Georges Loinger, BVO | |
---|---|
Georges Loinger (2014) | |
Rodné jméno | Joseph Éric Georges Loinger |
Narození | 29. srpna 1910 Štrasburk |
Úmrtí | 28. prosince 2018 (ve věku 108 let) Neuilly-sur-Seine |
Příčina úmrtí | pád |
Místo pohřbení | Hřbitov Montparnasse |
Bydliště | 16. pařížský obvod (1952–2018) Francie |
Alma mater | Lyceum Fustela de Coulanges |
Povolání | francouzský odbojář |
Zaměstnavatel | Zim Integrated Shipping Services Ltd |
Ocenění | medaile Za odboj (1947) rytíř Řádu čestné legie (1961) důstojník Řádu čestné legie (1999) komandér Řádu čestné legie (2005) čestné občanství (2014) … více na Wikidatech |
Choť | Flore Loingerová |
Děti | Guy Loinger |
Příbuzní | Fanny Loingerová a Charles Loinger (sourozenci) Marcel Marceau (bratranec) Jardena Araziová (neteř) Dora Werzbergová (bratranec) |
Funkce | učitel tělocviku (Maimonidesová škola; od 1935) přednášející učitel (od 1992) prezident (Bývalí členové židovského odboje ve Francii) vrchní dozorčí (Izraelitský seminář Francie) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Georges Loinger (29. srpna 1910 Štrasburk – 28. prosince 2018 Paříž)[1] byl účastník francouzského odboje během druhé světové války.[2]
Narodil se dne 29. srpna 1910 ve Štrasburku ve Francii (tehdy součást císařského Německa) židovským rodičům[3] Šalamounovi Loingerovi (1883–1941) a Mině Werzbergové (1886–1981).[4] Jeho bratrancem byl Marcel Marceau a jeho neteří je izraelská zpěvačka Yardena Arazi. V roce 1925 vstoupil do sionistického hnutí[3] mládeže Hatikvah.
Loinger začal bojovat proti nacistickému Německu na začátku druhé světové války, po přepadení Francie Německem byl v roce 1940 zajat. O rok později (dříve, než se prozradil jeho židovský původ – byl totiž světlovlasý a modrooký[3]) z válečného zajateckého tábora utekl a připojil se k ilegálnímu francouzskému odboji. Zachránil asi 350 židovských dětí, za což mu byla udělena Médaille de la Résistance (Odpor), Croix de guerre a Řád čestné legie.[5][6] Židovským dětem hledal podporu a úkryt ve Francii[3] nebo jim pomáhal uniknout z Francie do Švýcarska[7] přes hranici, která byla až do září 1943 střežena poněkud liknavější[3] italskou armádou; Loinger vzpomínal, že mu starší italský důstojník soukromě řekl, že Loingerovy akce schvaluje. Od konce září roku 1943 byla hranice okupována Němci a Loingerův úkol se ztížil.[8] K úniku ohrožených dětí a jejich „transportu“ přes hranici používal například hřbitov, jenž se nacházel blízko hranice.[3] Děti, oblečené ve smutečním oděvu, odvedl na hřbitov, kde potom pomocí hrobařova žebříku děti přelezly hřbitovní zeď a opatrně přeběhly několik metrů přes hranici do Švýcarska.[3] Obdobně využil i fotbalové hřiště.[3] Loinger odkopl míč směrem k hranici a děti doběhly za míčem do bezpečí.[3] Pochopitelně toto „pašování“ dětí nebylo takto jednoduché, vše muselo být na druhé straně (ve Švýcarsku) dopředu detailně dojednáno.[3]
V srpnu 2010 Loinger oslavil 100 let.
Georges Loinger zemřel v Paříži 28. prosince 2018 ve věku 108 let.[14]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Georges Loinger na anglické Wikipedii.