Fernand Braudel

Fernand Braudel
Rodné jménoFernand Paul Achille Braudel
Narození24. srpna 1902
Luméville-en-Ornois
Úmrtí27. listopadu 1985 (ve věku 83 let)
Cluses
Místo pohřbeníHřbitov Père-Lachaise (48°51′31″ s. š., 2°23′41″ v. d.)
Grave of Braudel
Alma materPařížská univerzita
Voltaireovo lyceum
Povoláníhistorik a vysokoškolský učitel
ZaměstnavateléUniverzita v Alžíru (1923–1932)
Univerzita São Paulo (1934–1937)
Francouzská kolej (1950–1972)
Vysoká škola praktických studií
Pařížská univerzita
Pařížský institut politických věd
Škola pro pokročilá studia v sociálních vědách
Lycée d'Aumale
Oceněníčestný doktor Univerzity Complutense v Madridu (1964)
čestný doktor Univerzity v Leidenu (1975)
komandér Řádu čestné legie
komandér Řádu akademických palem
ChoťPaule Braudel (1933–1985)
Funkce15. křeslo Francouzské akademie (1984–1985)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fernand Braudel [fernan brodel] (24. srpna 1902 Luméville-en-Ornois (Meuse) – 27. listopadu 1985 Cluses (Haute-Savoie)) byl francouzský historik, přední představitel Školy Annales a člen Francouzské akademie.

Patří k nejvlivnějším postavám historiografie 20. století díky inovativním přístupům jako byl koncept longue durée a mezioborovost.

Život a dílo

[editovat | editovat zdroj]

Braudel se narodil v Lotrinsku, asi 60 km jihozápadně od Metz, studoval historii, klasické jazyky a psal básně. Roku 1923 získal učitelské oprávnění v historii a v letech 1924–1932 učil historii v Alžíru. V letech 1932–1935 učil historii na prestižních pařížských gymnáziích a v letech 1935–1936 zakládal spolu s C. Lévi-Straussem novou univerzitu v São Paulo v Brazílii. Při návratu se setkal se zakladatelem Školy Annales L. Febvrem a pak vedl oddělení na École pratique des hautes études v Paříži. Roku 1938 byl mobilizován a od roku 1940 do konce války žil v zajateckém táboře v Německu. V zajetí bez literatury napsal základ svého nejslavnějšího díla o Středomoří v době Filipa II.

Od roku 1946 redigoval Revue des Annales až do roku 1968, kdy funkci převzal Jacques Le Goff. V letech 1949–1972 přednášel historii na Collège de France a v letech 1956–1972 vedl historickou sekci na École des hautes études en sciences sociales (EHESS) v Paříži. V 50. letech pracoval na třísvazkovém díle „Hmotná civilizace, ekonomie a kapitalismus od 15. do 18. století“, které poprvé vyšlo roku 1960. Jeho poslední velký projekt se týkal francouzské identity (1986, 3 svazky) a roku 1987 vyšla jeho "Gramatika civilizací", velkorysé porovnání řady významných civilizací. Braudelovy knihy vyšly v mnoha jazycích, obdržel množství četných doktorátů a roku 1984 byl zvolen členem Francouzské akademie.

Význam

[editovat | editovat zdroj]

Patřil ke „druhé generaci“ Školy Annales, zajistil jí světovou pověst a prosadil nové přístupy v historii. Braudel ve své nejslavnější práci o Středomoří rozlišil trojí úroveň historického času: Struktury „dlouhého trvání“ – jako jsou faktory dané geografickými podmínkami, které se mění jen velice pomalu, a proto nepozorovaně, ale podstatným způsobem utvářejí historickou realitu. Střední dlouhý horizont, ve kterém se formují společenské skupiny a hospodářské vztahy. Třetí je čas, ve kterém se odehrávají historické události, politika a činy osobností – zatímco tradiční historiografie vychází především z událostí, u Braudela jsou to pomíjivé vlnky na povrchu toho, co je podstatněji utvářeno dlouhodobějšími procesy. Koncept dlouhého trvání dále rozvedl v článku La longue durée z roku 1958.

Další stěžejní dílo se věnuje vývoji společnosti v novověku před průmyslovou revolucí. Popisuje několik staletí v podstatě neměnné materiální skutečnosti každodennosti, vývoj hospodářských vztahů a pronikání kapitalistického myšlení. Snažil se přinášet komplexní, mnohostranné pohledy syntetizující obraz historické epochy a zohledňovat i mimoevropské kultury. Takový přístup uplatnil i v kratších pracích jako je Gramatika civilizací nebo Dynamika kapitalismu.

Braudel se stal vůdčí osobností poválečné francouzské historiografie a díky jeho kontaktům škola Annales získala jméno i celé západní historiografii. Braudel se snažil pěstovat kontatky i za železnou oponou a v Polsku, kde bylo svobodnější akademické prostředí, vycházely některé publikace školy Annales. Ty byly přístupné i pro československé historiky, mezi kterými Braudel inspiroval zejména M. Hrocha a řadu jeho žáků.

Bibliografie

[editovat | editovat zdroj]
  • Méditerranée et le monde méditerranéen à l´époque de Philippe II (Středozemní moře a středozemní svět v době Filipa II.), 3 svazky. Disertace, první vyd. 1949, druhé revidované 1966.
  • Écrits sur l'histoire (Spisy o historii), I–II, Paris 1969–1990.
  • Civilisation matérielle, économie et capitalisme (XVe-XVIIIe siècles) (Materiální civilizace, ekonomie a kapitalismus, 15.–18. století), 3 sv., Paris 1979.
  • La dynamique du capitalisme. Paris : Arthaud, 1985. 120 p. ISBN 2-7003-0501-9 (česky Dynamika kapitalismu. Praha : Argo, 1999. 81 s. ISBN 80-7203-193-7) – úvodní svazek k "Civilisation matérielle, économie et capitalisme"
  • L'identité de la France, (Identita Francie), 3 sv., Paris 1986.
  • Grammaire des civilisations (Gramatika civilizací), Paris 1987. Původně vydnáno ve spolupráci se Suzanne Baille et Robertem Philippeme jako Le monde actuel (1963).
  • Le modèle italien (Italský model), Paris 1989.
  • Les écrits de Fernand Braudel. I : Autour de la Méditerranée (Spisy Fernanda Braudela I. Okolo Středozemí), Paris, De Fallois, 1996 (česky: Kolem Středomoří. Praha: Academia, 2024. 556 s. ISBN 978-80-200-3554-7)
  • Les écrits de Fernand Braudel. II : Les ambitions de l’histoire (Spisy Fernanda Braudela II. Ambice historie), Paris, De Fallois, 1997.
  • Les mémoires de la Méditerranée (Paměti Středozemního moře), Paris, De Fallois, 1998.
  • Les écrits de Fernand Braudel. III : L’histoire au quotidien (Spisy Fernanda Braudela III. Dějiny v každodennosti), Paris, De Fallois, 2001.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Nodl, Martin: Fernand Braudel – „Mistr nové historiografie“ in F. Braudel, Dynamika kapitalismu. Praha: Argo, 1999. 81 [1] s. ISBN 80-7203-193-7 S. 70–80
  • Scholz, Milan: Fernand Braudel a jeho Středomoří, in F. Braudel, Kolem Středomoří. Praha: Academia, 2024. 556 s. ISBN 978-80-200-3554-7 S. 22-42.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
15. křeslo Francouzské akademie
Předchůdce:
André Chamson 		1984–1985
Fernand Braudel 		Nástupce:
Jacques Laurent