Šluknovská pahorkatina

Šluknovská pahorkatina
Lausitzer Bergland
Łužiske hory
Pohled na Varnsdorf z Hrádku
Pohled na Plešný (vlevo), Hrazený (vpravo) a Valtenberg (v pozadí)
Nejvyšší bod608 m n. m. (Hrazený)
Nejnižší bod224 m n. m. (Spréva v Obergurigu)
Rozloha(na území Česka) 276 km²
Střední výška423 m n. m.
Nadřazená jednotkaKrkonošská oblast
Sousední
jednotky		Děčínská vrchovina, Žitavská pánev, Lužické hory
SvětadílEvropa
StátČeskoČesko Česko
NěmeckoNěmecko Německo
Šluknovská pahorkatina na mapě Česka
Šluknovská pahorkatina na mapě Česka
Map
Horninygranodiorit, žula, bazaltoidy, dolerit
PovodíSebnice, Spréva, Mandava
Souřadnice50°58′27″ s. š., 14°25′44″ v. d.
Identifikátory
Kód geomorf. jednotkyIVA-1
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šluknovská pahorkatina (německy Lausitzer Bergland, Lužická vrchovina, hornolužickosrbsky Łužiske hory) je geomorfologický celek vyplňující téměř celé území Šluknovského výběžku, kromě jeho jižní a jihozápadní části. Německá část leží ve východní části Saska jižně od Budyšína a obklopuje Šluknovský výběžek. Nejvyšším vrcholem celé pahorkatiny je Hrazený (608 m[1]), ležící ve střední části celku, mezi městy Velký Šenov a Mikulášovice. Jedná se o mírně zvlněnou krajinu s výškovými rozdíly max. do 300 metrů, bez výrazných prvků, ale se zachovalou přírodou a střídavými lesními porosty.

Geologie a vznik

[editovat | editovat zdroj]

Šluknovská pahorkatina je jedním z nejstarších vyvřelých hlubinných těles ve střední Evropě. Na území Česka je složena ze čtyř základních typů hornin (stáří 570 – 510 mil. let).

  • rumburská biotitická žula (modrošedé barvy)
  • brtnická biotitická žula (růžové až načervenalé barvy)
  • lužický granodiorit (modravě šedá barva)
  • dvojslídný granodiorit (stáří 280 milionů let).

Žulové horniny bývají protkány četnými žilami lamprofyrů.

Tato členitá pahorkatina vznikla na horninách lužického žulového masívu a výraznějšími vrcholy často z mladých vulkanických hornin jako např. Hrazený, Vlčí hora, Jitrovník a Špičák u Varnsdorfu.

Hranice oblastí

[editovat | editovat zdroj]

Od jižně ležících Lužických hor je odděluje linie spojující v děčínském okrese obce Kyjov, Rybniště a Dolní Podluží.[2]

Vrcholy

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Seznam vrcholů ve Šluknovské pahorkatině.

Vodopis

[editovat | editovat zdroj]

Území Šluknovské pahorkatiny spadá do povodí Labe, Nisy a Sprévy. Probíhá zde rozvodí mezi Severním a Baltským mořem. Největší vodní plochou oblasti je Velký rybník ležící 3 km jihozápadně od Varnsdorfu.

Členění

[editovat | editovat zdroj]

Česká část

[editovat | editovat zdroj]

Geomorfologický celek Šluknovská pahorkatina se dělí na dva okrsky, které se dále člení na podokrsky:[3][4][5][6]

Německá část

[editovat | editovat zdroj]

Německé území se dělí na přírodní prostory (Naturräume), které přibližně odpovídají českému geomorfologickému členění.[7]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Prohlížecí služba WMS-ZABAGED® [online]. Zeměměřický úřad [cit. 2021-03-27]. Dostupné online. 
  2. ↑ HOLEČEK, Milan. Lužické hory. Praha 1: Olympia, 2004. ISBN 80-7033-832-6. Kapitola Všeobecná část - Povrch, s. 16. 
  3. ↑ GLÖCKNER, Petr. Fyzickogeografické a geologické poměry okresu Děčín. Děčín: PS Děčín, 1995. 196 s. ISBN 80-902071-0-3. S. 9. 
  4. ↑ Geomorfologické jednotky [online]. Český úřad zeměměřický a katastrální [cit. 2021-10-02]. Dostupné online. 
  5. ↑ BALATKA, Břetislav; KALVODA, Jan. Geomorfologické členění reliéfu Čech. Praha: Kartografie Praha, 2006. 76 s. 
  6. ↑ DEMEK, Jaromír, a kol. Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Brno: Academia, 1987. 584 s. 
  7. ↑ FDZ Naturräume in Sachsen [online]. IÖR-Forschungsdatenzentrum [cit. 2024-12-28]. Dostupné online. (německy) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]