Götz von Berlichingen (Goethe)

Götz von Berlichingen
Návrh Götzova kostýmu pro uvedení hry roku 1879
Návrh Götzova kostýmu pro uvedení hry roku 1879
Základní informace
AutorJohann Wolfgang Goethe
Žánrtragédie
Jazykněmčina
Premiéra1774[1] (tiskem již 1773)[2]
Místo premiéryBerlín[1]
PřekladJosef Jiří Kolár roku 1856
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Götz von Berlichingen mit der eisernen Hand (Götz von Berlichingen se železnou rukou) je tragédie o pěti jednáních německého básníka a dramatika Johanna Wolfganga Goetha (první verze hry vznikla roku 1771, druhá roku 1773, premiéra se konala roku 1784 v Berlíně). Jako první z Goetheho dramat se hra dočkala širokého úspěchu v celém Německu a je považována za jedno ze základních děl německého preromantismu nazývaného Sturm und Drang (Bouře a vzdor).[2]

Pojednáním o národních hrdinech místo klasických antických témat navázal Goethe na hry Williama Shakespeara, ve kterém viděl také alternativu k pravidly svázanému klasicistnímu dramatu. Záměrně ve hře porušoval nastavená pravidla pro drama, zejména zásadu tří jednot a děj hry vystavěl jako volný sled více než padesáti scén.[3]

Hlavním hrdinou tragéde je švábský loupeživý rytíř ze 16. století Götz von Berlichingen (1480-1562). Ten po sobě zanechal autobiografii vydanou roku 1731, kterou se Goethe inspiroval k napsání hry. Přezdívku „se železnou rukou" získal Götz proto, že v bojích přišel o ruku, kterou nahradil železnou protézou.[4] Goethe Götze vykreslil v idealizované podobě jako spravedlivého a ctnostného muže, který neváhá bránit svobodu nejen vlastní, ale i ostatních. Je to muž, který nedělá mezi lidmi rozdíly a pomůže komukoli, komu se stala křivda, pokud se to shoduje s jeho rytířskými zásadami.[5]

Obsah hry

[editovat | editovat zdroj]
Titulní list vydání hry z roku 1773
Hrad Jagsthausen

Götz von Berlichingen je dlouhý čas ve sporu s bamberským biskupem, protože chce žít vlastním, svobodným životem nesvazovaným starými pravidly. Když se dozví, že biskupovi žoldnéři zajali jednoho z jeho lidí, unese na svůj hrad Jagsthausen jako rukojmího svého bývalého přítele z mládí Adelberta von Weislingena, který se během doby hodně změnil a dal se do biskupových služeb.

Scéna ze hry, litografie Eugèna Delacroixe

Na hradě se ale Weislingen zamiluje do Götzovy sestry Marie, usmíří se s Götzem a s Marií se zasnoubí. Po návratu do Bamberku však podlehne půvabům intrikánky Adelheid, kterou mu představil biskup. Zapomene na své sliby, Aldeheid si vezme za ženu a stane se Götzovým úhlavním nepřítelem. Pomluví Götze u císaře, který na něho uvalí říšskou klatbu a pošle proti němu trestnou výpravu. Götz padá zradou do rukou císařských vojáků a je předveden do Heilbronnu na radnici. Osvobodí jej se svými vojáky jeden z jeho věrných druhů Franz von Sickigen, který se mezitím oženil s Marií.

Götz se uchýlí do ústraní na svůj hrad. ale když propukne selské povstání, vyslyší prosby sedláků a stane se jejich vůdcem. Stává se však svědkem nekončících selských násilnosti a krutostí a proto opustí jejich ležení. Ukryje se v cikánském táboře, ale nakonec je zajat říšským vojskem, vyslaným selské povstání potlačit, a následně je uvězněn.

Adelheid je z Weislingena unavena, usiluje o přízeň císaře a roste v ní zášť proti manželovi. Využije bezmezné náklonnosti svého milence a Weislingenova panoše Franze k tomu, že Weislingena otráví jedem, který mu dala. Franz pak ze zoufalství z toho, co provedl, spáchá sebevraždu. Aldeheid je odsouzena k smrti za cizoložství a vraždu.

Götz je uvězněn v Heilbronnu, kde za přítomnosti své ženy a sestry nakonec umírá. Jeho poslední slova jsou: Svoboda! Svoboda!

Filmové adaptace

[editovat | editovat zdroj]

České překlady

[editovat | editovat zdroj]

Götzův citát

[editovat | editovat zdroj]
Götz von Berlichingen vyobrazený se svým citátem, Weisenheim am Sand

Z této divadelní hry i pochází známý tzv. Götzův citát (v originále Götzzitat) označovaný eufemisticky také jako Švábský pozdrav (v originále Schwäbischer Gruß). Ve třetím jednání je Berlichingen obléhán císařským vojskem na svém zámku a je vyzván, aby se vzdal. V té chvíli zazní citát, který se ovšem týká hejtmana vojska, nikoliv císaře:[6]

„ (v originále) „Mich ergeben! Auf Gnad und Ungnad! Mit wem redet Ihr! Bin ich ein Räuber! Sag deinem Hauptmann: Vor Ihro Kaiserliche Majestät hab ich, wie immer, schuldigen Respekt. Er aber, sag's ihm, er kann mich im Arsche lecken!“ “
„ (v překladu) „Vydat se! Na milost a nemilost! S kým si myslíte že mluvíte! Copak jsem zloděj! Vyřiď svému hejtmanovi: Před Jeho Císařským Veličenstvem mám, jako vždy, uctivý respekt. Ale on, řekni mu, mi může vylízat prdel!“ “

Tento citát je mezi Němci velice známý, neboť z něj pochází spojení „am Arsch lecken“ (lízat prdel), avšak v originále dokonce ve formě, která je v dnešním jazyce poněkud obhroublejší (lízat v prdeli). Text byl však plně uveden pouze v prvních vydáních hry, potom byl zkracován na „er kann mich - - -".[7]

V českém překladu Františka Kubky je vulgární výraz rovněž nahrazen třemi pomlčkami:

„ „Já se vzdát! Na milost a nemilost! S kým mluvíte? Což já jsem nějaký lupič? Řekni svému hejtmanovi: Před Jeho Císařským Veličenstvem mám, jako vždy, povinnou úctu. Ale on, řekni mu to, může mi – – – “.[8] “

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b GRANGE, William. Historical Dictionary of German Theater. Rowman & Littlefield 2015. Second Edition. Chronology XXI.
  2. ↑ a b GLOSÍKOVÁ, Viera; TVRDÍK, Milan, a kol. Slovník německy píšících spisovatelů - Německo. 1. vyd. Praha: Libri, 2018. 808 s. ISBN 978-80-7277-560-6. S. 243. 
  3. ↑ BAHR, Ehrhard. Dějiny německé literatury 2: Od osvícenství k době předbřeznové. Praha: Karolinum 2006. přeložila Markéta Kachlíková. ISBN 80-246-1048-5. S. 82.
  4. ↑ Götz of the Iron Hand - Naked History. www.historynaked.com [online]. [cit. 2021-06-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-02-07. 
  5. ↑ KOUBOVÁ, Lucie. Střet individua a světa v Goethově raném díle. Plzeň 2013. Bakalářská práce. Západočeská univerzita v Plzni. Fakulta filozofická. S. 16.
  6. ↑ Johann Wolfgang von Goethe: Götz von Berlichingen - Projekt Gutenberg
  7. ↑ Das wahre Götz-Zitat - Main-Post
  8. ↑ Johann Wolfgang von Goethe: Dramata prosou z mládí. Praha: František Borový, 1927, str. 182.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]