Franc Miklošič

Franc Miklošič
Franc Miklošič, r. 1853
Franc Miklošič, r. 1853
Poslanec Říšského sněmu
Ve funkci:
1848 – 1849
Rektor Vídeňské univerzity
Ve funkci:
1853 – 1854
PředchůdceCarl von Rokitansky
NástupceJoseph Scheiner
Narození20. listopadu 1813
Radomerščak, Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí7. března 1891 (ve věku 77 let)
Vídeň, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníVídeňský ústřední hřbitov
Alma materUniverzita Št. Hradec
Profesejazykovědec, knihovník, pedagog, spisovatel, profesor, filozof, advokát, právník, slavista, filolog, politik a cenzor
OceněníVolneyho cena (1857)
Maxmiliánův řád pro vědu a umění (1885)
Řád za zásluhy v oblasti umění a věd
CommonsFranz Miklosich
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Franc Miklošič, též Fran Miklošič, uváděn i pod německým jménem Franz Miklosich (20. listopadu 1813 Radomerščak – 7. března 1891 Vídeň[1]), byl štýrský a rakouský lingvista a filolog, zabývající se slovanskými jazyky[2], a politik slovinské národnosti, během revolučního roku 1848 poslanec rakouského Říšského sněmu.

Biografie

[editovat | editovat zdroj]

Do roku 1819 bydlel v rodné vesnici, pak se přestěhoval s rodiči do Ljutomeru, kde otec provozoval hostinec a obchod. Vychodil obecnou školu v Ljutomeru, první dva ročníky gymnázia v chorvatském Varaždínu a následující ročníky v Mariboru. Už na gymnáziu jevil talent, zejména na klasické jazyky. Mariborský profesor Zupančič ho nazval nebroušeným diamantem. Na podzim 1830 odešel studovat právo a filozofii na univerzitu ve Štýrském Hradci. Zde se zapojil do slovinských studentských spolků. V roce 1836 dokončil studia práv, v roce 1837 složil rigoróza z filozofie a v květnu 1837 byl jmenován suplentem filozofie na univerzitě ve Štýrském Hradci. Dne 23. června 1838 byl promován doktorem filozofie. Nezískal ovšem post na katedře filozofie v Innsbrucku, a proto v září 1838 odešel na Vídeňskou univerzitu, kde dokončil studium práva a 28. prosince 1840 byl promován doktorem práv.

Původně zamýšlel věnovat se právu, ale pod vlivem jiného Slovince, Jerneje Kopitara se jeho zájem přesunul ke slovanské filologii. Do roku 1843 byl koncipientem u advokáta Fingera, krátkou dobu u dr. Bacha (otce Alexandera Bacha). Dne 8. května 1844 získal místo ve vídeňské dvorní knihovně, kde působil do roku 1849 (formálně do roku 1862).

Dne 30. dubna 1849 byl jmenován mimořádným a roku 1850 řádným profesorem na Vídeňské univerzitě na nově zřízené stolici slavistiky, přičemž v akademickém roce 1851–1852 a 1856–1857 byl děkanem Filozofické fakulty Vídeňské univerzity a v roce 1853–1854 rektorem univerzity.[3] V letech 1854–1879 předsedal zkušební komisi pro středoškolské profesory. Zařadil se do tzv. vídeňské slavistické školy. Vypracoval řadu podrobných, německy psaných studií a slovníků z oblasti etymologie a srovnávací gramatiky slovanských jazyků. Věnoval se i romštině a dalším tématům. V roce 1852 vydal studii Vergleichende Lautlehre der slavischen Sprachen, kterou pochvalně hodnotili František Palacký a Pavel Josef Šafařík.[1]

Během revolučního roku 1848 se výrazně zapojil do politického dění. V roce 1848 byl předsedou spolku Slovenija, napsal jeho provolání, ve kterém se vyslovil pro vznik slovinského království v rámci Rakouska a pro jazykovou rovnoprávnost ve školách i na úřadech.[1] V celostátních volbách roku 1848 byl zvolen do rakouského ústavodárného Říšského sněmu. Zastupoval volební obvod Lenart. Uvádí se jako knihovník.[4] Patřil k sněmovnímu bloku pravice.[5] Patřil mezi slovinské národně orientované poslance.[6]

Zasloužil se o rozvoj slovinštiny. V roce 1849 po několik měsíců pomáhal s překladem zákoníku do slovinštiny, přičemž stabilizoval slovinskou právní terminologii.[1]

V Rakouské národní knihovně ve Vídni a v Moravském zemském archivu v Brně je dochována jeho korespondence s českým jazykovědcem Antonínem Matzenauerem.[7]

V roce 1864 byl povýšen do dědičného šlechtického stavu.[1]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d e Miklošič, Franc, vitez plemeniti (1813–1891) [online]. slovenska-biografija.si [cit. 2014-09-19]. Dostupné online. 
  2. ↑ RISTOVSKI, Blaže. Makedonska enciklopedija M-Š. Skopje: MANU, 2009. ISBN 978-608-203-023-4. S. 946. (makedonština) 
  3. ↑ SLODNJAK, A. [Anton]. Miklosich, Franz von (1813–1891), Slawist und Linguist. In: Österreichische Biographische Lexikon 1815–1950. Bd. 6. Wien: Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, 1975, s. 281–282. ISBN 978-3-7001-3213-4. Dostupné také z: https://www.biographien.ac.at/oebl/oebl_M/Miklosich_Franz_1813_1891.xml
  4. ↑ Abgeordnete zum ersten Österreichischen Reichstag [online]. familia-austria.at [cit. 2014-09-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-12-03. (německy) 
  5. ↑ Poslancové na sněmu říšském [online]. 19stoleti.cz [cit. 2014-09-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-10. 
  6. ↑ ZWITTER, Fran; MELIK, Vasilij. O slovenskem narodnem vprašanju. Ljubljana: Slovenska matica, 1990. 502 s. Dostupné online. S. 291. (slovinsky) 
  7. ↑ MAREŠ, F. V. Matzenauer, Antonín (1823-1893), Slawist. In: Österreichische Biographische Lexikon 1815–1950. Bd. 6. Wien: Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, 1975, s. 152–153 . Dostupné také z: https://www.biographien.ac.at/oebl/oebl_M/Matzenauer_Antonin_1823_1893.xml;internal&action=hilite.action&Parameter=Matzenauer*

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]