Chico Buarque

Chico Buarque
Chico Buarque (24. dubna 2023)
Chico Buarque (24. dubna 2023)
Rodné jménoFrancisco Buarque de Hollanda
Narození19. června 1944 (80 let)
Rio de Janeiro
Povolánízpěvák, hudební skladatel, básník, spisovatel, dramatik, jazzový hudebník, kytarista, romanopisec, herec a nahrávající umělec
Alma materFaculty of Architecture and Urbanism of the University of São Paulo
ŽánrMúsica Popular Brasileira, bossa nova, samba a choro
Významná dílaRoda Viva (song)
OceněníLatin Grammy Award for Best MPB Album (2002)
Řád za kulturní zásluhy (2003)
Prêmio São Paulo de Literatura (2010)
Latin Grammy Award for Best Portuguese Language Song (2012)
Cena José Maríi Arguedase (2013)
… více na Wikidatech
Manžel(ka)Marieta Severo (1966–1999)
DětiSílvia Buarque
Helena Buarque
RodičeSérgio Buarque de Holanda a Maria Amélia Buarque de Hollanda
PříbuzníAna de Hollanda, Cristina Buarque, Miúcha a Sergio Günther (sourozenci)
PodpisPodpis
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Francisco Buarque de Hollanda (* Rio de Janeiro, 19. června 1944), známý jako Chico Buarque [šiku buarki] nebo Chico Buarque de Hollanda, je brazilský hudebník, dramatik a spisovatel. Proslul zejména jako zpěvák bossanovy, samby a MPB – brazilské populární hudby.

Je synem historika Sérgio Buarque de Holanda. V raných 60. letech začal vystupovat a velmi populárním se stal roku 1966, kdy přišel s písní A Banda na festival brazilské populární hudby. Tehdy spolupracoval mj. s Gilbertem Gilem. Jako socialista a odpůrce vojenské diktatury, jejíž represe zakusil, odešel roku 1969 do italského exilu; po návratu byl jedním z nejaktivnějších umělců ve věci demokratizace Brazílie. Od 90. let se věnuje také románům, které jsou přijímány různě, nicméně v roce 2004 obdržel za knihu Budapešť cenu Jabuti. Český literární časopis A2 zařadil tento román mezi nejlepší světové prózy po roce 2000.[1] V prezidentských volbách 2010 podporoval Dilmu Rousseff. Byl ženat a má tři dcery.

Literární dílo

[editovat | editovat zdroj]
  • 1966 – A Banda (zpěvník)
  • 1974 – Fazenda Modelo
  • 1979 – Chapeuzinho Amarelo
  • 1981 – A Bordo do Rui Barbosa
  • 1991 – Estorvo
  • 1995 – Benjamin
  • 2003 – Budapeste (v r. 2009 do češtiny přeložila Šárka Grauová – Budapešť, Torst)
  • 2009 – Leite Derramado
  • 2014 – O Irmão Alemão

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Nejlepší světové prózy od roku 2000. Advojka.cz [online]. [cit. 2024-10-07]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Nositelé ceny Premio Tenco
Pro hudebníka
Léo Ferré, Sergio Endrigo, Giorgio Gaber, Domenico Modugno a Gino Paoli (1974) • Vinicius de Moraes, Fausto Amodei, Umberto Bindi, Fabrizio De André, Francesco Guccini a Enzo Jannacci (1975) • Georges Brassens (1976) • Jacques Brel (1977) • Leonard Cohen (1978) • Lluís Llach (1979) • Atahualpa Yupanqui (1980) • Chico Buarque de Hollanda (1981) • Arsen Dedić (1982) • Alan Stivell, Paolo Conte, Giovanna Marini a Roberto Vecchioni (1983) • Colette Magny (1984) • Silvio Rodríguez, Dave Van Ronk a Bulat Okudžava (1985) • Tom Waits a Joan Manuel Serrat (1986) • Joni Mitchell (1988) • Randy Newman (1989) • Caetano Veloso (1990) • Charles Trenet (1991) • Vladimir Vysockij (1993) • Pablo Milanés (1994) • Sérgio Godinho (1995) • Renato Carosone (1996) • Jackson Browne (1997) • Elvis Costello (1998) • Bruce Cockburn a Zülfü Livaneli (1999) • Nick Cave a Rickie Lee Jones (2000) • Laurie Anderson a Luis Eduardo Aute (2001) • Donovan a Gilberto Gil (2002) • Eric Andersen a Patti Smith (2003) • Peter Hammill (2004) • John Cale a Khaled (2005) • Willy DeVille a Bruno Lauzi (2006) • Jacques Higelin (2007) • Milton Nascimento (2008) • Franco Battiato a Angélique Kidjo (2009) • Paul Brady (2010) • Luciano Ligabue a Jaromír Nohavica (2011) • The Klezmatics (2012) • Robyn Hitchcock (2013) • José Mário Branco, David Crosby, Maria Farantouri, The Plastic People of the Universe a John Trudell (2014) • Francesco Guccini (2015) • Otello Profazio a Stan Ridgway (2016) • Vinicio Capossela (2017) • Zucchero Fornaciari a Salvatore Adamo (2018) • Pino Donaggio, Gianna Nannini a Eric Burdon (2019) • Vasco Rossi a Sting (2020) • Mogol, Fiorella Mannoia, Vittorio De Scalzi, Paolo Pietrangeli, Enrico Ruggeri, Stefano Bollani a Marisa Monte (2021) • Alice, Claudio Baglioni, Angelo Branduardi, Fabio Concato, Jurij Ševčuk, Giorgio Conte, Bénabar a Michael McDermott (2022) • Carmen Consoli, Eugenio Finardi, Ron a Tom Zé (2023)
Pro kulturní osobnost
Nanni Ricordi (1974) • Michele L. Straniero (1975) • Filippo Crivelli (1976) • Dario Fo (1977) • Roberto Roversi (1978) • Roberto De Simone (1979) • Giancarlo Cesaroni (1980) • Giorgio Calabrese a Ornella Vanoni (1981) • Roberto Murolo (1982) • Sergio Bardotti (1983) • Paolo Poli (1984) • Bulat Okudžava (1985) • Susana Rinaldi (1986) • Žanna Bičevská (1989) • Antonio Carlos Jobim (1990) • Milva (1991) • Virgilio Savona (1994) • Cesária Évora a Cheikha Rimitti (1995) • Lowell Fulson (1996) • Paddy Moloney (1997) • Roger McGuinn (1998) • Mercedes Sosa (1999) • Ute Lemper a Franco Lucà (2000) • Meri Lao (2001) • Arto Lindsay a Enrique Morente (2002) • Jane Birkinová a Maria Del Mar Bonet (2003) • Dulce Pontes (2004) • Fernanda Pivano (2005) • Gianfranco Reverberi a Achinoam „Noa“ Nini (2006) • Marianne Faithfullová (2007) • Joan Molas (2008) • Horacio Ferrer (2009) • Amancio Prada, Roberto „Freak“ Antoni (2010) • Mauro Pagani (2011) • Alessandro Portelli (2012) • Garland Jeffreys a Cui Jian (2013) • Gianni Minà (2014) • Guido De Maria (2015) • Sergio Staino (2016) • Massimo Ranieri a Camanè (2017) • Carlo Petrini (2018) • Franco Fabbri (2019) • Vincenzo Mollica (2020) • Pere Camps (2021) • Giancarlo Governi a Gualtiero Bertelli (2022) • Renzo Arbore (2023)