Edward Law, 1. hrabě z Ellenboroughu

Edward Law, 1. hrabě z Ellenboroughu
Narození8. září 1790
Londýn
Úmrtí22. prosince 1871 (ve věku 81 let)
Gloucestershire
Alma materKolej sv. Jana
Etonská kolej
Povolánípolitik
Oceněnívelkokříž Řádu lázně
Politická stranaToryové
ChoťOctavia Stewart (od 1813)[1][2]
Jane Digbyová (od 1824)[1][2]
DětiArthur Dudley Law[3][1]
RodičeEdward Law, 1st Baron Ellenborough[1] a Anne Law, Lady Ellenborough[3][1]
PříbuzníWilliam Towry Law[1], Elizabeth Susan Lawová[1], Frances Henrietta Law[1] a Charles Ewan Law[1] (sourozenci)
Funkcelord strážce pečeti (1828–1829)
generální guvernér Indie (1842–1844)
první lord admirality (1846)
člen britské Soukromé rady
člen Sněmovny lordů
… více na Wikidatech
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Edward Law, 1. hrabě z Ellenboroughu (Edward Law, 1st Earl of Ellenborough, 1st Viscount Southam, 2nd Baron Ellenborough) (8. září 1790 – 22. prosince 1871) byl britský státník. Patřil k toryům, v mládí byl poslancem Dolní sněmovny, od roku 1818 po otci zdědil titul barona a zasedal ve Sněmovně lordů. V několika vládách byl ministrem, celkem čtyřikrát zastával funkci prezidenta kontrolního úřadu Východoindické společnosti, byl také generálním guvernérem v Indii a ministrem námořnictva. V roce 1844 byl povýšen na hraběte.

Kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z početné rodiny významného právníka a dlouholetého nejvyššího sudího Edwarda Lawa, 1. barona Ellenborougha (1750–1818), byl jeho nejstarším synem a měl osm mladších sourozenců. Studoval v Etonu a Cambridge, v letech 1810–1811 pobýval na Sicílii, krátce poté vstoupil do politiky a zároveň posílil své společenské postavení sňatkem s Octavií Stewartovou (1792–1819), dcerou 1. markýze z Londonderry. V letech 1813–1818 byl členem Dolní sněmovny, poté po otci zdědil titul barona a vstoupil do Sněmovny lordů.[pozn. 1] Jako spolupracovník vévody z Wellingtonu se koncem 20. let 19. století dostal k vládním postům. V letech 1828–1830, 1834–1835 a 1841 byl prezidentem kontrolního úřadu Východoindické společnosti, od roku 1828 zároveň členem Tajné rady a v letech 1828–1829 krátce také lordem strážcem tajné pečeti.[pozn. 2] V roce 1834 byl krátce také jedním z lordů pokladu.

V letech 1842–1844 byl generálním guvernérem v Indii.[4] Za příliš liberální chování vůči domorodcům byl odvolán na popud Východoindické společnosti. Poté byl povýšen na hraběte (1844), obdržel poděkování parlamentu a získal Řád lázně, ale jeho působení v Indii se stalo předmětem osočujících debat na půdě Dolní sněmovny. Obhájil se s podporou vévody Wellingtona a Roberta Peela, v roce 1846 byl krátce prvním lordem admirality. V letech 1847–1848 byl předsedou státní komise finančního fondu obchodního námořnictva, ale jinak se na delší dobu ocitl mimo vládu. Znovu se stal členem kabinetu v Derbyho vládě, kdy byl počtvrté a naposledy jmenován prezidentem kontrolního úřadu Východoindické společnosti krátce před jeho zrušením (1858)[5][pozn. 3] V následujících letech se uplatňoval již jen jako uznávaný řečník na půdě Sněmovny lordů.

Rodina a majetkové poměry

[editovat | editovat zdroj]
Zámek Southam House, hlavní rodové sídlo v hrabství Gloucestershire

V roce 1813 se oženil s Octavií Stewart (1792–1819), dcerou 1. markýze z Londonderry a nevlastní sestrou dlouholetého ministra zahraničí vikomta Castlereagha. Jeho druhou manželkou se v roce 1824 stala Jane Digby (1807–1881), která proslula výstředním životem a čtyřmi sňatky (naposledy se provdala za arabského šejka Medjuela el Mesrab a zemřela v Damašku, mimo jiné měla poměr s rakouským ministerským předsedou Felixem Schwarzenbergem. Z Ellenboroughova druhého manželství pocházel jediný syn Arthur Dudley Law (1828–1830), který zemřel v dětství.

Jeho úmrtím zanikl titul hraběte, na příbuzenstvo přešel jen baronský titul, který rod užívá dodnes, v současnosti je představitelem rodu Rupert Edward Law, 9. baron Ellenborough (* 1955). Sídlem rodu byl zámek Southam House (Gloucestershire), který koupil hrabě z Ellenboroughu v roce 1832 a krátce nato jej nechal přestavět v novogotickém stylu. Zámek později sloužil jako škola, dnes je zde luxusní hotel s názvem Ellenborough Park Hotel.

Mladší bratr hraběte z Ellenboroughu Charles Law (1792–1850) byl právníkem a v letech 1835–1850 členem Dolní sněmovny. Právníkem byl také další bratr Spencer Law (1802–1885), který zároveň působil jako soukromý tajemník hraběte z Ellenboroughu v několika jeho ministerských úřadech. Sestra Elizabeth Law (1799–1883) byla manželkou Charlese Abbota, 2. barona Colchestera (1798–1867), který byl admirálem a generálním poštmistrem. Jejich syn Reginald Abbot, 3. baron Colchester (1842–1919), vydal tiskem Ellenboroughovu korespondenci a deníky.

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Ve Sněmovně lordů zasedal také jeho strýc George Henry Law (1761–1845), který byl peerem z titulu svých církevních postů jako biskup v Chesteru (1812–1824) a v Bathu (1824–1845)
  2. ↑ Ve dvacátých a třicátých letech se v ministerských úřadech střídal s lordem Aucklandem, v roce 1842 jej nahradil na postu indického generálního guvernéra a v roce 1846 se nakonec míjeli ve funkci prvního lorda admirality
  3. ↑ V únoru 1858 se stal již počtvrté členem vlády ve funkci prezidenta východoindického kontrolního úřadu. Tehdy se již ale připravovala zásadní změna správy Indie spočívající především ve zrušení Východoindické společnosti a převzetí správy největší britské kolonie do rukou státu. Z funkce odstoupil v červnu 1858 a jeho úřad převzal dočasně premiér 14. hrabě z Derby. Následně byl tento post zrušen a zřízeno ministerstvo pro Indii. Přechod Indie pod přímou britskou správu požadoval Ellenborough již ve 20. letech, kdy poprvé stál v čele kontrolního úřadu. Tehdy to však bylo z politického přesvědčení, zatímco po roce 1844 choval k Východoindické společnosti osobní zášť po svém odvolání z postu indického generálního guvernéra.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d e f g h i Kindred Britain.
  2. ↑ a b Dostupné online. [cit. 2020-08-07].
  3. ↑ a b Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  4. ↑ Ottův slovník naučný, díl XII.; Praha, 1897 (reprint 1998), s. 596 ISBN 80-7185-157-4
  5. ↑ JENKINS, Roy: Gladstone; Praha, 2000; s. 145–146 ISBN 80-7260-040-0

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Ottův slovník naučný, díl VIII.; Praha, 1894 (reprint 1997), s. 528 ISBN 80-7203-136-8

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]