Georges Brassens

Georges Brassens
Georges Brassens
	Georges Brassens, 1964; foto: Erling Mandelmann
Základní informace
Rodné jméno	Georges Charles Brassens
Narození	22. října 1921; Sète, Francie
Úmrtí	29. října 1981; Saint-Gély-du-Fesc, Francie
Příčina úmrtí	rakovina
Místo pohřbení	Hřbitov Le Py
Žánry	šanson
Povolání	písničkář
Nástroje	kytara, zpěv
Aktivní roky	1951–1981
Vydavatelé	Philips, Universal
Ocenění	Cena Vincenta Scotta (1963); Velká cena poezie (1967); Premio Tenco
Podpis
Web	[1]
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Georges Brassens (22. října 1921 Sète – 29. října 1981 Saint-Gély-du-Fesc) byl francouzský písničkář.

Dílo

Georges Brassens napsal více než 200 písní. Asi 130 z nich je zaznamenáno v jeho vlastním provedení na sérii 14 dlouhohrajících alb. Dále zhudebňoval a interpretoval také starší francouzské básníky (např. F. Villona, P. Verlaina, V. Huga nebo L. Aragona), za jejichž přímého pokračovatele je považován.

Svými jízlivými texty napadal pokrytectví, upjatost a zpátečnictví francouzské společnosti. Jako člověk se sklonem k anarchistickému hnutí zvlášť s oblibou mířil proti násilí, institucionalizaci a vykonavatelům moci všeho druhu (církev, byrokracie, soud, tisk). Jeho kritika je však nepřímá, často využívá kontrastu, květnatého jazyka a černého humoru. Tak i písně zabývající se pochmurnými tématy vyznívají nakonec vesele.

Tomu napomáhá také jednoduchý, celkovou harmonii podpírající hudební doprovod (většinou pouze doprovodná kytara a kontrabas), převážně durové melodie a Brassensův vlastní přednes.

Brassensovo dílo se dodnes těší výjimečné popularitě. Již za své aktivní kariéry (50.–70. léta) přímo inspiroval celou generaci písničkářů a šansoniérů. Roku 1967 byl vyznamenán Velkou cenou Francouzské akademie za poezii.

Jsou mu věnovány desítky disertačních prací, po celém světě se stále dobře prodávají jeho nahrávky, stále se objevují nové a nové interpretace a – i přes mimořádnou obtížnost – existují překlady jeho písní do více než 20 jazyků.

U nás Brassense překládá a interpretuje především Jiří Dědeček. Věnoval mu EP Špatná pověst (1989), CD Žalozpěv pro lehký holky (1998) a výběr z textů Klejme píseň dokola (1988).

Literatura

BRASSENS, Georges. Klejme píseň dokola. Praha: Panton, 1988. 165 s. Přeložil, životopisem a předmluvou doplnil Jiří Dědeček. Obsahuje 50 vybraných textů v českém překladu..
HAVRDOVÁ FATHI, Mai. Překlad a recepce francouzského šansonu. Praha, 2011. Diplomová práce. Karlova univerzita, Ústav translatologie. Vedoucí práce Jovanka Šotolová.
KOPTA, Pavel. Lov motýlů. Francouzské šansony ve výběru, přebásnění a parafrázích Pavla Kopty. Praha: Odeon, 1980.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Georges Brassens na Wikimedia Commons
Oficiální stránky
Stránky věnované laické analýze Brassensových textů

Nositelé ceny Premio Tenco

Pro hudebníka	Léo Ferré, Sergio Endrigo, Giorgio Gaber, Domenico Modugno a Gino Paoli (1974) • Vinicius de Moraes, Fausto Amodei, Umberto Bindi, Fabrizio De André, Francesco Guccini a Enzo Jannacci (1975) • Georges Brassens (1976) • Jacques Brel (1977) • Leonard Cohen (1978) • Lluís Llach (1979) • Atahualpa Yupanqui (1980) • Chico Buarque de Hollanda (1981) • Arsen Dedić (1982) • Alan Stivell, Paolo Conte, Giovanna Marini a Roberto Vecchioni (1983) • Colette Magny (1984) • Silvio Rodríguez, Dave Van Ronk a Bulat Okudžava (1985) • Tom Waits a Joan Manuel Serrat (1986) • Joni Mitchell (1988) • Randy Newman (1989) • Caetano Veloso (1990) • Charles Trenet (1991) • Vladimir Vysockij (1993) • Pablo Milanés (1994) • Sérgio Godinho (1995) • Renato Carosone (1996) • Jackson Browne (1997) • Elvis Costello (1998) • Bruce Cockburn a Zülfü Livaneli (1999) • Nick Cave a Rickie Lee Jones (2000) • Laurie Anderson a Luis Eduardo Aute (2001) • Donovan a Gilberto Gil (2002) • Eric Andersen a Patti Smith (2003) • Peter Hammill (2004) • John Cale a Khaled (2005) • Willy DeVille a Bruno Lauzi (2006) • Jacques Higelin (2007) • Milton Nascimento (2008) • Franco Battiato a Angélique Kidjo (2009) • Paul Brady (2010) • Luciano Ligabue a Jaromír Nohavica (2011) • The Klezmatics (2012) • Robyn Hitchcock (2013) • José Mário Branco, David Crosby, Maria Farantouri, The Plastic People of the Universe a John Trudell (2014) • Francesco Guccini (2015) • Otello Profazio a Stan Ridgway (2016) • Vinicio Capossela (2017) • Zucchero Fornaciari a Salvatore Adamo (2018) • Pino Donaggio, Gianna Nannini a Eric Burdon (2019) • Vasco Rossi a Sting (2020) • Mogol, Fiorella Mannoia, Vittorio De Scalzi, Paolo Pietrangeli, Enrico Ruggeri, Stefano Bollani a Marisa Monte (2021) • Alice, Claudio Baglioni, Angelo Branduardi, Fabio Concato, Jurij Ševčuk, Giorgio Conte, Bénabar a Michael McDermott (2022) • Carmen Consoli, Eugenio Finardi, Ron a Tom Zé (2023)

Pro kulturní osobnost	Nanni Ricordi (1974) • Michele L. Straniero (1975) • Filippo Crivelli (1976) • Dario Fo (1977) • Roberto Roversi (1978) • Roberto De Simone (1979) • Giancarlo Cesaroni (1980) • Giorgio Calabrese a Ornella Vanoni (1981) • Roberto Murolo (1982) • Sergio Bardotti (1983) • Paolo Poli (1984) • Bulat Okudžava (1985) • Susana Rinaldi (1986) • Žanna Bičevská (1989) • Antonio Carlos Jobim (1990) • Milva (1991) • Virgilio Savona (1994) • Cesária Évora a Cheikha Rimitti (1995) • Lowell Fulson (1996) • Paddy Moloney (1997) • Roger McGuinn (1998) • Mercedes Sosa (1999) • Ute Lemper a Franco Lucà (2000) • Meri Lao (2001) • Arto Lindsay a Enrique Morente (2002) • Jane Birkinová a Maria Del Mar Bonet (2003) • Dulce Pontes (2004) • Fernanda Pivano (2005) • Gianfranco Reverberi a Achinoam „Noa“ Nini (2006) • Marianne Faithfullová (2007) • Joan Molas (2008) • Horacio Ferrer (2009) • Amancio Prada, Roberto „Freak“ Antoni (2010) • Mauro Pagani (2011) • Alessandro Portelli (2012) • Garland Jeffreys a Cui Jian (2013) • Gianni Minà (2014) • Guido De Maria (2015) • Sergio Staino (2016) • Massimo Ranieri a Camanè (2017) • Carlo Petrini (2018) • Franco Fabbri (2019) • Vincenzo Mollica (2020) • Pere Camps (2021) • Giancarlo Governi a Gualtiero Bertelli (2022) • Renzo Arbore (2023)