Bruno Beran | |
---|---|
ak. mal. Bruno Beran | |
Narození | 6. ledna 1888 Brno Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 27. června 1979 (ve věku 91 let) Palma de Mallorca Baleárské ostrovy |
Povolání | malíř a umělec |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Bruno Beran (6. ledna 1888 Brno[1] – 27. června 1979 Palma de Mallorca) byl český akademický malíř.
Narodil se v Brně v židovské rodině majitele přádelny Lazara vulgo Aloise Berana a jeho ženy Bruny rozené Schwarz. Vyrůstal s dvěma staršíma bratry, Philippem[2] a Rudolfem[3]. Kromě výtvarného talentu měl i talent hudební a byl výjimečným houslistou. Nakonec dal přednost studiu malířství a v letech 1903–1905 navštěvoval Uměleckoprůmyslovou školu ve Vídni u prof. Karla Otto Czechky a poté i Akademii výtvarných umění, kde se školil u prof. Rudolfa Bachera. Zde se seznámil se svou budoucí ženou Irenou, studentkou konzervatoře a rovněž brněnskou rodačkou. Další studium absolvoval v letech 1907–1911 v Mnichově na Malířské akademii u profesorů J. C. Hertericha a Heinricha von Zügela. Načež v roce 1911 studoval i v Paříži na Akademii de la Grande-Chaumiere u Luciena Simona. V průběhu roku 1913 navštěvoval v Giverny Clauda Moneta a tímto počinem získal charakteristický impresionistický rukopis.
Po vypuknutí první světové války narukoval, ale po několika měsících byl pro zdravotní neschopnost zproštěn vojenské služby a vrátil se do rodného Brna. Od roku 1924 byl krátce společníkem firmy „Brněnské továrny na mýdlo Mira, s r. o.“, ale v červnu 1925 ze společnosti vystoupil. Bruno Beran střídavě tvořil v Paříži, kromě portrétů maloval i náboženské výjevy a účastnil se výstav brněnského "Sdružení německých výtvarných umělců Moravy a Slezska".
V roce 1929, když hospodářská krize připravila malířova otce o rodinný podnik, odešel poprvé do Španělska, kde na Ibize prožil tři roky intenzivní výtvarné práce. Již tehdy byl vyprofilován jako žádaný portrétista a krajinář, některými kritiky přirovnávaný k Degasovi. Mezitím se v Brně roku 1935 oženil[4] s Irenou Subakovou[5]. V roce 1936 po vypuknutí španělské občanské války odjeli manželé Beranovi do Velké Británie a poté se vrátili do Paříže, ale po její okupaci nacisty roku 1940 museli opět uprchnout přes Pyreneje do Portugalska a odtud do New Yorku.
V roce 1950 získal Bruno Beran americké občanství, ale před tímto datem se živil porůznu, ovšem díky jeho mistrovství v malbě portrétů záhy získal zakázky z okruhu washingtonského diplomatického sboru. Do své smrti 27. června 1979 v Palma de Mallorca byl stále umělecky aktivní.