Emilio Arrieta

Emilio Arrieta
Základní informace
Rodné jménoJuan Pascual Antonio Arrieta
Narození20. října 1821, 21. října 1821 nebo 21. října 1823
Puente la Reina, Navarra
Úmrtí11. února 1894
Madrid
Místo pohřbeníHřbitov svatého Justa
Žánryopera a zarzuela
Povoláníhudební skladatel, výkonný umělec, učitel a ředitel
Členem skupinyKrálovská akademie múzických umění San Fernando
Oceněnívelkokříž Řádu Isabely Katolické (1871)
velkokříž Civilního řádu Marie Viktorie (1872)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emilio Arrieta, celým jménem Pascual Juan Emilio Arrieta Corera (21. října 1823 Puente la Reina, Navarra – 11. února 1894 Madrid), byl španělský skladatel a hudební vědec. Jeho největším přínosem pro španělskou hudbu byla konsolidace zarzuely jako žánru.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Emilio Arrieta se narodil 21. října 1821 v Puente la Reina v Navaře. Od svých deseti let byl vychováván svou sestrou v Madridu. Zde získal základní hudební vzdělání a projevilo se jeho mimořádné hudební nadání. Po několika cestách do Itálie se usadil v Miláně a v letech 1841–1845 studoval na milánské konzervatoři, kde byl mimo jiné jeho učitelem Nicola Vaccai a kde se také spřátelil se skladatelem Amilcarem Ponchiellim. Absolvoval s vyznamenáním a na závěr studia zkomponoval tříaktovou operu Ildegonda na italský text Temistocle Solery. Opera se úspěšně hrála v několika italských městech.

Vrátil se do Madridu a brzy se stal oblíbencem královny Isabely II.. V roce 1849, dva měsíce po uvedení opery Ildegonda v Teatro Real, byl jmenován uměleckým ředitelem tohoto divadla. V roce 1850 pak měla premiéru další Arrietova opera La conquista de Granada, opět na text Solera, který byl v té době impresáriem divadla. Podílel se na vzniku Teatro de la Zarzuela a napsal pro toto divadlu řadu zarzuel. Jeho umělecké založení však bylo poněkud odlišné než u svého současníka Barbieriho. Jeho díla jsou bližší italskému pojetí opery.

Od roku 1857 učil na madridské konzervatoři a po revoluci v roce 1868 se stal jejím ředitelem. V roce 1892 utrpěl záchvat mrtvice a o dva roky později, 11. února 1894, zemřel ve svém domě v Madridu.

Jevištní díla

[editovat | editovat zdroj]
  • Ildegonda (Temistocle Solera), opera (1845 Milán)
  • La conquista de Granada (Temistocle Solera), opera (1850 Madrid)
  • El dominó azul (Francisco Camprodón), zarzuela(1853 Madrid)
  • El grumete (Antonio Garciá Gutiérrez), zarzuela (1853 Madrid)
  • La estrella de Madrid (Adelardo López de Ayala), zarzuela (1853 Madrid)
  • Marina (Franzisco Camprodón), zarzuela (1855 Madrid)
  • El planeta Venus (Ventura de la Vega), zarzuela (1858 Madrid)
  • Azón Visconti (García Gutiérrez), zarzuela (1858 Madrid)
  • Los circasianos (Luis Olona), zarzuela (1860 Madrid)
  • Llamada y tropa (García Gutiérrez), zarzuela (1861 Madrid)
  • La vuelta del corsario (García Gutiérrez), zarzuela (1863 Madrid)
  • El conjuro (Adelardo López de Ayala), entremés (1866 Madrid)
  • Un sarao y una soirée (Miguel Ramos Carrión Eduardo de Lustonó), caricatura (1866 Madrid)
  • La suegra del diablo (Eusebio Blasco), cuento fantástico (1867 Madrid)
  • El figle enamorado (Ramos Carrión), sainete (1867 Madrid)
  • Los novios de Teruel (Blasco), zarzuela (1867 Madrid)
  • De Madrid a Biarritz (Ramos Carrión/Carlos Coello), zarzuela (1869 Madrid)
  • El potosí submarino (Rafael García Santisteban), zarzuela cómico fantástica (1870 Madrid)
  • Marina (Miguel Ramos Caritón nach Comprodón), opera (1871 Madrid)
  • Las manzanas de oro (Eusebio Blasco/Emilio Álvarez), comedia de magia (1873 Madrid)
  • La guerra santa (Luis Mariano de Larra nach Jules Verne), zarzuela (1879 Madrid)
  • Heliodora o El amor enamorado (Juan Eugenio Hartzenbusch), zarzuela (1880 Madrid)
  • San Franco de Sena (José Estremera), drama lírico (1883 Madrid)

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • VV.AA. Memorias Barbieri y Arrieta. Iberautor Promociones Culturales, S.L. Madrid, 1994.
  • Ángel Sagardía Sagardía: Gaztambide y Arrieta. Fondo de Publicaciones del Gobierno de Navarra. Pamplona, 1983.
  • María Encina Cortizo Rodríguez: Emilio Arrieta : de la ópera a la zarzuela. Instituto Complutense de Ciencias Musicales. Madrid, 2003.
  • Emilio Cotarelo y Mori: Historia de la Zarzuela. Instituto Complutense de Ciencias Musicales. Madrid, 2003.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]