Bohdan-Ihor Antonyč

Bohdan-Ihor Antonyč
Narození5. října 1909
Nowica
Úmrtí6. července 1937 (ve věku 27 let)
Lvov
Místo pohřbeníJanivský hřbitov (49°51′3″ s. š., 23°59′50″ v. d.)
Povoláníbásník, spisovatel, překladatel a literární vědec
Alma materLvovská univerzita
RodičeVasyl Antonyč
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bohdan-Ihor Antonyč (ukrajinsky Богдан-Ігор Анто́нич; 5. října 1909, Novycja, Malopolské vojvodství, Polsko – 6. července 1937, Lvov, Ukrajina) byl ukrajinský modernistický básník a prozaik.

Kvůli oficiálnímu zákazu se stal známým až v polovině 60. let; od té doby značnou měrou ovlivňuje současnou ukrajinskou poetiku. V jeho díle se objevuje filosofická lyrika, náboženské, kosmologické a hédonistické motivy, ohlas lemkovského folklóru a pohanské symboliky; vliv Omara Chajjáma, Walta Whitmana, Gabriela d'Annunzia. Zemřel ve věku 28 let po komplikovaném zánětu slepého střeva.

Legendami opředený život a dílo B.-I. Antonyče inspirovalo Jurije Andruchovyče k napsání románu Dvanáct obručí.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]
  • Bohdan-Ihor Antonyč
    Autobiografie (Автобіографія)
  • Zelená Evangelia (Зелена Євангелія), Lvov, 1938;
  • Kniha Lva (Книга Лева), Lvov, 1936;
  • Na druhém břehu (На другому березі – nedokončený román)
  • Pozdrav životu (Привітання життя), Lvov, 1931;
  • Píseň o nezničitelnosti hmoty (Пісня про незнищенність матерії)
  • Rotace (Ротації), Lvov, 1938.
  • Tři prsteny (Три перстені), Lvov, 1934;
  • publicistické statě
  • překlady R. M. Rilka

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Антонич Богдан-Ігор Васильович na ukrajinské Wikipedii.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]