM |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Črnomelj (německy Tschernembl) je označení nejen pro město, ale také pro územně-správní jednotku (občinu) na jihovýchodě Slovinska v Jihovýchodním slovinském regionu. Jde o největší město v regionu Bela Krajina, žije zde asi 5500 obyvatel.
Črnomelj byl v písemných pramenech poprvé doložen v roce 1228 jako Schirnomel. Název je odvozen od *Čьrnomľь , podle hypokorismu *Čьrnomъ , tedy původně 'Črnomova osada'. V moderní němčině byl název Tschernembl.[1]
Do roku 1918 používala rakousko-uherská pošta dvojjazyčné názvy Tschernembl – Černomelj. Samotný německý název používala pošta jen před rokem 1867.[2]
Průměrná nadmořská výška v okolí je 174,3 m. Město je dopravním centrem části tzv. Bílé krajiny mezi městy Metlikou a též sídly Adlešiči, Semičem, Vinicí a Stari trg ob Kolpa. Črnomelj není jen dopravním centrem, ale také kulturním, pracovním, zásobovacím a administrativním centrem velké části této oblasti.
Staré centrum města je jedním z těch, které se vyznačuje strategickou polohou na bezpečném molu v ohybu řeky Lahinji. Centrum je také vysoko nad soutokem hluboce zaříznutých řek, respektive Lahinji a jejího přítoku zvaného Dblicica. Centrum města je zároveň obklopeno městskými hradbami.
Oblast byla osídlena v předřímské i římské době.[3][4] První písemná zmínka pochází z roku 1228, městská práva získal počátkem patnáctého století. Od roku 1277 drželi město hrabata z Gorice, později Habsburkové. Črnomelj i Metlika jsou poprvé zmíněny jako města v habsburské listině z roku 1407, ale Črnomelj je v pramenech zmiňován pouze jako náměstí na více než 150 let. V době turecké hrozby měl Črnomelj vedlejší roli jako centrum pro zásobování vnitrozemí Vojenské hranice.[3]
Již v roce 1569 fungovala ve městě protestantská škola pod vedením učitelů Bartolomea Movrina (1569-1575-1586), Ivana Tajnera (1575) a Mihaela Šifroviče (1586-1598). Začátkem 90. let 16. století evangelíci zcela převzali orgány městské samosprávy a roku 1593 navrhli za městského soudce (starostu) protestanta Mihaela Živkoviče, kterého však zemský kníže odmítl. Když v roce 1598 začala protireformace, byli protestanti vyhnáni, nebo konvertovali ke katolicismu a činnost protestantů definitivně vyhasla v roce 1614. Do roku 1565 zde žili příslušníci rodu pánů z Črnomalje (známých jako von Tschernembl). V roce 1868 zde vznikla slovinská čítárna, v roce 1874 se zformoval hasičský sbor, od roku 1914 je Črnomelj napojen na železnici.
13. dubna 1941 bylo město obsazeno Itálií.[5] Po italské kapitulaci byl 9. září 1943 Črnomelj osvobozen partyzány. Ve dnech 19. až 20. února 1944 se ve městě konalo první zasedání Slovinské národněosvobozenecké rady (SNOS). V Črnomelju byly nejen redakce slovinských periodik, radiostanice Osvobozenecké fronty, ale také Slovinské národní divadlo a civilní nemocnice.[3] Na konci druhé světové války měla být ve městě také ustanovena první slovinská republiková vláda, nakonec se tento akt uskutečnil v Ajdovščině.[6]
Železniční spojení do Črnomlje bylo vybudováno v roce 1914 a mělo za následek začátek nového rozvoje města a vůbec celého okolí. Další plány na stavbu železničního spojení Črnomelj - Vinica - Ogulin se však neuskutečnily. Na počátku 20. století vznikly první průmyslové podniky, což mělo pozitivní vliv na demografické trendy a nárůst počtu obyvatel, stejně jako na rozvoj dopravy. Navzdory tomu Bela Krajina as ní i Črnomelj vždy trpěly značným úbytkem populace, což bylo nejvíce prohloubeno při výskytu peronospory a mšice révové v 80. letech 19. století, které významně poznamenaly místní zemědělství.
Kromě zemědělství je v oblasti zastoupen i průmysl (kovoobrábění, dřevozpracující, textilní). Kvůli příznivým cenám pozemků a levné pracovní síle se výroba z jiných zemí či odvětví přesouvá i do míst zkrachovalých firem nebo do nejbližšího okolí, zejména do řemeslné zóny v místě bývalého dolu Kanižarica.[7]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Črnomelj na slovinské Wikipedii.