Favipiravir | |
---|---|
Název (INN) | favipiravir |
Název podle IUPAC | 6-fluor-3-hydroxypyrazin-2-karboxamid |
Další názvy | T-705; Avigan; favilavir; Avifavir |
Kódy | |
Číslo CAS | 259793-96-9 |
Klasifikace ATC | J05AX27 |
ChEMBL ID | CHEMBL221722 |
ChemSpider ID | 431002 |
PubChem | 492405 |
Chemie | |
Sumární vzorec | C5H4FN3O2 |
SMILES | C1=C(N=C(C(=O)N1)C(=O)N)F |
InChI | InChI=1S/C5H4FN3O2/c6-2-1-8-5(11)3(9-2)4(7)10/h1H,(H2,7,10)(H,8,11) |
Molární hmotnost | 157,1 g/mol |
Teplota tání | 187 °C a 193 °C |
Disociační konstanta | 5,1 |
Farmakologie | |
Cesty podání | ústní podání |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Favipiravir, komerční označení T-705, Avigan, favilavir je antivirotikum vyvinuté japonskou firmou Toyama Chemical (filiálka Fujifilm group), které je účinné proti RNA virům. Stejně jako v případě jiných látek s podobným účinkem (T-1105 a T-1106) jde o derivát pyrazinkarboxamidu. Při testování na zvířatech byl favipiravir účinný proti virům chřipky (Orthomyxoviridae), západonilské horečky, žluté zimnice (Flaviviridae), slintavky a kulhavky (Picornaviridae), horečce riftového údolí (Phlebovirus) a dále Arenaviridae, Bunyaviridae, enterovirům. Méně účinný je proti viru Zika nebo viru vztekliny.
Favipiravir funguje jako selektivní a účinný inhibitor virové RNA-dependentní RNA-polymerázy (RdRP). Předpokládá se, že je metabolizován na favipiravir-ribofuranosyl trifosfát (T-705 RTP), který je analogem adenosinu a guaninu. Virová RdRP ho využije jako substrát syntézy a T-705 RTP tím zablokuje katalytickou doménu enzymu.[1][2] Jiný výzkum naznačuje, že způsobuje transverzi RNA nukleotidů (puriny na pyrimidiny a naopak) a tím indukuje letální mutace virové RNA.[3][4]
Klíčovou roli v aktivačním procesu antivirotika hraje lidská hypoxantin-guanin fosforibosyltransferáza (HGPRT).[5] Favipiravir neinhibuje syntézu lidské RNA nebo DNA a není toxický pro lidské buňky.
Favipiravir byl v Japonsku roku 2014 schválen pro léčbu virových onemocnění, zejména v případech, kdy byl neúčinný přípravek Tamiflu. Schvalování se protahovalo od roku 2011 poté, co se na zvířecích modelech objevil potenciálně teratogenní efekt favipiraviru na embrya a užití bylo pozastaveno. V USA byla pod dohledem Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv v březnu 2015 dokončena 3. fáze klinického testování při léčbě chřipky.[6]
V roce 2014 byl během epidemie eboly v západní Africe testován při léčbě eboly.[7] Předběžné výsledky ukázaly snížení míry úmrtnosti u pacientů s nižší koncentrací viru v krvi, ale žádný účinek nenastal u skupiny s vyšší koncentrací viru, více ohrožené úmrtím.[8][9] Koncepci studie a nedostatečnost v interpretaci dat kritizoval epidemiolog Scott Hammer s dalšími vědci za užití pouhého přístupu historické kontroly, bez porovnání léčené a neléčené skupiny.[10]
Favipiravir se jeví jako širokospektrální antivirotikum a mohl by být využit k léčbě vzácných nebo nově vzniklých virových infekcí.[11] V únoru 2020 byl Favipiravir testován ve Wu-chanu a Šen-čenu v Číně. Podle čínských vědců se ukázal jako účinný lék na covid-19,[12] byl v Číně doporučen pro léčbu a byla proto spuštěna jeho výroba pro kterou čínský výrobce získal licenci v roce 2016[13] (základní dvacetiletá ochrana patentu vypršela v roce 2019 – generické produkty se připravují v Indii, a také v Rusku a na Ukrajině).