Alois Vojtěch Šembera

Alois Vojtěch Šembera
Alois Vojtěch Šembera (1867)
Alois Vojtěch Šembera (1867)
Rodné jménoAlois Vojtěch Šembera
Narození21. března 1807
Vysoké Mýto
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí23. března 1882 (ve věku 75 let)
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povoláníhistorik, jazykovědec, profesor češtiny a české literatury
StátČeské království
Alma materUniverzita Karlova
Významná dílaDějiny řeči a literatury československé
Manžel(ka)Františka Ševčíková
DětiVratislav Kazimír Šembera[1]
Zdenka Šemberová[1]
PříbuzníJosef Šembera[2] (bratr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Alois Vojtěch Šembera
Alois Vojtěch Šembera

Alois Vojtěch Šembera, známý také pod pseudonymem Mudromil Mýtský (23. března 1807 Vysoké Mýto[3] – 23. března 1882 Vídeň), byl jazykovědec a literární historik, profesor češtiny a české literatury na Stavovské akademii a Univerzitě v Olomouci a Vídeňské univerzitě, a také překladatel z němčiny působící na Moravě.

Jeho přednášky na Stavovské akademii, kde vedl v letech 1839–47 katedru českého jazyka a literatury, navštěvovala celá řada pozdějších významných českých vlastenců, včetně Arnošta Förchtgotta (v letech 1843–46).

Mládí

[editovat | editovat zdroj]

Alois Vojtěch Šembera se narodil ve Vysokém Mýtě v početné rodině drobného řemeslníka – řemenáře. Jeho dva bratři se stali katolickými knězi a třetí bratr se stal silničním inženýrem a výborným kreslířem. Od roku 1819 studoval Šembera na piaristickém gymnasiu v Litomyšli. Zde se seznámil s Františkem Augustem Braunerem a Františkem Matoušem Klácelem. V roce 1826 Šembera odchází studovat do Prahy filosofii a poté práva.[4]

Brno

[editovat | editovat zdroj]

Roku 1830 odchází po úspěšných studiích na Moravu do Brna, aby se tu zabýval organizováním českého národního a společenského života. Šembera zde působil jako praktikant ve věcech soudního u brněnského magistrátu. V rodinách se zde snažil učit děti češtině, zřídil si síť informátorů a spolupracovníků. Přispíval do pražských novin a časopisů. Založil Matičku moravskou – vlastně finanční fond založený na darech přátel – s jejíž pomocí vydal několik svazků od moravských autorů. Vydává i tehdy oblíbené kalendáře (Rozumný rolník, Posel z Moravy, Kalndář holomoucký na rok obyčejný 1841). Roku 1836 začíná působit i vědecky a vydává česky psanou knihu "Páni z Boskovic a hrad Bozkov na Moravě". Zasadil se i o české hraní pro české publikum v brněnském divadle a o české pojmenování ulic. Roku 1838 se mu podařilo v Brandýse nad Orlicí objevit hrobku Žerotínů s ostatky Karla staršího ze Žerotína.[4]

Olomouc

[editovat | editovat zdroj]

Roku 1839 přesídlil Šembera z Brna do Olomouce, vyhrál zde totiž konkurz na obsazení místa profesora řeči a literatury české na stavovské akademii v Olomouci. I Olomouci Šembera vydává původní práce moravských autorů (F. M. Klácel, V, Furch ad.) a edice starých památek. V Olomouci se však věnoval především pedagogické práci, distribuci českých a slovenských knih, k čemuž vytvořil rozsáhlou distribuční síť a konečně se zde věnoval publicistice a odborné práci. Pracoval na dějinách svého rodného Vysokého Mýta a Olomouce. V Olomouci působil Šembera po osm let. Poté se opět dostal do Brna, kam byla akademie přestěhována. V době revoluce roku 1848 nakrátko převzal správu moravského zemského archivu a snažil se prosadit rovnoprávnost češtiny s němčinou.[4]

Vídeň

[editovat | editovat zdroj]

Koncem roku 1849 se přestěhoval Šembera do Vídně. Zde se stal redaktorem české části říšského zákoníku a profesorem řeči a literatury české na vídeňské univerzitě. V letech 1862 až 1867 byl poslancem českého zemského sněmu. Napomohl ve Vídni i českým bohoslužbám v kostele svaté Anny. Vytvořil novodobou českou právnickou terminologii. Roku 1864 vydal knihu Základové dialektologie československé, což byl první soubor českých a slovenských nářečí. A už roku 1858 první svazek Dějin řeči a literatury československé a roku 1868 svazek druhý. Kniha byla významnou vysokoškolskou učebnicí své doby. Šembera ve třetím vydání této knihy z roku 1878 zpochybnil stáří Rukopisu zelenohorského a některé památky považoval přímo za padělky Václava Hanky a Josefa Lindy. Později označuje vše za padělky. Tím ovšem na sebe přivolal nevoli obhájců pravosti rukopisů.[4] V té době se s jeho dcerou Zdeňkou spřátelil Tomáš Garrigue Masaryk.

Od roku 1840 se zasazoval za ochranu stavebních památek ve Vysokém Mýtě. Výsledkem byla v roce 1862 obnova Klášterské bašty, postupná záchrana dochovaných částí vnitřních městských bran – Litomyšlské, Pražské a Choceňské a nakonec i chrámu sv. Vavřince.[5][6]

Pohřben je na městském hřbitově ve Vysokém Mýtě. Spolu se svou manželkou Františkou Šemberovou, roz. Ševčíkovou, měli čtyři děti: Rastislava Bedřicha (17. června 1840, Olomouc – 2. července 1840, Olomouc), Zdislavu (Zdeňku) Ludmilu, Vratislava Bedřicha Kazimíra a Přemysla Otakara Methuda (8. srpna 1846, Olomouc – 12. prosince 1849, Brno).

Publikace

[editovat | editovat zdroj]
  • Vysoké Mýto, Královské věnné město v Čechách. Olomouc 1845.
  • Ueber die Gleichstellung der beiden Landessprachen in Mähren, 1848.
  • Dějiny řeči a literatury československé. Věk starší. Od r. 58 př. Kr. do r. 1409 po Kr., 1858.
  • Dějiny řeči a literatury československé. Věk novější. Od r. 1409 až do r. 1868, 1868.
  • Paměti a znamenitosti města Olomouce, Vídeň, nákladem vlastním 1861.
  • Západní Slované v pravěku. Vídeň, nákladem vlastním 1861.
  • Obyvatelstvo české a německé na Moravě, 1873.
  • Korespondence Aloise Vojtěcha Šembery, 1–5, ed. Zdeněk Fišer, Vysoké Mýto – Kojetín – Chrudim 2002–2007.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Encyklopedie dějin města Brna.
  2. ↑ Josef Šembera.
  3. ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených 1798-1810 ve Vysokém Mýtě, sign.2283, ukn.10798, str.243. Dostupné online
  4. ↑ a b c d FIŠER, Zdeněk. Milovník národa, který vzbudil nevděk: Alois Vojtěch Šembera. In: JAN, Libor; ZDENĚK, Drahoš. Osobnosti moravských dějin. 1. vyd. Brno: Matice moravská, 2006. ISBN 80-86488-38-1. S. 293–307.
  5. ↑ JIREČEK, Hermenegild. Královské věnné město Vysoké Mýto, obraz místopisný, dějepravný, životopisný i statistický. 1. vydání. vyd. .Vysoké Mýto: [s.n.], 1884. S. 12–15. 
  6. ↑ DVOŘÁK, Radovan. Vysoké Mýto, stručné dějiny města. Hradec Králové: [s.n.], 1974. S. 19–20, 42–43, 48, 50, 102. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • KUTNAR, František; MAREK, Jaroslav. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví : od počátků národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 1065 s. ISBN 80-7106-252-9. 
  • ŠKORPIL, Emanuel. Alois Vojtěch Šembera, přehled života a díla. 1. vyd. Vysoké Mýto: Výbor výstavy A. V. Šembery, 1946. 205 s. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]