Arthur Onslow

Arthur Onslow
Narození1. října 1691
Kensington
Úmrtí17. února 1768 (ve věku 76 let)
Londýn
Místo pohřbeníThames Ditton
Alma materWadham College
Winchester College
Royal Grammar School, Guildford
Povolánípolitik
Politická stranaWhigové
ChoťAnne Bridges[1][2]
DětiGeorge Onslow, 1st Earl of Onslow[1]
Ann Onslow[1]
RodičeFoot Onslow[3][1] a Susanna Anlaby[3][1]
PříbuzníRichard Onslow[1] (sourozenec)
Thomas Onslow, 2nd Earl of Onslow[1] a Edward Onslow (vnoučata)
Funkcepředseda Dolní sněmovny Spojeného království (do 1761)
poslanec 7. parlamentu Velké Británie
poslanec 8. parlamentu Velké Británie
poslanec 9. parlamentu Velké Británie
poslanec 6. parlamentu Velké Británie
… více na Wikidatech
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arthur Onslow (3. září 1691 – 17. února 1768) byl britský politik ze starobylého šlechtického rodu Onslow. Politicky náležel k whigům a v dějinách Spojeného království byl nejdéle úřadujícím předsedou Dolní sněmovny (funkci zastával přes třicet let v letech 1728–1761). Kromě toho vykonával vysoké funkce u královského dvora i ve vládě. Na jeho počest bylo pojmenováno hrabství Onslow County v Severní Karolíně.

Politická kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Pocházel ze starobylého šlechtického rodu připomínaného od 12. století, byl synem poslance Foota Onslowa (1655–1710), Arthurův mladší bratr Richard (1697–1760) dosáhl v armádě hodnosti generála. Nedokončil studia v Oxfordu, ale od roku 1713 působil v justici. Politickou kariéru zahájil jako tajemník ministra financí (1714–1715), jímž byl tehdy jeho strýc Richard Onslow. Od roku 1718 byl soudcem v Guildfordu, za toto město byl v roce 1720 poprvé zvolen do Dolní sněmovny, od roku 1727 byl poslancem za hrabství Surrey, kde měla rodina majetkové zájmy. V parlamentu se připojil k whigům a proslul svým odporem ke katolíkům, v roce 1726 byl jedním ze žalobců zkorumpovaného lorda kancléře hraběte z Macclesfieldu.

Po nástupu Jiřího II. na trůn a posílení whigistických pozic dosáhl dalšího vzestupu a v roce 1728 byl zvolen předsedou Dolní sněmovny, od roku 1728 byl zároveň členem Tajné rady. Svým veřejným působením byl blízkým dvoru, zároveň patřil ke stoupencům a blízkým přátelům premiéra R. Walpola. Za dlouholeté vlády R. Walpola a jeho nástupce H. Pelhama měl značný podíl na klidném fungování Dolní sněmovny. Do funkce předsedy Dolní sněmovny byl zvolen celkem pětkrát bez námitek opozice (1728, 1735, 1741, 1747 a 1757). V letech 1729–1737 byl kancléřem královny Karolíny a jako správce námořních financí (Navy Treasurer) byl též členem vlády (1734–1742). Jako dlouholetý předseda parlamentu požíval mimořádné vážnosti a v době všeobecné korupce proslul svou bezúhonností. V sedmdesáti letech opustil politiku a za zásluhy získal pro sebe i své potomky státní rentu ve výši 3 000 liber ročně, na rozdíl od většiny předsedů Dolní sněmovny neobdržel po ukončení kariéry šlechtický titul.

Byl též členem městské rady v Londýně, kurátorem Britského muzea a na jeho počest byl v roce 1739 pojmenován okres Onslow County v Severní Karolíně.

V roce 1720 se oženil s Anne Brydges (1706–1766), dědičkou panství Imber Court v hrabství Surrey, zdejší zámek se stal Arthurovým hlavním sídlem. Z jejich manželství pocházely dvě děti, syn George (1731–1814) byl v roce 1801 povýšen na hraběte.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d e f g Kindred Britain.
  2. ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07].
  3. ↑ a b Darryl Roger Lundy: The Peerage.