Grand Prix Jihoafrické republiky 1984

Jižní Afrika Grand Prix Jihoafrické republiky 1984
2.. závod v sezóně 1984
Detaily závodu
Datum7. duben 1984
Oficiální názevXXX National PanasonicSouth African Grand Prix
MístoKyalami, Gauteng, Jihoafrická republika
Délka trati4,104 km
Délka závodu75 kol, 307,800 km
Pole position
PilotBrazílie Nelson PiquetBrabham
Čas1'04.871
Nejrychlejší kolo
PilotFrancie Patrick TambayRenault
Čas1'08.877 (v 64. kole)
Stupně vítězů
PrvníRakousko Niki LaudaMcLaren
DruhýFrancie Alain ProstMcLaren
TřetíSpojené království Derek WarwickRenault

Grand Prix Jihoafrické republiky 1984 (XXX National Panasonic South African Grand Prix), druhý závod 35. ročníku mistrovství světa jezdců Formule 1 a 27. ročníku poháru konstruktérů, historicky již 390. grand prix, se již tradičně odehrála na okruhu Kyalami vzdáleném 25 km od Johanesburgu. Na trati dlouhé 4,104 km absolvovali jezdci 75 okruhů, což celkově představuje 307,8 km.

Průběh závodu

[editovat | editovat zdroj]

Již úvodní závod naznačil, že vozy McLaren mají nejsilnější motory. V Kyalami na okruhu dlouhém 4,104 km v nadmořské výšce okolo 1800 m, svou dominanci jen potvrdili. Zvítězil Lauda před Alainem Prostem, jehož výkon byl o to cennější, že Francouz startoval z boxové uličky. Ale již třetí v cíli Warwick ztrácel 1 kolo, další dva piloti Patrese a de Cesaris byli o dvě kola zpět a šestý Senna dokonce dojel se ztrátou tří okruhů. Závod se naprosto nepovedl vozům Williams a Brabham, i Ferrari nedokázalo najít recept na konkurenci a 12. místo Alboreta bylo zklamáním.

Z 26 přihlášených účastníků, jich šachovnicový praporek v cíli viděla pouhá polovina, tedy 13 vozů. Zajímavostí je, že tři ze čtyř vozů používající atmosférický motor Ford Cosworth (Arrows a Tyrrell) dojelo do cíle. Osm kol před cílem, zůstal stát bez paliva Patrick Tambay s vozem Renault, zatímco oba vozy McLaren měli v cíli ještě 13 litrů paliva.

V kvalifikaci byl nejrychlejší úřadující mistr světa Nelson Piquet, který časem 1:04,87 vytvořil nový rekord okruhu. Druhý byl Keke Rosberg na Williams. Časy pod 1:06 zajeli ještě Nigel Mansell, Patrick Tambay, Alain Prost, Teo Fabi a Elio de Angelis. Poslední místa na startu obsadili, zcela očekávaně, vozy s nepřeplňovaným motorem, navíc Thierry Boutsen nesplnil kvalifikační limit a do závodu se nekvalifikoval, nakonec byl na start připuštěn. Zklamáním kvalifikace byl výkon obou vozu McLaren od kterých se po vynikajícím výkonu v Brazílii očekávalo víc než jen páté a osmé místo. Prost tento výkon vysvětlil použitím pohonných jednotek z předchozí Grand Prix, které ovšem nebyly vyladěny na místní horské podmínky. Také Ferrari obtížně hledalo optimální nastavení vozu, které fungovaly dobře na dlouhých rovinkách, ale v zatáčkách byly až příliš pomalé.

Sobotní nepovinný trénink byl dějištěm první vážné nehody. Piercarlo Ghinzani s vozem Osella nezvládl vůz v jedné rychlé zatáčce a v rychlosti přes 220 km/h dostal smyk. Vůz byl vymrštěn do vzduchu a po saltech přistál zpět na kolech, motor a převodovka se odtrhly a vůz se vzňal. Prostor pro pilota zůstal nedotčen, přesto Ghinzani musel být převezen do nemocnice, kde mu ošetřili popáleniny na levé ruce, čele a zádech.

Ve volném tréninku jeli oba jezdci McLaren již s novými motory a zajeli druhý a čtvrtý nejrychlejší čas, nejrychlejší byl opět Piquet na voze Brabham a Fabi s druhým Brabhamem byl třetí. V zahřívacím kole začalo vynechávat palivové čerpadlo Prostova vozu a tak musel do boxu, kde přesedl do náhradního vozu a byl tak odsouzen ke startu z pit line. Patrick Tambay se postaral o odsunutí startovní procedury o 15 minut, když mu na poslední chvíli zhasnul motor. Nejlépe odstartoval Rosberg, který se tak ujal vedení před Piquetem a Rabím. Ve druhém kole již byl v čele Piquet, Rosberg se začal propadat startovním polem, v dalším kole ho předjel Fabi a následně i Lauda. Eddie Cheever s vozem Alfa Romeo byl prvním odpadlíkem jehož ve čtvrtém kole zradilo chlazení. Lauda zaútočil na Fabiho v 10. kole a vcelku snadno jej předjel. Mezitím se z posledního místa dral dopředu technicky bravurní jízdou Alain Prost. Teo Fabi jedoucí na třetí pozici v 11. kole znatelně zpomalil a propadl se na 15. pozici a v 18. kole zastavil definitivně, příčinou byl turbokompresor, který přestal fungovat. Ve 21. kole zajel do boxů i Piquet, který zajel k výměně pneumatik a přepustil tak vedoucí místo Laudovi. Po návratu na trať se dokázal rychle vrátit do čelních pozic, ale 30. kolo bylo jeho posledním a mistr světa z roku 1983 musel odstoupit se stejnou závadou jako jeho týmový kolega Teo Fabi. Niki Lauda tak měl cestu k vítězství otevřenou, postupně zvyšoval náskok před Prostem, který se již ve 43. kole probojoval na druhou pozici. Od vedení týmu dostali oba pokyn, aby neriskovali a aby zmírnili tempo.

V závěru se na třetí příčku dostal Warwick před Patreseho Alfu Romeo, na páté pozici jel Andrea de Cesaris na Ligieru, poslední bod si zajistil nováček ve formuli 1 Ayrton Senna, který musel byt z vozu vytažen a bolestmi svalů převezen do nemocnice. Vítěz Niki Lauda si připsal dalších 9 bodů a na svém kontě jich měl již 343,5 a výrazně se tak přiblížil rekordu Jackieho Stewarta, který jich pobral během své kariéry 360.

  • 7. dubna 1984
  • Okruh Kyalami
  • 75 kol × 4,104 km = 307,8 km
  • 390. Grand Prix
  • 20. vítězství Nikiho Laudy
  • 32. vítězství pro McLaren
  • 26. vítězství pro Rakousko
  • 20. vítězství pro vůz se startovním číslem 8
Pozice Jezdec Vůz Čas Body Nej. kolo
1 Rakousko Niki Lauda McLaren MP4/2 1:29'23.430 9 1'09.666 (4.)
2 Francie Alain Prost McLaren MP4/2 á 1:05,950 6 1'09.398
3 Spojené království Derek Warwick Renault RE50 á 1 kolo 4 1'09.526
4 Itálie Riccardo Patrese Alfa Romeo 184T á 2 kola 3 1'11.385 (9.)
5 Itálie Andrea de Cesaris Ligier JS23 á 2 kola 2 1'12.510 (15.)
6 Brazílie Ayrton Senna Toleman TG183B á 3 kola 1 1'12.124 (14.)
7 Itálie Elio de Angelis Lotus 95T á 4 kola 1'10.150 (6.)
8 Itálie Mauro Baldi Spirit 101B á 4 kola 1'13.267 (19.)
9 Švýcarsko Marc Surer Arrows A6 á 4 kola 1'14.090 (21.)
10 Francie François Hesnault Ligier JS23 á 4 kola 1'13.054 (18.)
dsq Spojené království Martin Brundle § Tyrrell 012 á 4 kola 1'13.578
11 Itálie Michele Alboreto Ferrari 126C4 Zapalování 1'11.828 (13.)
12 Belgie Thierry Boutsen Arrows A6 á 5 kol 1'14.906 (22.)
Kolo Odstoupili - Důvod Body Nej. kolo
66 Francie Patrick Tambay Renault RE50 Vstřikování 1'08.877
60 Francie Jacques Laffite Williams FW09 Ztráta kola 1'11.790 (11.)
60 Německo Stefan Bellof § Tyrrell 012 Brzdy dsq 1'12.421
53 Německo Manfred Winkelhock ATS D7 Motor 1'12.527 (17.)
51 Finsko Keke Rosberg Williams FW09 Rozvody 1'10.600 (8.)
51 Spojené království Nigel Mansell Lotus 95T Turbo 1'11.825 (12.)
40 Francie René Arnoux Ferrari 126C4 Zapalování 1'11.421 (10.)
29 Brazílie Nelson Piquet Brabham BT53 Turbo 1'10.132 (5.)
26 Venezuela Johnny Cecotto Toleman TG183B Suspenzor 1'12.523 (16.)
24 Francie Philippe Alliot RAM 02 Vodní pumpa 1'14.943 (24.)
22 Spojené království Jonathan Palmer RAM 01 Převodovka 1'14.927 (23.)
18 Itálie Teo Fabi Brabham BT53 Turbo 1'10.345 (7.)
4 USA Eddie Cheever Alfa Romeo 184T Chladič 1'14.046 (20.)
dns Itálie Piercarlo Ghinzani Osella FA1F Havárie
  • † Thierry Boutsen původně klasifikován na 9. místě se ztrátou 4 kol, později byla prokázána chyba v počtu jeho odjetých kol.
  • § 18. července 1984 byla stáj Tyrrell diskvalifikována ze všech závodů sezony za používání nepovolené směsi paliva.

Nejrychlejší kolo

[editovat | editovat zdroj]

Francie Patrick TambayRenault – 1'08.877

  • 2. nejrychlejší kolo Patricka Tambaye
  • 17. nejrychlejší kolo pro Renault
  • 47. nejrychlejší kolo pro Francii
  • 14. nejrychlejší kolo pro vůz se startovním číslem 15

Vedení v závodě

[editovat | editovat zdroj]
Kola km Jezdec %
1. kolo 4,104 km Keke Rosberg 2 %
2.–20. kolo 77,976 km Nelson Piquet 25 %
21.–55. kolo 225,72 km Niki Lauda 75 %



Piquet
Lauda

Postavení na startu

[editovat | editovat zdroj]

Brazílie Nelson PiquetBrabham – 1'04.871

  • 9. Pole position Nelsona Piqueta
  • 30. Pole position pro Brabham
  • 16. Pole position pro Brazílii
  • 35. Pole position pro vůz se startovním číslem 1
  • Modře – startoval z boxů
_______1_______
Brazílie Nelson Piquet
Brabham
1'04.871
_______2_______
Finsko Keke Rosberg
Williams
1'05.058
_______3_______
Spojené království Nigel Mansell
Lotus
1'05.125
_______4_______
Francie Patrick Tambay
Renault
1'05.339
_______5_______
Francie Alain Prost
McLaren
1'05.354
_______6_______
Itálie Teo Fabi
Brabham
1'05.923
_______7_______
Itálie Elio de Angelis
Lotus
1'05.953
_______8_______
Rakousko Niki Lauda
McLaren
1'06.043
_______9_______
Spojené království Derek Warwick
Renault
1'06.056
_______10_______
Itálie Michele Alboreto
Ferrari
1'06.323
_______11_______
Francie Jacques Laffite
Williams
1'06.762
_______12_______
Německo Manfred Winkelhock
ATS
1'06.974
_______13_______
Brazílie Ayrton Senna
Toleman
1'06.981
_______14_______
Itálie Andrea de Cesaris
Ligier
1'07.245
_______15_______
Francie René Arnoux
Ferrari
1'07.345
_______16_______
USA Eddie Cheever
Alfa Romeo
1'07.704
_______17_______
Francie François Hesnault
Ligier
1'07.787
_______18_______
Itálie Riccardo Patrese
Alfa Romeo
1'08.042
_______19_______
Venezuela Johnny Cecotto
Toleman
1'08.298
_______20_______
Itálie Mauro Baldi
Spirit
1'09.923
_______21_______
Spojené království Jonathan Palmer
RAM
1'10.383
_______22_______
Itálie Philippe Alliot
RAM
1'10.619
_______23_______
Švýcarsko Marc Surer
Arrows
1'11.808
_______24_______
Německo Stefan Bellof
Tyrrell
1'12.022
_______25_______
Spojené království Martin Brundle
Tyrrell
1'12.233
_______26_______
Belgie Thierry Boutsen
Arrows
1'12.275

Zajímavosti

[editovat | editovat zdroj]
  • 50GP pro Andreu de Cesaris
  • 75GP pro Elia de Angelise


Pole position Vítězství Nej. kolo
Brazílie Rakousko Francie
Nelson Piquet Niki Lauda Patrick Tambay
Brabham BT53 McLaren MP4/2 Renault RE50
1'04.871 1:29'23.430 1'08.877
227,750 km/h 206,599 km/h 214,504 km/h
  • GP – body získané v této Grand Prix
* Jezdec Body GP * Vůz Body GP * Stát Body GP
1 Francie Alain Prost 15 6 1 McLaren 24 15 1 FrancieFrancie Francie 17 6
2 Rakousko Niki Lauda 9 9 2 Williams 6 2 RakouskoRakousko Rakousko 9 9
3 Finsko Keke Rosberg 6 3 Renault 6 4 3 ItálieItálie Itálie 9 5
4 Spojené království Derek Warwick 4 4 4 Alfa Romeo 6 3 4 FinskoFinsko Finsko 6
5 Itálie Elio de Angelis 4 5 Lotus 4 5 Spojené království Velká Británie 4 4
6 USA Eddie Cheever 3 6 Ligier 2 2 6 USA USA 3
7 Itálie Riccardo Patrese 3 3 7 Arrows 1 7 BelgieBelgie Belgie 1
8 Francie Patrick Tambay 2 8 Toleman 1 1 7 BrazílieBrazílie Brazílie 1 1
9 Itálie Andrea de Cesaris 2 2
10 Brazílie Ayrton Senna 1 1
11 Belgie Thierry Boutsen 1

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]