Georg von Küchler | |
---|---|
Narození | 30. května 1881 zámek Philippsruhe |
Úmrtí | 25. května 1968 (ve věku 86 let) Garmisch-Partenkirchen |
Místo pohřbení | Alter Friedhof Darmstadt |
Povolání | důstojník |
Ocenění | Rytířský kříž Železného kříže s dubovou ratolestí spona k Železnému kříži Kříž cti Memel Medal medaile Za zimní tažení na východní frontě 1941/42 … více na Wikidatech |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Georg Karl Friedrich Wilhelm von Küchler (30. května 1881 Hanau – 25. května 1968 Garmisch-Partenkirchen) byl německý důstojník a polní maršál německé armády v období II. světové války.[1]
Georg von Küchler se narodil na zámku Philippsruhe v Hanau. Po absolvování kadetní školy vstoupil v roce 1900 do Deutches Heer a sloužil u 25. polního dělostřeleckého pluku. Byl povýšen na nadporučíka. V letech 1910 až 1913 studoval Pruskou vojenskou akademii. Následně nastoupil na generální štáb armády v Berlíně.[1] V první světové válce velel dělostřelecké baterii na západní frontě, účastnil se bitvy na Sommě a u Verdunu. V roce 1916 se stal štábním důstojníkem 206. pěší divize. Po skončení války vstoupil do Freikorpsu, se kterým bojoval v roce 1919 v Polsku proti Rudé armádě. V roce 1932 se stal zástupcem velitele 1. pěší divize ve východním Prusku. V roce 1934 byl povýšen na generálmajora a velitelem 1. pěší divize. V roce 1935 se vzdal velení a byl jmenován inspektorem válečných škol Reichswehru.[2] V roce 1939 byl jmenován velitelem 18. armády. V roce 1940 se s armádou zúčastnil bojů o Francii. V následujícím roce se podílel se svou armádou bojů v Sovětském svazu, v roce1942 byl jmenován velitelem uskupení armád Sever. Do roku 1944 nebylo jeho uskupení armád schopno prolomit obranu Lenigradu při jeho oblehání. V roce 1944 byl odvolán pro neshody s Hitlerem.[2] Byl držitelem Rytířského kříže Železného kříže s dubovou ratolestí. Po skončení druhé světové války byl vyšetřován vojenským soudem a 27. října 1948 byl odsouzen na dvacet let odnětí svobody za svůj postup proti partyzánům v Sovětském svazu. Z vězení byl propuštěn po osmi letech od skončení války v roce 1953 z důvodu nemoci a stáří.[2]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Wilhelm List na anglické Wikipedii.