Jeho Eminence Bedřich Egon kardinál z Fürstenberka | |
---|---|
6. arcibiskup olomoucký | |
Litografie z roku 1854 | |
Předchůdce | Maxmilián Josef Sommerau-Beckh |
Nástupce | Theodor Kohn |
Titulární kostel | Basilica di San Crisogono in Trastevere |
Znak | |
Osobní údaje | |
Datum narození | 8. října 1813 |
Místo narození | Vídeň Rakouské císařství |
Datum úmrtí | 20. srpna 1892 (ve věku 78 let) |
Místo úmrtí | Hukvaldy Rakousko-Uhersko |
Místo pohřbení | Katedrála svatého Václava |
Rodiče | Bedřich Karel z Fürstenbergu a Terezie ze Schwarzenbergu |
Příbuzní | Arnošt Egon z Fürstenbergu a Josef Arnošt z Fürstenbergu (sourozenci) |
Povolání | Římskokatolický duchovní |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Bedřich Egon lankrabě[1] z Fürstenbergu, křtěn Bedřich Jáchym Karel (německy Friedrich Egon Landgraf von Fürstenberg; 8. října 1813 Vídeň[2] – 20. srpna 1892 Hukvaldy[3]) byl kardinálem a v letech 1853 až 1892 šestým arcibiskupem olomouckým.
Narodil se jako šestý syn Bedřicha Karla z Fürstenbergu a jeho manželky Terezie ze Schwarzenbergu. Studoval teologii ve Vídni v letech 1831 až 1835, následně pokračoval na univerzitě v Olomouci. V roce 1836 byl vysvěcen na kněze.[4] V roce 1838 získal na olomoucké univerzitě doktorát teologie.[5] Od listopadu 1836 působil jako farář v dolnorakouské vesnici Harbach (nedaleko českých Šejb).[4] [5] V roce 1838 se stal knězem a později proboštem (1843 - 1849) kolegiátní kapituly u sv. Mořice v Kroměříží. Od roku 1848 do roku 1849 zasedal i jako poslanec Moravského zemského sněmu. Nastoupil sem po zemských volbách roku 1848 za kurii vysoké školy v Olomouci, coby virilista (poslanec zasedající na sněmu z titulu funkce děkana jedné z fakult olomouckého vysokého učení). Byl děkanem bohoslovecké fakulty.[6] V červnu 1853 se stal arcibiskupem olomouckým.[4] V roce 1854 založil v Kroměříži konvikt, ze kterého postupně vzniklo Arcibiskupské gymnázium. V roce 1863 bděl nad oslavami tisíciletého výročí příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu a při této příležitosti vymohl na papeži Piu IX. přesun jejich svátku z 9. března na 5. července, což v Česku a na Slovensku platí dodnes.[7] Dne 6. listopadu 1868 byl jeruzalémským patriarchou Giuseppem Valergou jmenován rytířem velkého kříže Řádu Božího hrobu. V roce 1879 byl papežem jmenován kardinálem.[4] Zasloužil se o rozvoj školství a výuky dívek. Zavedl jazykovou rovnoprávnost v konsistoři a v matrikách. Nechal vybudovat osm nových kostelů a šestnáct jich nechal opravit. V letech 1883 – 1892 nechal provést neogotickou přestavbu katedrály svatého Václava v Olomouci podle projektu G. Meretty a R. Völkela.[8][9] Roku 1882 zřídil v prostorách choryňského zámku klášter Kongregace Milosrdných sester svatého Kříže. Zemřel na panství Hukvaldy, které používal jako své letní sídlo. Je pohřben v kapli sv. Jana Křtitele (nazývané také kaple Pod věží), která se nachází v katedrále svatého Václava v Olomouci. Své jmění odkázal chudým z Olomouce a Kroměříže.[4]
6. arcibiskup olomoucký | ||
---|---|---|
Předchůdce: Maxmilián Josef Sommerau-Beckh |
1853–1892 Bedřich z Fürstenberka |
Nástupce: Theodor Kohn |