Andris Piebalgs

Andris Piebalgs
Stranická příslušnost
ČlenstvíEvropská lidová strana
Komunistická strana Sovětského svazu
Lotyšská lidová fronta
Latvian Way
Latvia's First Party/Latvian Way
Jednota

Narození17. září 1957 (67 let)
Valmiera
Alma materLotyšská univerzita
Profesepolitik a diplomat
OceněníŘád tří hvězd
PodpisAndris Piebalgs, podpis
CommonsAndris Piebalgs
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Andris Piebalgs (* 17. září 1957, Valmiera, Lotyšská sovětská socialistická republika) je lotyšský politik, v letech 2004–2014 člen Evropské komise José Barrosa.

Vystudoval v Rize universitu Latvijas Universitāte, vstoupil do komunistické strany SSSR a v 80. letech pracoval jako učitel.

Byl spoluzakladatelem liberálně-konzervativní strany Latvijas ceļš (Cesta Lotyšska) a po získaní nezávislosti země na SSSR se v letech 19901993 stal ministrem školství a následně ministrem financí (19941995). V letech 19952003 působil jako velvyslanec, nejprve v Estonsku a později při EU.

V roce 2004 byl za Lotyšsko navržen do Evropské komise, kde působil až do roku 2010 jako komisař zodpovědný za oblast energetiky. Proslul výrokem na adresu zákazu žárovky: „Evropským domácnostem zůstane stejná kvalita osvětlení, přitom ale ušetří energii, oxid uhličitý i peníze.“ Jeho mluvčí Ferran Tarradellas situaci okolo zákazu žárovek komentoval německým novinářům, že při svých cestách s komisařem po Evropě nikde žádné demonstrace za původní žárovky neviděl: „Kameny po nás taky ještě nikdo neházel. Evropané stojí za námi.“[1][2]

Dne 9. února 2010 začala fungovat nová Evropská komise. Piebalgs je opět jedním z eurokomisařů, jeho resortem je rozvoj.

Jako profesor působí na částečný úvazek v Centru Roberta Schumana pro pokročilá studia při Evropském univerzitním institutu.[3]

  1. KAISER, Daniel. Nekrolog za svobodu světla. Lidovky.cz [online]. MAFRA, a.s., 2009-08-26 [cit. 2023-04-10]. Dostupné online. 
  2. EU chce zakázat tradiční žárovky. Lidovky.cz [online]. MAFRA, a.s., 2008-12-08 [cit. 2023-04-10]. Dostupné online. ISSN 1213-1385. 
  3. Andris Piebalgs. European University Institute [online]. [cit. 2023-04-10]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]