Adolfo Bioy Casares | |
---|---|
Rodné jméno | Adolfo Vicente Perfecto Bioy Casares |
Narození | 15. září 1914 Buenos Aires |
Úmrtí | 8. března 1999 (ve věku 84 let) Buenos Aires |
Místo pohřbení | Hřbitov La Recoleta |
Povolání | spisovatel, scenárista, novinář a editor |
Stát | Argentina |
Alma mater | Univerzita v Buenos Aires Instituto Libre de Segunda Enseñanza |
Významná díla | Morelův vynález |
Ocenění | Velká čestná cena Argentinské společnosti spisovatelů (1975) rytíř Řádu čestné legie (1981) Mezinárodní cena Alfonse Reyese (1990) Cervantesova cena (1990) čestný doktor Stendhalovy univerzity (1992) … více na Wikidatech |
Manžel(ka) | Silvina Ocampová (1940–1993) |
Rodiče | Adolfo Bioy |
Vlivy | Jorge Luis Borges |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Adolfo Bioy Casares (15. září 1914, Buenos Aires – 8. březen 1999, Buenos Aires) byl argentinský spisovatel, jehož manželkou byla Silvina Ocampová, sestra argentinské spisovatelky Victorie Ocampové.[1]
Značná část jeho díla spadá do žánru sci-fi & fantasy.[2] Byl blízkým spolupracovníkem a přítelem Jorge Luis Borgese,[3] potkali se roku 1932, vydávali společně také literární časopis Destiempo,[4][5] napsali společně několik knih (např. La nueva tormentera, Nová bouře, z roku 1935) a sestavili také vlivnou antologii fantastické literatury (SF Antologia de la literatura fantástica, 1940).[6]
V roce 1990 se stal nositelem Cervantesovy ceny za literaturu.[7]
Proslavil ho především román Morelův vynález (La invención de Morel), který vydal roku 1940 (česky vyšel prvně roku 1988). Nešťastný vědec Morel v něm sestaví simulátor, v němž chce prožívat stále dokola jen ty šťastné momenty svého života. Umístí přístroj na pustý ostrov, ovšem netuší, že ho obývá trosečník, který tak začne události vychylovat novým směrem.