ALGOL (zkratka pro ALGOrithmic Language)[1] patří do skupiny imperativních počítačových programovacích jazyků. Byl původně vyvinutý v polovině 50. let 20. století, výrazně ovlivnil mnoho ostatních programovacích jazyků a byl standardní metodou pro popis algoritmů, používaný ACM v učebnicích a akademických pracích na dalších více než 30 let.[2] Uvažujeme-li, že většina současných jazyků je „algol-like“, byl Algol ze čtyř tehdejších vyšších programovacích jazyků (ještě Fortran, Lisp a COBOL) pravděpodobně nejúspěšnější. Byl navržen tak, aby se vyvaroval některých vnímaných problémů ve Fortranu a nakonec pozdvihl mnoho dalších programovacích jazyků, včetně jazyka B, Pascalu a jazyka C.
ALGOL zavedl kód v blocích a párování klíčových slov begin
a end
pro jejich ohraničení, byl také prvním jazykem, který uměl definovat vnořené funkce (nested function) se statickým rozsahem (lexical scope). Kromě toho to byl první programovací jazyk, který přitáhl pozornost k formálnímu definování jazyka a via Algol 60 Report zavedl Backusovu–Naurovu formu, určující principy zápisu konstrukce jazyka.
Oficiální názvy verzí ALGOLu jsou odvozené od roku, ve kterém byly prvně publikovány.
Před tím, než prof. Niklaus Wirth vyvinul Pascal, založil svůj ALGOL W na ALGOLu 60. Algol-W (pro IBM S/360) měl být novou generací ALGOLu, ale komise pro ALGOL 68 se raději rozhodla pro design, který byl více komplexní a pokročilý, než čistý a zjednodušený ALGOL 60.
Algol 68 je podstatně odlišný od Algolu 60, a nebyl dobře přijat, takže obecně „Algolem“ myslíme Algol 60 a jeho odvozeniny. Části ALGOLovité („algol-like“) syntaxe jsou občas stále používány jako pseudokód.
Při zápisu programů v Algolu v knihách je zvykem zvýrazňovat klíčová slova:
procedure Absmax(a) Size:(n, m) Result:(y) Subscripts:(i, k); value n, m; array a; integer n, m, i, k; real y; comment The absolute greatest element of the matrix a, of size n by m is transferred to y, and the subscripts of this element to i and k; begin integer p, q; y := 0; i := k := 1; for p := 1 step 1 until n do for q := 1 step 1 until m do if abs(a[p, q]) > y then begin y := abs(a[p, q]); i := p; k := q end end Absmax
Skutečný způsob zápisu klíčových slov byl závislý na implementaci – v některých implementacích se zapisovala v uvozovkách.
Standard jazyka Algol 60 nedefinuje žádné nástroje pro práci s textovými řetězci ani vstupy a výstupy, proto není možné uvést tradiční příklad programu „Hello world“ ve standardním Algolu. Jedna z implementací používá následující zápis:
BEGIN
FILE F(KIND=REMOTE);
EBCDIC ARRAY E[0:11];
REPLACE E BY "HELLO WORLD!";
WRITE(F, *, E);
END.
begin
printf(($gl$,"Hello, world!"))
end
V tomto článku byl použit překlad textu z článku ALGOL na anglické Wikipedii.