Alice Prinová | |
---|---|
Man Ray: Kiki Noire et Blanche (Alice Prinová, 1920) | |
Rodné jméno | Alice Ernestine Prin |
Narození | 2. října 1901 Châtillon-sur-Seine |
Úmrtí | 23. března 1953 (ve věku 51 let) 7. obvod |
Místo pohřbení | Cimetière parisien de Thiais (1953–1974) Hřbitov Montparnasse |
Povolání | herečka, malířka, modelka, zpěvačka, tanečnice a modelka |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Alice Ernestine Prinová, řečená Kiki z Montparnassu (2. října 1901 – 29. dubna 1953), byla modelka pařížských umělců, zpěvačka v nočních klubech, herečka a malířka.
Alice Prinová se narodila ve městě Châtillon-sur-Seine v departementu Côte-d'Or. Jako nemanželské dítě žila v bídě a chudobě a starala se o ní její babička. Ve věku dvanácti let byla poslána za svou matkou do Paříže, aby si tam našla práci. Nejprve pracovala v obchodech a pekárnách, ale ve čtrnácti letech začala stát modelem pro sochaře, který se nepohodl s její matkou.
Kiki z Montparnassu stala symbolem společenské scény Montparnassu, byla populární umělkyní a modelkou pro desítky umělců, mezi jinými byli například i Chajim Soutine, Julian Mandel, Tsuguharu Foujita, Francis Picabia, Jean Cocteau, Arno Breker, Alexander Calder, Per Krohg, Hermine David, Pablo Gargallo, Mayo a Tono Salazar. Moise Kisling namaloval portrét Kiki z Montparnassu s názvem Nu assis, který se stal jedním z jeho nejznámějších děl.
Společníkem a souputníkem Prinové po většinu dvacátých let byl fotograf Man Ray, který nasnímal několik stovek jejích portrétů. Kiki z Montparnassu je na některých jeho nejlepších a nejznámějších obrazech, včetně pozoruhodného surrealistického díla Le violon d'Ingres[1] a Noire et blanche.[2]
„ | ...‚ta Kiki‘, slavná montparnasská Múza, jež stála modelem pro řadu Man Rayových fotografií včetně světoznámého ‚ingresovského aktu‘ s dvěma houslovými ‚f‘ na zádech...[3] | “ |
— Lucie Vonková |
Alice Prinová zemřela v roce 1953 v Paříži ve věku padesát jedna let, zřejmě po komplikacích s alkoholismem nebo kvůli drogové závislosti. Jejího pohřbu se zúčastnil velký zástup umělců a jejích obdivovatelů.
Jako malířka malovala Alice Prinová portréty, autoportréty, společenské aktivity, fantaskní zvířata a zasněné krajiny v lehkém expresionistickém stylu, který byl odrazem jejího snadného způsobu života a nekonečného optimismu.[4]
Její autobiografie byla vydána v roce 1929 pod názvem Kiki's Memoirs ve spolupráci Ernestem Hemingwayem a Tsuguharu Foujitou, kteří napsali úvodní slovo.
Alice Prinová se objevila v devíti krátkých a často experimentálních filmech bez jakéhokoliv honoráře.