Erich Mendelsohn (německá výslovnost: IPA: [ˈeːʁɪç ˈmɛndl̩ˌzoːn], poslech; 21. března1887Olštýn – 15. září1953San Francisco) byl jedním z nejvýznamnějších architektů 20. století. Jeho stavby měly v době svého vzniku značný vliv, patřily mezi hojně publikovaná a živě diskutovaná díla. Mendelsohnovy budovy lze nalézt v Německu, Polsku, Rusku, Norsku, Velké Británii, Izraeli a ve Spojených státech; jedna jeho realizace, obchodní dům Bachner, se nalézá v Ostravě v České republice.
Své představy o nové, moderní architektuře rozvíjel na základě důkladné analýzy stávajících podmínek. Svými stavbami nabídl odpovědi na otázky, které se objevují v souvislosti s proměnami stavebních technik a stavebních úkolů a v souvislosti s proměnou společenských a hospodářských struktur. Svým komplexním, tvůrčím přístupem, který stavby v jejich vnějším i vnitřním vyjádření podřizoval urbanistickému umístění a formě ovlivněné kulturní geografií, se jeho tvorba elementárně liší od ostatních proudů moderní architektury. Vzhledem k tomu, že nezaložil žádnou školu, upadl tento přístup, jakož i on sám po předčasné smrti, v zapomnění. Opětovného docenění se mu dostalo opět až v posledních[kdy?] letech.[1]
Konkrétní problémy: rozepsat heslovité odrážky na souvislý text
1893–1907 – Absolvoval základní školu a maturoval na gymnáziu v Olštýně, navázal přátelství s Charlesem Duvinagem, který později vedl jeho kancelář. Mendelsohn organizoval kroužek Beethoven-Klopstock, ve kterém se muzicírovalo a filozofovalo.
1907 – Studoval národohospodářství na Univerzitě Ludvíka Maximiliána v Mnichově.
1908–1910 – Studoval architekturu na Technické vysoké škole v Berlíně – Charlottenburku, zároveň se věnoval malování a grafice.
1910–1912 – Vrátil se do Mnichova a studoval na Technické vysoké škole u Theodora Fischera, kde v roce 1912 absolvoval. V roce 1910 se seznámil s Luise Maasovou (1894–1980), svou pozdější manželkou, pocházející z bohaté židovské rodiny z Mannheimu a studující hru na cello.
1911 – Cestoval do Milána a Florencie.
1912–1914 – Po získání diplomu pracoval jako samostatný architekt, jevištní architekt a kostýmní návrhář, designér nábytku a dekoratér v Mnichově, přátelil se s umělci ze skupiny Der Blaue Reiter. Spolu s nimi, Hugo Ballem a Arnoldem Schönbergem vytvářel projekt expresionistického divadla. Mendelsohn po umělecké a organizační stránce řídil Novinářský ples v Německém divadle v Mnichově.
1914 – Přestěhoval se do Berlína.
1915 – Zaškolil se na zdravotníka u Červeného kříže, byl povolán do říšské armády a oženil se s Luise Maasovou.
1916 – Narodila se mu dcera Marie Luise Esther.
1917 – Bojoval na ruské frontě u Ilipanu. Během nočních hlídek skicoval vize architektury, které přikládal k dopisům z fronty adresovaným manželce Luise. Známé jsou jako Skici z ruské fronty. Diskutoval s Erwinem Finlayem-Freundlichem o vytvoření věže se spektrografem jako důkazu teorie relativity, pozdější Einsteinovy věže.
1918 – Byl zraněn na západní frontě a pobýval v lazaretu. 7. listopadu se vrátil do Berlína, otevřel vlastní architektonickou kancelář. Stal se zakládajícím členem Listopadové skupiny (Novembergruppe) a Pracovní rady pro umění (Arbeitsrat für Kunst).
1919 – Přednášel v berlínském salónu Molly Philippsonové, vystavoval na výstavě Architektura z železa a betonu v galerii Paula Cassierera v Berlíně a následně ve Vratislavi, Saské Kamenici, Hannoveru, Hamburku, Kolíně nad Rýnem a Stuttgartu. Navázal přátelství s Oskarem Beyerem.
1920 – Cestoval do Holandska, přednášel v Amsterdamu, Haagu a Rotterdamu. Seznámil se s členy uměleckého hnutí De Stijl a Amsterdamské školy.
1921 – Přišel o levé oko v důsledku rakoviny.
1923 – Cestoval do Palestiny a Holandska. Vytvořil projekt pro Haifu. Přednášel na téma Die internationale Übereinstimmung des neuen Baugedankens oder Dynamik und Funktion (Mezinárodní shoda v novém architektonickém myšlení aneb dynamika a funkce).
1924 – Stal se spoluzakladatelem sdružení Zehnerring, od roku 1926 nazývané Der Ring. Cestoval do Ameriky, kde navázal přátelství s Fritzem Langem a Frankem Lloyd Wrightem, kterého navštívil na jeho farmě Taliesin v Spring Green, ve státě Wisconsin.
1925–1930 – Mendelsohnova nejproduktivnější a nejúspěšnější léta. Jeho kancelář s více než čtyřiceti zaměstnanci patřila mezi největší v Evropě. Dostával zakázky z celého Německa i ze zahraničí.
1925 – Cestoval do SSSR.
1926 – V Berlíně vyšla kniha Amerika, Bilderbuch eines Architekten v nakladatelství Rudolfa Mosseho.
1929 – V Berlíně vyšla kniha Rußland – Europa – Amerika. Ein architektonischer Querschnitt (Rusko – Evropa – Amerika. Architektonický průřez) v nakladatelství Rudolfa Mosseho.
1930 – V Berlíně vyšla kniha Erich Mendelsohn. Das Gesamtschaffen des Architekten (Erich Mendelsohn. Souborné dílo) v nakladatelství Rudolfa Mosseho. Cestoval do Anglie a stal se čestným členem Art-Clubu v Londýně.
1931 – Cestoval na Korsiku a do Řecka. Stal se členem Pruské akademie umění v Berlíně.
1932 – V Berlíně vyšla kniha Neues Haus – Neue Welt (Nový dům – nový svět) v nakladatelství Rudolfa Mosseho. Cestoval do Francie na Evropskou mediteránní akademii (Académie européenne méditérannée) a do Norska. Na kongresu Mezinárodního svazu pro kulturní spolupráci v Curychu přednášel na téma Der schöpferische Sinn der Krise (Tvůrčí smysl krize).
1933 – Koncem března odešel do emigrace přes Holandsko do Anglie, kde založil ve spolupráci se Sergem Chermayeffem architektonickou kancelář.
1935 – Založení architektonické kanceláře v Jeruzalémě.
1938 – Získal britské občanství a od té doby užíval jméno ve tvaru Eric.
1939 – Odborný asistent na Royal Institute of British Architects – RIBA (Královském institutu britských architektů).
1941 – Uzavření jeruzalémského ateliéru a emigrace přes Basru, Karáčí, Bombaj, Kapské Město a Trinidad do USA. Během dvou a půl měsíční okružní cesty po Spojených státech navštívil Alberta Kahna (Detroit), Franka Lloyd Wrighta (Taliesin ve státě Wisconsin), dále navštívil Sama Marxe, Ludwiga Miese van der Rohe a Ludwiga Hilberseimera v Chicagu. Vystavoval v newyorském Muzeu moderního umění (MoMA). Výstava byla následně představena v Chicagu, v St. Louis a v San Francisku. Ely Jacques Kahn mu dal k dispozici prostor ve své newyorské kanceláři. Stal se členem American Institute of Architects.
1942 – Přednášel na univerzitách v Yale, Chicagu, Detroitu a Berkeley. V roce 1944 přednášky s názvem Three lectures on Architecture (Tři přednášky o architektuře) byly publikovány v rámci Kalifornské univerzity v Berkeley. Stal se poradcem amerického ministerstva obrany v otázkách architektury a výstavby měst v Německu.
1943 – Dostal stipendium John Simon Guggenheim Memorial Foundation, které využil ke sbírání materiálu na knihu A contemporary Philosophy of Architecture (do roku 1945, nepublikováno). Stal se členem New American Society of Architects and Planners a Sociedad de Arquitectos Mexicanos. Mendelsohnovi žili v Croton-on-Hudson, ve státě New York.
1944 – Přestěhoval se do San Franciska a otevřel vlastní architektonickou kancelář. Krátkodobě spolupracoval s Johnem Ekinem Dinwiddiem a Albertem Henrym Hillem.
1946 – Získal americké občanství a oficiální povolení k architektonické praxi v Kalifornii.
1947 – Učil na Kalifornské univerzitě v Berkeley.
1951 – Zahájil práci na nedokončeném životopise My life in Sketches (Můj život ve skicách).
1953 – Mendelsohn zemřel na rakovinu 15. září 1953.[2]
Jediné realizované dílo tohoto architekta v meziválečném Československu a současně o jeho poslední realizaci v kontinentální Evropě. V Moravské Ostravě ve 20. letech 20. století vznikla skupina obchodních domů firem RIX, Brouk a Babka, Textilia nebo ASO, reflektujících architektonické ideje modernismu. Také Mořic Bachner s manželkou Amálií, kteří provozovali obchod s domácími potřebami, chtěli soudobým způsobem vyřešit problém s nedostatkem obchodních prostor. V srpnu 1932 získali stavební povolení, aby postavili na nároží Zámecké a Puchmajerovy ulice moderní obchodní dům podle návrhu E. Mendelsohna. Objekt byl dokončen koncem září 1933. Pětipatrová budova upoutávala pozornost svou architekturou, ozvláštněnou reklamními poutači. Za války byla jako židovský[4] majetek arizována a silně poškozena, po válce ji nakrátko řídil Erich Bachner. Po únorovém komunistickém puči v roce 1948 byla znárodněna. Koncem 60. let se plánovala přestavba obchodního domu na velké nákupní centrum. Za kulturní památku byl dům poprvé navržen již roku 1971, ale stal se jí až v roce 1984. Přesto současný stav budovy není dobrý, byť dosud slouží původnímu účelu.
Erich Mendelsohn: Amerika. Bilderbuch eines Architekten, Berlin 1926, Nachdruck Da Capo Press, ISBN0-306-70830-2
Erich Mendelsohn: Rußland - Europa - Amerika. Ein architektonischer Querschnitt. Berlin 1929
Erich Mendelsohn: Neues Haus - Neue Welt. Mit Beiträgen von Amédée Ozenfant und Edwin Redslob, Berlin 1932. Reprint, s doslovem od Bruna Zeviho, Berlin 1997
↑STEFAN, Regina; STRAKOŠ, Martin. Erich Mendelsohn. Dynamika a funkčnost. Vize kosmopolitního architekta.. Ostrava: SPOK – spolek pro ostravskou kulturu a Galerie výtvarného umění v Ostravě, 2009. ISBN978-80-904096-2-0. S. 13.
↑STEFAN, Regina; STRAKOŠ, Martin. Erich Mendelsohn. Dynamika a funkčnost. Vize kosmopolitního architekta.. Ostrava: SPOK – spolek pro ostravskou kulturu a Galerie výtvarného umění v Ostravě, 2009. ISBN978-80-904096-2-0. S. 73–77.
↑NĚMEC, Jaroslav. Erich Mendelsohn a příběh jeho ostravského obchodního domu Bachner [online]. Ostrava: OstravaBlog.cz, 2009-06-18 [cit. 2010-05-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-12-21.
↑Příběh Bedřicha Eli Bachnera popisuje Břetislav Olšer: Přežili šest válek, Ostrava 2000, s. 82–116.
HEINZE-GREENBERG, Ita. Erich Mendelsohn ... ze života / Erich Mendelsohn ... Biografisches. Ostrava: SPOK – spolek pro ostravskou kulturu, 2012. ISBN978-80-87508-06-0.
STEFAN, Regina; STRAKOŠ, Martin. Erich Mendelsohn. Dynamika a funkčnost. Vize kosmopolitního architekta.. Ostrava: SPOK – spolek pro ostravskou kulturu a Galerie výtvarného umění v Ostravě, 2009. ISBN978-80-904096-2-0, ISBN978-80-85091-89-2.
VYBÍRAL, Jindřich. Zrození velkoměsta. Architektura v obraze Moravské Ostravy 1890–1938. Šlapanice: Era ve spolupráci s Národním památkovým ústavem, územní odborné pracoviště v Ostravě, 2003.
HAAS, Felix. Architektura 20. století, Praha. [s.l.]: [s.n.], 1978. S. 143–144.
GORYCZKOVÁ, Naďa. Historie obchodního domu Bachner v Ostravě. In: Památkový ústav v Ostravě. Výroční zpráva 1998. Ostrava: [s.n.], 1999, s. 57–60..
STARÝ, Oldřich. Moderní architektura. Předpoklady, vznik, vývoj v cizině až do roku 1924,. Praha: [s.n.], 1934. S. 51.
STRAKOŠ, Martin. Erich Mendelsohn v Československu a obchodní dům Bachner. Protimluv. Květen 2009, roč. VIII., čís. 1–2, s. 36–42. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. ISSN1802-0321.
Milan Myška, Bachner – rodina velkoobchodníků, in: Milan Myška a kol., Historická encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska, Ostrava 2003, s. 22.
Film Stylu, Styl XI, 1931–1932, s. 206.
Tge [Karel Teige], Německá architektura..., Stavba II, 1923, s. 100.
Adolf Behne, Kronika německého stavebního umění po válce, Stavba II, 1923, s. 97–100, zde s. 100.
Leoš Mlčák – Jiřina Pavlíková Moderní meziválečná architektura v Ostravě, Památky a příroda IV, 1979, č. 4, s. 205.
ZEVI, Bruno. Erich Mendelsohn Opera Completa. Milano: [s.n.], 1970.
Erich Mendelsohn. Dynamics and Function. Realized Visions of a Cosmopolitan Architect (katalog). [s.l.]: [s.n.], 1999.
JODLIŃSKI, Leszek. Dom tekstylny Weichmanna w Gliwicach. Nieznane dzieło Ericha Mendelsohna. Gliwice: [s.n.], 1994.
WODZIŃSKA, Alicja. Erich Mendelsohn. Dawny dom handlowy „PETERSDORF“ we Wrocławiu (katalog). Wrocław: [s.n.], 2001.