Anna Freudová

Anna Freudová
Narození3. prosince 1895
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí8. října 1982 (ve věku 86 let)
Londýn
Spojené královstvíSpojené království Spojené království
Místo pohřbeníGolders Green Crematorium
Povolánípsychoanalytička a spisovatelka literatury faktu
ZaměstnavatelYaleova univerzita
Oceněníčestný doktor Vídeňské univerzity (1950)
komandér Řádu britského impéria (1967)
společník Americké akademie umění a věd
velká čestná dekorace ve zlatě Čestného odznaku za zásluhy o Rakouskou republiku
Honorary Fellow of the British Psychological Society
RodičeSigmund Freud[1] a Martha Bernaysová[1]
PříbuzníErnst Ludwig Freud[1], Martin Freud[1], Sophie Freud[1], Oliver Freud[1] a Mathilde Freud[1] (sourozenci)
Webwww.annafreud.org
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anna Freudová (3. prosince 1895, Vídeň[2] – 9. října 1982, Londýn) byla rakousko-uhersko-britská psychoanalytička, dcera zakladatele psychoanalýzy Sigmunda Freuda.

Je zakladatelkou egopsychologie a dětské psychoanalýzy. Jejím nejvýznamnějším konceptem jsou obranné mechanismy Ega a systém paralelních vývojových linií. Věnovala se též problému puberty a adolescence. Byla 99. nejcitovanějším psychologem ve 20. století.[3]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodila se ve Vídni jako šesté a poslední dítě zakladatele psychoanalýzy Sigmunda Freuda a jeho manželky Marthy Bernays.

Obrany Ega

[editovat | editovat zdroj]

Freudová navázala především na otcovu práci Já a Ono z roku 1923, který se zde zabývá svým modelem psychických instancí (Ono, Já, Nadjá). Svou pozornost nejprve soustředila na problém, jaké obrany užívá Ego v analytickém procesu vůči impulsům z Id (Ono), které psychoanalytická technika probouzí a vyvolává. Úkolem analytika bylo podle Freudové především interpretovat tyto obrany, odhalit je pacientovi, tím je zlikvidovat a přimět ho tak k náhledu, jaký pudový impuls ho vlastně trápí. Problém je, že některé obrany Ega jsou nevědomé, a také že některé obranné techniky jsou vrostlé přímo do charakteru člověka. Proto se interpretace soustřeďuje především na tyto aspekty Ega, a proto se také psychoanalýza vlivem Freudové pozvolna přetransformovala na ego-psychologii, neboť pudový impuls – původní předmět zájmu freudovské psychoanalýzy – prakticky zcela ustoupil do pozadí. Vrůstání obran do charakteru také umožnilo přesun pozornosti analytiků k normální osobnosti, klasická freudovská analýza se soustřeďovala naopak na psychopatologii. Své poznatky o obranách Ega Freudová shrnula především do přelomové práce Ego a obranné mechanismy z roku 1936, která je považována za jedno ze standardních děl o psychoanalýze. Zde rozlišila 10 základních obranných technik Ega:

Na Freudové práce o obranách navázal zejména Ernst Kris a Joseph Sandler, který pracoval spolu s Freudovou na klinice v Hampsteadu a vypracoval zde diagnostický systém tzv. Hampsteadský index obran.

Sebrané spisy

[editovat | editovat zdroj]
  • Sv. 1. Introduction to Psychoanalysis: Lectures for Child Analysts and Teachers (1922–1935)
  • Sv. 2. Ego and the Mechanisms of Defense (1936)
  • Sv. 3. Infants Without Families Reports on the Hampstead Nurseries by Anna Freud
  • Sv. 4. Indications for Child Analysis and Other Papers (1945–1956)
  • Sv. 5. Research at the Hampstead Child-Therapy Clinic and Other Papers (1956–1965)
  • Sv. 6. Normality and Pathology in Childhood: Assessments of Development (1965)
  • Sv. 7. Problems of Psychoanalytic Training, Diagnosis, and the Technique of Therapy (1966–1970)
  • Sv. 8. Psychoanalytic Psychology of Normal Development

Česká vydání

[editovat | editovat zdroj]
  • FREUD, Anna. Já a obranné mechanismy. Překlad Babka, Petr. 2. vyd. Praha: Portál, 2023. 144 s. ISBN 978-80-262-2025-1. 
  • FREUDOVÁ, Anna. Psychoanalysa pro pedagogy. Překlad Růžička, Jaroslav. Praha: Nakladatelství Volné myšlenky, 1937. 78 s. 

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d e f g Kindred Britain.
  2. ↑ Matriční záznam o narození pro prohlížení je nutná registrace na FamilySearch
  3. ↑ Haggbloom, S.J.; et al. (2002). "The 100 Most Eminent Psychologists of the 20th Century". Review of General Psychology 6 (2): 139–152

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Coles, Robert (1992). Anna Freud: The Dream of Psychoanalysis. Reading, Mass.: Addison-Wesley. ISBN 0-201-57707-0.
  • Freud, Anne: Já a obranné mechanismy. Praha: Portál , 2006. ISBN 80-7367-084-4
  • Peters, Uwe Henrik (1985). Anna Freud: A Life Dedicated to Children. New York: Schocken Books. ISBN 0-8052-3910-3.
  • Young-Bruehl, Elisabeth (1988). Anna Freud: A Biography. New York: Summit Books. ISBN 0-671-61696-X.
  • Lauster, Peter (1976). Nenechte si nic líbit: umění jak se prosadit. Praha: Knižní klub. ISBN 80-85634-62-7.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Psychoanalýza
Hlavní osobnosti Sigmund Freud
Další osobnosti
Ovlivněni psychoanalýzou
Koncepty a pojmy