Franco Zeffirelli

Franco Zeffirelli
Franco Zeffirelli, 2008
Franco Zeffirelli, 2008
Rodné jménoGianfranco Corsi
Narození12. února 1923
Florencie
Toskánsko, ItálieItálie Itálie
Úmrtí15. června 2019 (ve věku 96 let)
Řím
Lazio, ItálieItálie Itálie
Místo pohřbeníCimitero delle Porte Sante
Alma materFlorentská univerzita
Aktivní roky1994–2001
Oficiální webwww.francozeffirelli.it
Cena Emmy
Nejlepší režie programu vážné hudby
1982 – Pagliacci
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Franco Zeffirelli, rodným jménem Gianfranco Corsi (12. února 1923 Florencie – 15. června 2019 Řím[1]), byl italský herec a režisér. Světově proslul zejména filmovými a televizními adaptacemi klasických divadelních her i oper.

V letech 1994–2001 zasedal v Senátu Parlamentu Itálie za obvod Katánie. Byl zvolen na kandidátce středopravé strany Forza Italia.

Režijní kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Po skončení 2. světové války začínal svoji uměleckou dráhu v Miláně jakožto herec drobných rolí, dokud si jej nevybral za asistenta italský režisér Luchino Visconti. U něj nejprve vytvářel výpravy, později působil jako jeho asistent. Samostatné divadelní režii se začal věnovat již od roku 1950 a to jak v činohře tak i v operním repertoáru. Brzy se vypracoval na divadelního režiséra. Na počátku 60. let 20. století jako divadelní režisér hostoval v Londýně či v New Yorku, stal se z něj také inscenátor děl Williama Shakespeara.

Ačkoliv s filmem spolupracoval již od roku 1958, filmové tvorbě se začal naplno věnovat až v polovině 60. let. V roce 1967 natočil první velkou filmovou adaptaci díla Williama Shakespeara Zkrocení zlé ženy s Liz Taylorovou v hlavní roli. O rok později následovala filmová adaptace Shakespearovy hry Romeo a Julie s mladými herci Leonardem Whitingem a Olivií Husseyovou v hlavní roli, jež získala dva Oscary z celkových čtyř nominací. V tomto filmovém díle vystoupili i britští herci Laurence Olivier či Michael York.

V roce 1972 natočil film s náboženskou tematikou Bratr Slunce, sestra Luna o sv. Františkovi z Asissi. Následoval rozsáhlý televizní seriál s křesťanskou náboženskou tematikou Ježíš Nazaretský.

K shakespearovské tematice se vrátil na konci 80. let, kdy v roce 1985 vytvořil filmovou adaptaci hry Otello a v roce 1989 další filmovou verzi nejznámější divadelní hry Williama Shakespeara Hamlet.

Soukromý život

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1996 Zeffirelli provedl coming out, jímž se přihlásil k homosexuální orientaci.[2]

Filmografie

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Zemřel italský režisér Franco Zeffirelli. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2019-06-15 [cit. 2019-06-15]. Dostupné online. 
  2. ↑ Barbara McMahon. Zeffirelli tells all about priest's sexual assault. The Guardian. 21-11-2006. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.