Andris Piebalgs | |
---|---|
Stranická příslušnost | |
Členství | Evropská lidová strana Komunistická strana Sovětského svazu Lotyšská lidová fronta Latvian Way Latvia's First Party/Latvian Way Jednota |
Narození | 17. září 1957 (67 let) Valmiera |
Alma mater | Lotyšská univerzita |
Profese | politik a diplomat |
Ocenění | Řád tří hvězd |
Podpis | |
Commons | Andris Piebalgs |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Andris Piebalgs (* 17. září 1957, Valmiera, Lotyšská sovětská socialistická republika) je lotyšský politik, v letech 2004–2014 člen Evropské komise José Barrosa.
Vystudoval v Rize universitu Latvijas Universitāte, vstoupil do komunistické strany SSSR a v 80. letech pracoval jako učitel.
Byl spoluzakladatelem liberálně-konzervativní strany Latvijas ceļš (Cesta Lotyšska) a po získaní nezávislosti země na SSSR se v letech 1990 až 1993 stal ministrem školství a následně ministrem financí (1994 až 1995). V letech 1995 až 2003 působil jako velvyslanec, nejprve v Estonsku a později při EU.
V roce 2004 byl za Lotyšsko navržen do Evropské komise, kde působil až do roku 2010 jako komisař zodpovědný za oblast energetiky. Proslul výrokem na adresu zákazu žárovky: „Evropským domácnostem zůstane stejná kvalita osvětlení, přitom ale ušetří energii, oxid uhličitý i peníze.“ Jeho mluvčí Ferran Tarradellas situaci okolo zákazu žárovek komentoval německým novinářům, že při svých cestách s komisařem po Evropě nikde žádné demonstrace za původní žárovky neviděl: „Kameny po nás taky ještě nikdo neházel. Evropané stojí za námi.“[1][2]
Dne 9. února 2010 začala fungovat nová Evropská komise. Piebalgs je opět jedním z eurokomisařů, jeho resortem je rozvoj.
Jako profesor působí na částečný úvazek v Centru Roberta Schumana pro pokročilá studia při Evropském univerzitním institutu.[3]