Claudio Abbado
| Claudio Abbado | |
|---|---|
 | |
| Narození | 26. června 1933 Milán |
| Úmrtí | 20. ledna 2014 (ve věku 80 let) Bologna |
| Příčina úmrtí | nemoc |
| Místo pohřbení | Cemetery of the Fex-Crasta chapel |
| Alma mater | Milánská konzervatoř Accademia Musicale Chigiana Univerzita hudebních a dramatických umění ve Vídni |
| Povolání | dirigent, politik, klavírista, šéfdirigent a hudební skladatel |
| Zaměstnavatel | Accademia Nazionale di Santa Cecilia |
| Ocenění | rytíř velkokříže Řádu za zásluhy o Italskou republiku (1984) Hudební cena Ernsta von Siemense (1994) záslužný velkokříž s hvězdou Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (2002) Echo Klassik pro dirigenta roku (2002) čestný doktor Univerzity Basilicata (2003) … více na Wikidatech |
| Choť | Giovanna Cavazzoni (1956–1968)[1] |
| Děti | Daniele Abbado |
| Rodiče | Michelangelo Abbado |
| Příbuzní | Marcello Abbado (sourozenec) Roberto Abbado (synovec) Deddi Savagnone (maternal cousin) Rita Savagnone (maternal cousin) |
| Funkce | italský doživotní senátor (2013–2014) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Claudio Abbado (26. června 1933, Milán, Itálie – 20. ledna 2014, Bologna[2]) byl italský dirigent.
Život a rodina
[editovat | editovat zdroj]Claudio Abbado byl synem houslového pedagoga Michelangela Abbada. Studoval hru na klavír a skladbu v Miláně a ve Vídni, dirigování studoval u Hanse Swarowského.
Měl dva syny. Jedním z nich je operní režisér Daniele Abbado. Z jeho dlouholetého vztahu k ruské houslové virtuosce Viktorii Mullové, která v roce 1983 emigrovala z tehdejšího Sovětského svazu, se narodil syn jménem Misha.[3] Jeho synovec Roberto Abbado je rovněž dirigent.
Zemřel 20. ledna 2014 v italské Bologni ve věku 80 let. Abbadovy ostatky byly zpopelněny a urna s částí jeho popela byla pohřbena na hřbitově kaple Fex-Crasta z 15. století ve Val Fex. Je součástí obce Sils im Engadin/Segl, vesnice ve švýcarském kantonu Graubünden, kde měl Abbado prázdninový dům.[4]
Umělecká dráha
[editovat | editovat zdroj]Jako dirigent započal svou dráhu u Milánského komorního orchestru, vedeného jeho otcem. V roce 1963 zvítězil spolu se Zdeňkem Košlerem v newyorské soutěži o cenu Dmitrie Mitropoulose, čímž začala jeho mezinárodní kariéra.
Roku 1966 vystoupil poprvé na Pražském jaru a řídil zde československou premiéru kantáty skladatele Luigiho Nona Il canto sospeso. Abbado a skupina jeho uměleckých přátel, mj. Luigi Nono a Maurizio Pollini, usilovali o zpřístupnění klasické hudby širokým pracujícím vrstvám v Itálii. V průmyslové oblasti Reggio Emilia pro ně pořádali koncerty s diskusemi.
V roce 1971 se Abbado stal hlavním dirigentem Vídeňských filharmoniků a Vídeňské státní opery. V letech 1968 až 1986 byl uměleckým ředitelem milánského operního domu Teatro alla Scala. Roku 1978 se stal také šéfdirigentem London Philharmonic Orchestra.
V letech 1989 až 2002 byl šéfdirigentem Berlínských filharmoniků. Po odchodu z Berlína, motivovaném zdravotními problémy, působil pravidelně ve švýcarském Luzernu. V roce 2003 zde znovuzaložil Lucerne Festival Orchestra, složený převážně ze sólistů, v jehož čele stál až do svého skonu. Kromě tohoto hudebního tělesa uvedl v život další symfonické orchestry, a to v roce 1978 European Community Youth Orchestra, v roce 1986 Gustav Mahler Jugendorchester a v roce 2004 Orchestra Mozart.
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]30. srpna 2013 jej italský prezident Giorgio Napolitano jmenoval doživotním senátorem, a tak mohl zasedat v horní komoře italského parlamentu.[5]
V roce 2011 byl Claudio Abbado v anketě hudebního časopisu Classic Voice zvolen nejvýznamnějším žijícím dirigentem světa, a to mezi 100 navrženými osobnostmi.[6]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Who's who. A & C Black. Dostupné online.
- ↑ http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/259040-zemrel-svetoznamy-italsky-dirigent-claudio-abbado
- ↑ Tim Ashley, "And this one's by the Bee Gees", The Guardian, 2. února 2001 (http:/ / www. guardian. co. uk/ friday_review/ story/ 0,3605,431917,00. html)
- ↑ DI STEFANO, Paolo. Le ceneri di Abbado in Engadina L’ultimo viaggio sulle montagne. Corriere della Sera [online]. 2015-01-15 [cit. 2024-07-22]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ Napolitano nomina quattro senatori a vita. Santanché: "Ma doveva scegliere Silvio. La Repubblica [online]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ Dirigent: Claudio Abbado ist tot (Claudio Abbado je mrtev), http://www.zeit.de/kultur/musik/2014-01/dirigent-claudio-abbado-tot (německy).
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Claudio Abbado na Wikimedia Commons
Osoba Claudio Abbado ve Wikicitátech
