Štěpán II. Uherský

Štěpán II. Uherský
Král uherský a chorvatský
Portrét
Štěpánova korunovace (Vídeňská obrázková kronika).
Doba vlády1116–1131
Narození1101
Székesfehérvár
Úmrtí1. března 1131
Székesfehérvár
PředchůdceKoloman Uherský
NástupceBéla II. Uherský
ManželkyKristiana z Capuy
Adéla z Riedenburku
DynastieArpádovci
OtecKoloman Uherský
MatkaFelicie Sicilská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Štěpán II. Uherský (maďarsky II. István, chorvatsky Stjepan II., 1101 – 1. března 1131) byl uherský, chorvatský a dalmatský král. Během své vlády byl nucen odolávat opakovaným spiknutím svých příbuzných, snaze strýce Almoše a nevlastního bratra Borise o získání trůnu

Život

[editovat | editovat zdroj]
Štěpán II. Uherský (Uherská kronika)

Narodil se jako jeden ze dvou synů uherského krále Kolomana a Felicie, dcery sicilského hraběte Rogera I. z normanské dynastie Hautevillů. Král Koloman v touze po zajištění hladkého nástupu Štěpána na uherský trůn nechal chlapce již roku 1105 korunovat a několik dalších let strávil potíráním opakovaných spiknutí svého mladšího bratra Almoše. Roku 1113 jej dal společně s malým synem Bélou oslepit.[1]

„ ... protože byl s ním příbuzný, nesáhl mu na život, ale zbavil ho pouze zraku, aby nemohl nosit korunu svatého krále... “
— Dubnická kronika[2]

Štěpán byl podruhé korunován krátce po Kolomanově smrti v únoru roku 1116. V květnu téhož roku se mladý král ve snaze pojistit si mír na severní hranici, když jižní byla ohrožena Benátčany, sešel na Luckém poli s českými knížaty. Horké hlavy na obou stranách zavinily bitvu, k níž došlo 13. května 1116.[3] Vítězství patřilo české straně, která ukořistila i bohatou kořist ze Štěpánova ležení.[4]

Roku 1118 se Štěpánovi podařilo na rakouském markraběti Leopoldovi získat východní část Korutan. Roku 1123 poskytl dočasný azyl své sestřenici Adlétě, manželce Přemyslovce Soběslava I.,[5] čímž předznamenal budoucí dobré vztahy se Soběslavem jako českým knížetem, které se ještě upevnily Štěpánovým smírem s bratrancem Bélou.[6] Štěpán v letech 1127–1128 opakovaně napadl byzantskou říši, jejíž císař Jan II. Komnenos mu odmítl vydat strýce Almoše, užívajícího císařovo pohostinství.

„ Král Štěpán nechtěl uzavřít manželství a mít zákonitou manželku, ale žil s milenkami a nevěstkami. Baroni a šlechta těžce nesli osamocenost země a krále bez potomka... “
— Vídeňská obrázková kronika[7]

Roku 1128 stále bezdětný, ač dvakrát ženatý Štěpán povolal ke dvoru svého slepého bratrance Bélu, zprostředkoval jeho sňatek s Jelenou a učinil jej svým následníkem. Zemřel bezdětný roku 1131 na úplavici a byl pohřben v Oradee.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Kroniky stredovekého Slovenska : stredoveké Slovensko očami kráľovských a mestských kronikárov. Příprava vydání Július Sopko. Budmerice: Vydavateľstvo Rak, 1995. 384 s. ISBN 80-85501-06-6. S. 54. 
  2. ↑ Kronika uhorských kráľov zvaná Dubnická. Příprava vydání Július Sopko. Budmerice: Vydavateľstvo Rak, 2004. 239 s. ISBN 80-85501-13-9. S. 87. 
  3. ↑ BLÁHOVÁ, Marie; FROLÍK, Jan; PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české I. Do roku 1197. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. 800 s. ISBN 80-7185-265-1. S. 505. 
  4. ↑ ŽEMLIČKA, Josef. Čechy v době knížecí 1034–1198. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007. 712 s. ISBN 978-80-7106-905-8. S. 137. 
  5. ↑ Velké dějiny, str. 510
  6. ↑ Velké dějiny, str. 527
  7. ↑ Kroniky stredovekého Slovenska, str. 56

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • KRISTÓ, Gyula. Die Arpaden-Dynastie : die Geschichte Ungarns von 895 bis 1301. Budapest: Corvina, 1993. 310 s. ISBN 9631338576. (německy) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Předchůdce:
Koloman 		Znak z doby nástupu Uherský král
Štěpán II.
1116–1131 		Znak z doby konce vlády Nástupce:
Béla II.
Předchůdce:
Koloman 		Znak z doby nástupu Chorvatský a dalmatský král
Štěpán III.
1116–1131 		Znak z doby konce vlády Nástupce:
Béla II.
Uherští panovníci
Mýtičtí Arpádovci
(do 9. století)
Arpádovci
(9. století–1038)
Arpád (asi 845–asi 907) • Zoltán (náčelník) (asi 907–asi 950) • Fajsz (asi 950–955) • Takšoň (955–asi 970) • Gejza (asi 970–997) • Štěpán (997–1038)
Nedynastičtí
(1038-1046)
Petr Orseolo (1038–1041) • Samuel Aba (1041–1044) • Petr Orseolo (1044–1046)
Arpádovci
(1046-1301)
Ondřej I. (1046–1060) • Béla I. (1060–1063) • Šalamoun (1063–1074) • Gejza I. (1074–1077) • Ladislav I. (1077–1095) • Koloman (1095–1116) • Štěpán II. (1116-1131) • Béla II. (1131–1141) • Gejza II. (1141–1162) • Ladislav II.¹ (1162-1163) • Štěpán III. (1162–1172) • Štěpán IV. Uherský¹ (1163–1165) • Béla III. (1172–1196) • Emerich Uherský (1196–1204) • Ladislav III. (1204-1205) • Ondřej II. (1205-1235) • Béla IV. (1235-1270) • Štěpán V. (1270-1272) • Ladislav IV. Kumán (1272-1290) • Ondřej III. (1290-1301)
Boje o trůn
(1301–1308)
Ladislav V.² (1301-1305) • Béla V.³ (1305–1308)
Anjouovci
(1308–1387)
Karel I. Robert (1308–1346) • Ludvík I. (1346–1382) • Marie Uherská⁴ (1382–1395) • Karel II.¹ (1385–1386)
Různé rody
(1387–1526)
Zikmund Lucemburský (1387–1437) • Albrecht II. Habsburský (1437–1439) • Alžběta Lucemburská⁵ (1439–1440) • Vladislav I. Jagellonec (1440–1444) • Ladislav Pohrobek (1444–1457) • Matyáš Korvín (1458–1490) • Vladislav Jagellonský (1490–1516) • Ludvík Jagellonský (1516–1526)
Habsburkové
(1526–1780)
Ferdinand I. Habsburský (1526–1564) • Maxmilián II. Habsburský (1564–1576) • Rudolf II. (1576–1608) • Matyáš Habsburský (1608–1619) • Ferdinand II. Habsburský (1619–1637) • Ferdinand III. Habsburský (1637–1657) • Ferdinand IV. Habsburský • Leopold I. (1657–1705) • Josef I. Habsburský (1705–1711) • Karel VI. (1711–1740) • Marie Terezie (1740–1780)
Habsburko-Lotrinkové
(1780–1918)
Josef II. (1780–1790) • Leopold II. (1790–1792) • František I. Rakouský (1792–1835) • Ferdinand I. Dobrotivý (1835–1848) • František Josef I. (1848–1916) • Karel I. (1916–1918)
¹ vzdorokrál, ² Přemyslovec , ³ Wittelsbach, ⁴ od roku 1387 spoluvládkyní Zikmunda Lucemburského, ⁵ polooficiální vládce