Anna Masseyová

Anna Masseyová, CBE
Narození11. srpna 1937
Thakeham
Úmrtí3. července 2011 (ve věku 73 let)
Londýn
Místo pohřbeníPutney Vale Cemetery
ChoťJeremy Brett (1958–1962)
RodičeRaymond Massey a Adrianne Allenová
PříbuzníDaniel Massey (sourozenec)

Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anna Raymond Masseyová (11. srpna 1937 Thakeham, Sussex3. července 2011 Kensington, Londýn)[1][2] byla anglická herečka.[3] Získala Filmovou cenu Britské akademie za roli Edith Hopeové v televizní adaptaci románu Anity Brooknerové Hotel du Lac z roku 1986,[4] o níž jedna z hereček, Julia McKenzieová, prohlásila, že „mohla být napsána přímo pro ni“.[5] Masseyová je známá především díky roli Babs Milliganové ve filmu Alfreda Hitchcocka Zběsilost z roku 1972.

Raný život

[editovat | editovat zdroj]

Masseyová se narodila v Thakehamu v Sussexu v Anglii jako dcera britské herečky Adrianne Allenové a hollywoodského herce Raymonda Masseyho narozeného v Kanadě.[6] Její bratr Daniel Massey byl také herec. Byla neteří Vincenta Masseyho, generálního guvernéra Kanady, a jejím kmotrem byl filmový režisér John Ford.[7]

Přestože Anna Masseyová nestudovala hereckou školu, poprvé se na jevišti objevila ve svých 17 letech v květnu 1955 v Královském divadle v Brightonu jako Jane ve hře The Reluctant Debutante. Následně se hrála v Londýně ve stejné hře v divadle Cambridge v květnu 1955 a „rázem byla slavná“.[8] Poté opustila Londýn a v říjnu 1956 zopakovala svůj výkon v New Yorku.[9] V 90. letech 20. století se objevila s Alanem Bennettem v dramatizovaném čtení dopisů T. S. Eliota a Virginie Woolfové v inscenaci na festivalu v Charlestonu, jejímž autorem byl Patrick Garland.

Několik jejích raných filmových rolí bylo v mysteriózních thrillerech. Na plátně debutovala ve filmu Gideon's Day (1958) jako Sally, dcera detektiva inspektora Jacka Hawkinse. Režisérem snímku byl její kmotr John Ford.[8] Potenciální oběť vraždy si zahrála v kultovním thrilleru Michaela Powella Peeping Tom (1960) a objevila se rovněž ve filmu Otto Premingera Bunny Lake Is Missing (1965). V roce 1972 si zahrála roli barmanky Babs v předposledním filmu Alfreda Hitchcocka Zběsilost. V dokumentu na DVD vydání filmu Masseyová zmínila, že se původně ucházela o mnohem menší roli sekretářky Moniky, do níž byla obsazena Jean Marshová. Poznamenala také, že nahé scény její postavy ve filmu Zběsilost byly ztvárněny dvojnicemi. V hororu The Vault of Horror (1973) se objevila po boku svého bratra Daniela, hráli sourozence.

Masseyová se i nadále příležitostně objevovala ve filmu a na divadelních prknech, ale častěji pracovala v televizi; poprvé v roli Jacqueline ve filmu Green of the Year v říjnu 1955[9] a následně v dramatech jako The Pallisers (1974), The Mayor of Casterbridge (1978), adaptaci Rebeky z roku 1979 (v níž hrála se svým bývalým manželem Jeremym Brettem), The Cherry Orchard (1980) a Anna Karenina (1985). Měla role v britském komediálním seriálu The Darling Buds of May (1991)[10] a The Robinsons (2005). Ztvárnila role také v řadě televizních detektivek a thrillerů, včetně epizod seriálů Inspektor Morse, The Inspector Alleyn Mysteries, Vraždy v Midsomeru, Strange, Vraždy v Oxfordu a Hercule Poirot.

Spolu s Imeldou Stauntonovou vytvořila a hrála hlavní roli Josephine Dauntové v rozhlasovém seriálu BBC Daunt and Dervish. Byla vypravěčkou v historickém pořadu This Sceptred Isle na BBC Radio 4. V roce 2009 se také objevila v nové rozhlasové verzi knihy The Killing of Sister George.[8]

V roce 1987 získala Masseyová Cenu BAFTA za nejlepší ženský herecký výkon za roli ve filmu Hotel du Lac[11] poté, co získala televizní práva o dva roky dříve, jen několik týdnů předtím, než román získal Man Bookerovu cenu.[5] Objevila se také jako paní D'Urbervillová v adaptaci románu Tess z rodu D'Urbervillů na BBC z roku 2008.[7]

Herecký styl

[editovat | editovat zdroj]

Jednou z předností Masseyové jako herečky byl její „výjimečný hlas… tak dobře se poslouchal“.[5] Ačkoli Masseyová hrála různé role, její „anglický přízvuk zprostředkovával na plátně chladný a potlačený charakter“.[12] Michael Billington z deníku The Guardian charakterizoval její práci jako založenou na „nehybnosti“, například v inscenaci Národního divadla ve hře Harolda Pintera A Kind of Alaska.[12]

Byla známá vysokou mírou přípravy a úsilí, přičemž jeden producent uvedl, že měla ve zvyku používat na scénářích pět různých barevných per, aby vyznačila „nádechy a pauzy“ a vývoj scény; například „pokud se měla věta na začátku odstavce později znovu objevit, zvýraznila tyto dva kousky stejnou barvou, aby jí to připomnělo, že ta první věta k něčemu později odkazuje“.[5]

Osobní život

[editovat | editovat zdroj]

Na listině novoročních vyznamenání zveřejněné 31. prosince 2004 byla jmenována komandérem Řádu britského impéria (CBE) za zásluhy v oblasti dramatu.[13]

V roce 2006 Masseyová vydala autobiografii Telling Some Tales, v níž odhalila těžké životní začátky, hovořila o svém neúspěšném manželství (1958–1962) s hercem Jeremym Brettem a rozebírala svůj boj s bipolární poruchou. Brett a Masseyová se rozvedli 22. listopadu 1962 poté, co tvrdila, že ji opustil kvůli muži.[14][15] Pár měl jednoho syna, spisovatele a ilustrátora Davida Hugginse (* 1959).[16] Na večeři v srpnu 1988, která se konala v domě jejich společné přítelkyně Joy Whitbyové,[6] se seznámila s metalurgem ruského původu Uri Andresem, který od roku 1975 působil na Imperial College London.[17] Pár byl manželi od listopadu 1988 až do smrti Masseyové v roce 2011.[12]

Masseyová se nechala slyšet: „Divadlo pohltí příliš mnoho z vašeho rodinného života. Mám vnuka a manžela a byla bych raději, kdybych mohla být babičkou a manželkou.“.[18]

Zemřela na rakovinu plic v londýnském Kensingtonu[19] 3. července 2011 ve věku 73 let.[4][7]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anna Massey na anglické Wikipedii.

  1. Anna Massey dies aged 73. the Guardian [online]. 2011-07-04 [cit. 2023-01-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. The Sunday Times Magazine, The Sunday Times, 18. prosince 2011, s. 64
  3. Saskatoon Star-Phoenix - Google News Archive Search. news.google.com [online]. [cit. 2023-01-21]. Dostupné online. 
  4. a b Anna Massey, TV and Film Actress, Dies at 73. The New York Times. 2011-07-07. Dostupné online [cit. 2023-01-21]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  5. a b c d BBC Radio 4 - Last Word. BBC [online]. [cit. 2023-01-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b Anna Massey. www.telegraph.co.uk [online]. [cit. 2023-01-21]. Dostupné online. 
  7. a b c Actress Anna Massey dies at the age of 73. BBC News. 2011-07-04. Dostupné online [cit. 2023-01-21]. (anglicky) 
  8. a b c Anna Massey. www.thetimes.co.uk. Dostupné online [cit. 2023-01-21]. ISSN 0140-0460. (anglicky) 
  9. a b Who's who in the theatre: a biographical record of the contemporary stage. 17. vyd. Detroit: Gale Research Co Dostupné online. ISBN 0-273-01717-9, ISBN 978-0-273-01717-2. OCLC 7596050 
  10. TAYLOR, Alan F. Folkestone: past and present. Derby: Breedon Books 160 s. Dostupné online. ISBN 1-85983-296-2, ISBN 978-1-85983-296-7. OCLC 50100708 S. 22–24. 
  11. BAFTA Awards Search | BAFTA Awards. awards.bafta.org [online]. [cit. 2023-01-21]. Dostupné online. 
  12. a b c Anna Massey obituary. the Guardian [online]. 2011-07-04 [cit. 2023-01-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Actress Anna Massey collects CBE. news.bbc.co.uk. 2005-04-27. Dostupné online [cit. 2023-01-21]. (anglicky) 
  14. MASSEY, Anna. Telling some tales. London: Hutchinson 259 s. Dostupné online. ISBN 978-0-09-179645-7, ISBN 0-09-179645-8. OCLC 64097242 
  15. Davies, David Stuart (2006). Dancing in the Moonlight: Jeremy Brett. London: MDF The BiPolar Organisation.
  16. At Christmas I dreaded playing charades. The Guardian [online]. 2001-11-14 [cit. 2023-01-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. How we met: Uri Andres and Anna Massey. The Independent [online]. 1993-03-07 [cit. 2023-01-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. Actress Anna Massey loses battle with cancer at 73. Evening Standard [online]. 2012-04-12 [cit. 2023-01-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. Massey, Anna Raymond (1937–2011), actress. Oxford Dictionary of National Biography [online]. [cit. 2023-01-21]. DOI: 10.1093/ref:odnb/103953. Dostupné online. DOI 10.1093/ref:odnb/103953. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]