Georgi Dimitrov
| Georgi Dimitrov | |
|---|---|
 Fotografie pořízená v Číně roku 1930 | |
| Narození | 18.jul. / 30. června 1882greg. Kovačevci nedaleko Perniku |
| Úmrtí | 2. července 1949 (ve věku 67 let) Barvicha u Moskvy |
| Příčina úmrtí | choroba jater |
| Místo pohřbení | Ústřední hřbitov v Sofii |
| Povolání | politik, odborář a tiskař |
| Ocenění | Leninův řád (1945) Řád 9. září 1944 velkokříž Řádu znovuzrozeného Polska |
| Politické strany | Bulharská komunistická strana Komunistická strana Sovětského svazu |
| Choť | Ljubica Ivošević Dimitrov |
| Příbuzní | Elena Dimitrova (sourozenec) |
| Funkce | premiér Bulharska (1946–1947) premiér Bulharska (1947–1949) poslanec Bulharského národního shromáždění … více na Wikidatech |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Georgi Dimitrov Michajlov (bulharsky Георги Димитров Михайлов, uváděný někdy po ruském způsobu jako Georgi Michajlovič Dimitrov a v češtině též jako Jiří Dimitrov, 18. června 1882 Kovačevci u Perniku – 2. července 1949 sanatorium Barvicha u Moskvy) byl bulharský komunistický politik, státník, revolucionář a bojovník komunistického hnutí. Známý je také díky aféře požáru budovy Říšského sněmu v Berlíně v roce 1933, kdy byl ze zapálení budovy parlamentu obviněn a sám se před lipským tribunálem obratně hájil.
Politická kariéra
[editovat | editovat zdroj]Dimitrov se již v dobách první světové války zapojil do socialistické opozice v tehdy jen několik desetiletí starém Bulharsku, zmítaném politickými změnami. Později přesídlil do Sovětského svazu, získal jeho občanství a působil v mezinárodním komunistickém hnutí – již roku 1929 byl zvolen za člena středoevropské sekce Kominterny. Jako oběť tehdejšího nacistického režimu byl jeho proces za údajné zapálení budovy Reichstagu ostře sledován. V následujícím období (mezi lety 1935–1943) zastával Dimitrov také funkci generálního tajemníka komunistické internacionály (Kominterny). Jednalo se o posledního tajemníka, neboť posléze byla tato organizace Stalinem zrušena.
Dimitrov patřil k politikům, kteří iniciovali komunistický režim v Bulharsku. Jako vůdce protifašistického hnutí odporu získal jistou popularitu, neboť veřejnost byla s postupným oslabováním Německa, ke kterému se vláda i car přidali, nespokojena. Mnozí totiž stále pamatovali na první světovou válku, která skončila pro Bulharsko – spojence Německa a Rakousko-Uherska – porážkou. Původní koalice antifašistických sil, známá jako Vlastenecká fronta, kde byly zastoupeny mnohé proudy, se postupně transformovala ve prospěch Bulharské komunistické strany a země začala přebírat sovětské praktiky. Během Dimitrovovy vlády v Bulharsku na konci 40. let byly zahájeny rozsáhlé procesy, ve kterých byly odsouzeny desítky až stovky lidí, združstevněno zemědělství a zestátněny podniky a banky.
Rodina
[editovat | editovat zdroj]V roce 1906 se oženil se srbskou módní návrhářkou Ljubicí Ivoševićovou (1882–1933). Jeho druhou manželkou se stala Rosa Fleischmanová z rodiny židovského řezníka v Boskovicích. Seznámil se s ní v roce 1927 ve Vídni, kde pracovala jako novinářka pro list Arbeiter Zeitung. Do Boskovic za ní i tajně dojížděl. Svatbu měli v roce 1934, a poté žili v Sovětském svazu. Žila zde s nimi i Fleischmannova rodina. Rosin bratr Bernard bojoval jako dělostřelec v 1. československém armádním sboru. V září 1947 Dimitrov kontaktoval Rudolfa Slánského, aby zajistil pomoc pro Fleischmannovu rodinu, která se se sovětskými pasy vracela z Moskvy do Boskovic. Jeho syn Míťa se narodil v roce 1936 a v dubnu 1943 zemřel na záškrt.[1][2] V roce 1944 adoptoval Dimitrov tříletého bulharského chlapce Bojka, pozdějšího bulharského ministra zahraničí.[3]
Kult osobnosti
[editovat | editovat zdroj]
Po Dimitrovově smrti v roce 1949 bylo po vzoru Lenina vybudováno v Sofii ve jménu jeho odkazu mauzoleum, Dimitrovův rodný dům byl změněn na muzeum. Začal se vytvářet kult osobnosti. Nejvyšším řádem komunistického Bulharska se stal Dimitrovův řád, řada ulic i škol nesla jeho jméno.
V českých zemích neslo jméno Jiřího Dimitrova např. náměstí v Praze 7 (od roku 1948, dříve Holešovické náměstí) a základní škola tamtéž. Dokonce slévárna ČKD Blansko byla pojmenována jeho jménem. Socha Dimitrova se nyní nachází v areálu sléváren. Po roce 1989 bylo náměstí přejmenováno na Ortenovo náměstí a škola na Základní školu T.G. Masaryka.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Георги Димитров na srbské Wikipedii.
- ↑ Naučná stezka židovskou čtvrtí[nedostupný zdroj] Oficiální stránky Boskovic
- ↑ Dimitrovův Deník Archivováno 6. 11. 2009 na Wayback Machine. Nový směr, Milan Tůma, 17.6.2009
- ↑ Бойко Димитров Bulharská Wikipedie
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Georgi Dimitrov: 1882-1949. Příprava vydání Jiří Stano. Říčany u Prahy: Orego, 2007. 191 s. (Osobnosti). ISBN 80-86741-67-2.
- DIMITROV, Georgi. The diary of Georgi Dimitrov, 1933-1949. Příprava vydání Ivo Banac. New Haven: Yale University Press, 2003. 495 s. (Annals of Communism). Dostupné online. Dostupné pro držitele karty Národní knihovny.
- DIMITROV, Georgi, et al. Dimitrov and Stalin 1934-1943: letters from the Soviet archives. New Haven: Yale University Press, 2000. 278 s. (Annals of Communism). ISBN 0-300-08021-2.
- DIMITROV, Vesselin. Stalin's cold war: Soviet foreign policy, democracy and communism in Bulgaria, 1941-1948. New York: Palgrave MacMillan, 2008. 252 s. (Global conflict and security since 1945). ISBN 978-0-230-52138-4.
- KRYL, Miroslav. Deník Jiřího Dimitrova jako historický pramen (9.3.1933 - 6.2.1949). Slovanský přehled. 2007, roč. 93, čís. 4, s. 529–551. ISSN 0037-6922.
- STANKOVA, Marietta. Georgi Dimitrov: a biography. London: I. B. Tauris, 2010. (Communist lives). Dostupné online. Dostupné pro držitele karty Národní knihovny.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Georgi Dimitrov na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Georgi Dimitrov
- S opozicí se nejedná, opozice se likviduje Pořad Českého rozhlasu Plus, velmi podrobné a málo známé informace o životě Georgi Dimitrova, archivní ukázky z jeho projevů.
