Svatá Anastázie ze Sirmia | |
---|---|
mučednice | |
Narození | ?? Řím |
Úmrtí | asi 304 Sirmium, Srbsko |
Příčina úmrtí | upálení na hranici |
Svátek | 25. prosince |
Rodiče | Fausta of Sirmium |
Místo pohřbení | Katedrála svaté Anastázie |
Uctívána církvemi | římskokatolická církev a další církve ve společenství se Svatým stolcem, pravoslavná církev |
Významné zasvěcené kostely | katedrála v Zadaru |
Atributy | palmová ratolest, kříž |
Patronkou | lékárníků |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Svatá Anastázie ze Sirmia, také Anastázie Ilyrská, Anastázie ze Soluně, řecky ΑΝΑΣΤΑΣΙΑ ἡ ΦΑΡΜΑΚΟΛΥΤΡΙΑ, rusky Анастасия Фармаколитрия (polovina 3. století Řím, Itálie; zemřela kolem roku 304 v Sirmiu, Srbsko nebo v Soluni v Řecku) byla křesťanská mučednice (velkomučednice), svatá panna nebo vdova, utěšitelka a léčitelka.
Svatá Anastázie se narodila v polovině 3. století v Římě jako dcera pohana, římského senátora Pretestata, a křesťanky. Pokud nezůstala pannou (jak tvrdí některé legendy), byla provdána a po časné smrti svého brutálního manžela se začala zcela věnovat péči o uvězněné křesťany. S penězi ze svého vdovského věna platila vězeňským dozorcům za přístup do žalářů. Hluboký duchovní stav spojoval Anastázii s jejím duchovním učitelem Chrysogonem. Když ten byl zatčen Diokleciánovými pronásledovateli křesťanů a odsouzen k smrti pro svou křesťanskou víru, doprovázela ho Anastázie až na popraviště v Akvileji v severní Itálii[1] Tam se vojáci vdovy chopili a uvrhli ji do žaláře v Sirmiu, tehdejším hlavním městě Ilýrie (dnes Chorvatsko). Po četných mukách byla soudcem odsouzena k smrti. Pak byla spuštěna na volné moře v děravé lodi, ale k údivu přítomných se nepotopila. Proto byla odsouzena k smrti upálením, kterou podstoupila kolem roku 304 v Sirmiu, podle římského martyrologia byla sťata mečem,[2] podle jiných legend zemřela v Římě nebo v Soluni[3].
Anastázie patří od raného středověku k nejuctívanějším světicím církví, zejména v Římě, na Balkáně a v Rusku. Je spolupatronkou Řeků, Rusů, Srbů a Chorvatů, patronkou lékárníků, nemocných proti chorobám hlavy a bolestem prsou. V Bulharsku je uctívána zejména v kraji Rodopy a bývá spojována s černou smrtí, v den jejího svátku nesmí lidé pracovat, aby nezčernali. Její svátek se slavil v římském církevním roce od 4. století 25. prosince, ve východních církvích 22. prosince. Její jméno bylo přijato do litanie všech svatých a do římského mešního kánonu. Roku 1970 byla vyřazena z římského kalendária jako historicky neurčitelná osoba,[4] k jejíž legendě se vztahují nejméně tři světice toho jména, Anastasia romana, Anastasia sirmiana a Anastasia greca.[5]
Anastázie je vyobrazena jako vdaná žena se závojem či zavinutou hlavou. Jako atributy drží kříž (římský nebo řecký patriarší), palmovou ratolest mučednice, meč, nůžky a nádobu s mastí (vázu). V epických scénách bývá znázorňováno její milosrdenství, útěcha a dary vězňům, léčitelství, mučednictví nebo Nanebevzetí.
Nejstarší vyobrazení: