Franciszek Dionizy Kniaźnin | |
---|---|
Narození | 4. října 1750 Vitebsk, Ruské impérium |
Úmrtí | 25. srpna 1807 (ve věku 56 let) Końskowola, Ruské impérium |
Povolání | básník, dramatik, překladatel |
Národnost | polská |
Alma mater | Jezuitská škola ve Vitebsku |
Literární hnutí | klasicismus, preromantismus |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Franciszek Dionizy Kniaźnin (4. října 1750, Vitebsk – 25. srpna 1807, Końskowola) byl polský preromantický básník, dramatik a překladatel.[1]
Pocházel z běloruské polské šlechtické rodiny. Vystudoval jezuitskou školu ve Vitebsku. Po zrušení jezuitského řádu působil jako knihovník, sekretář a domácí učitel u knížete Adama Kazimierze Czartoryského, z jehož sídla v Pulawách se stalo významné kulturní centrum, kde působili i další preromantičtí básníci Franciszek Karpiński a Franciszek Zabłocki.[2]
Po druhém dělení Polska se jeho duševní stav výrazně zhoršil (údajně ze žalosti nad ztrátou samostatnosti vlasti) a dožil na faře poblíž Pulaw, kde se o něho staral Franciszek Zabłocki.[2]
Psal polsky i latinsky. Jeho básnická tvorba vycházela z klasicismu, ale postupně v ní převládl sentimentalismus (popisy přírody, pastýřské scenérie, elegické a melancholické motivy). Psal příležitostnou poezii, dramatické selanky, erotické básně s anakreontskými motivy, vlasteneckou a náboženskou lyriku, divadelní hry a operní libreta (po vzoru Pietra Metastasia), parafrázoval La Fontainovy bajky. Překládal antické autory (Anakreón, Theokritos, Horatius) i novodobé (James Macpherson.[1]