Hans Holbein mladší

Hans Holbein mladší
miniatura Hanse Holbeina mladšího od Lucase Horenbouta
miniatura Hanse Holbeina mladšího od Lucase Horenbouta
Narození1498
Augsburg
Úmrtí1543
Londýn
Příčina úmrtímor
NárodnostNěmci
Povolánímalíř, tiskař, ilustrátor, portrétista, kreslíř, exlibrista, výtvarník a umělec
RodičeHans Holbein starší
DětiPhilipp Holbein I
PříbuzníAmbrosius Holbein[1][2] (sourozenec)
Sigmund Holbein (strýc)
Philipp Holbein II (vnuk)
Významná dílaVyslanci
Madonna enthroned with child and two figures
Darmstadt Madonna
The Body of the Dead Christ in the Tomb
OvlivněnýHans Holbein starší
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hans Holbein mladší (asi 1498 – mezi 7. a 29. listopadem 1543) byl německý renesanční malíř a grafik, syn Hanse Holbeina staršího, ve své tvorbě ovlivněný Albrechtem Dürerem a Leonardem da Vincim. Vytvořil řadu portrétů a dřevořezů, stal se dvorním malířem anglického krále Jindřicha VIII. Je všeobecně uznáván za jednoho z nejlepších portrétistů raného novověku.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Rané období

[editovat | editovat zdroj]
Vyslanci, 1533, olej na dřevě
Jeden z Holbeinových portrétů Erasma Rotterdamského

Hans Holbein se stejně jako jeho starší bratr Ambrosius narodil v bavorském Augsburgu, jenž byl v té době střediskem umění, kultury a obchodu. Jeho otec byl významný německý malíř a přední osobnost přechodu německého výtvarného umění od gotiky k renesanci. V jeho dílně se také oba bratři vyučili základům malířství a zlatnické, šperkařské a tiskařské práce.

K jeho prvním známým dílům patří portrét Mladý muž v červeném baretu, jenž vznikl v roce 1515 ještě pod otcovým vlivem a je dnes uložen v Hesenském zemském muzeu v Darmstadtu.[3] V témž roce odešel Holbein do Basileje, kde se mu v dílně malíře Hanse Herbstera dostalo dalšího vzdělání v oboru. Tam prý také ozdobil okraje knihy svého učitele sérií kreseb a perokreseb. Byla to Chvála bláznivosti holandského humanisty Erasma Rotterdamského,[4] jemuž byl Holbein představen. Později se s ním spřátelil a namaloval tři Erasmovy portréty.

V roce 1516 si mladý Holbein při návštěvě Isenheimu prohlédl právě dokončený Grünewaldův oltář a následujícího roku 1517 odjel do Lucernu, kde pomáhal otci s freskou v sídle zdejšího purkmistra. Není doloženo, zda podnikl i studijní cestu do Itálie. Roku 1519 se vrátil do Basileje, kde se stal mistrem a po předčasné bratrově smrti vedl malířskou dílnu. Maloval oltářní obrazy a nástěnné malby, ilustroval knihy a stejně jako jeho otec navrhoval kostelní vitrážová okna a maloval portréty. Roku 1520 získal basilejské občanství, načež se oženil s vdovou Elsbeth Binsenstockovou, s níž zplodil čtyři děti.

Portrét sira Thomase Mora, Hans Holbein mladší, 1527, olej na dřevě, 74,2 × 59 cm, Frick Collection, New York

Holbein v Anglii

[editovat | editovat zdroj]

Svoji první cestu do Anglie podnikl Holbein v roce 1524. Ještě téhož roku se vrátil do Basileje, avšak musel se potýkat s nedostatkem práce. Proto na doporučení svého přítele Erasma Rotterdamského odjel roku 1526 znovu do Londýna. Erasmus mu dokonce napsal doporučující dopis pro svého vlivného přítele, právníka, politika a spisovatele sira Thomase Mora, jenž se stal později lordem kancléřem. Holbein strávil v Londýně pod jeho střechou přes dva roky; maloval přitom Morovy přátele a známé, mezi nimi například arcibiskupa Warhama.

V roce 1528 se opět vrátil do Basileje a za peníze, jež vydělal v Anglii, si koupil dům. Náboženské nepokoje spojené s reformací jej však zanedlouho opět vyhnaly za kanál La Manche.

Při svém návratu do Anglie v roce 1532 Holbein mezi prvními zakázkami vytvořil portrét Lady Elizabeth Vaux of Harrowdon, jediný jeho obraz dochovaný v Praze, původem ze sbírek Pražského hradu.[5]. Brzy zjistil, že jeho staří přátelé buď zemřeli, anebo upadli v nemilost. Situace v zemi se změnila. Král Jindřich VIII. založil vlastní anglikánskou církev a sám sebe stanovil za její hlavu. Mnozí lidé s tím nesouhlasili, a ocitli se proto ve vězení a posléze i na popravišti mezi nimi i Thomas More. Holbein si uvědomil, že má-li jeho malířská dráha v Anglii nadále úspěšně pokračovat, potřebuje získat královu podporu. To se mu posléze také podařilo: v roce 1536 se stal dvorním malířem a byl pověřen namalováním prvního z řady králových portrétů.

K povinnostem dvorního malíře patřilo též cestovat po evropských zemích a portrétovat princezny na vdávání, jakož i navrhovat svatební róby královského páru.

Portrét krále Jindřicha VIII.

Holbeinovi je připisováno několik dochovaných kreseb, jež mají zobrazovat Jindřichovu druhou manželku Annu Boleynovou. Na jedné z nich je portrét poněkud boubelaté ženy oblečené do prosté noční košile a čepce. Dříve se věřilo, že jde o královnin portrét v době těhotenství někdy v letech 1533–1535. Nedávný výzkum však ukázal, že jde spíš o některou z Anniných dvorních dam. Zdá se totiž pravděpodobnější, že Annin portrét byl po její popravě v roce 1536 zničen.

Holbein namaloval i Jindřichovu třetí ženu Janu Seymourovou. Portrétoval i její sestru Elisabeth, jež se provdala za syna Thomase Cromwella. Její portrét byl v 19. století, kdy byl objeven, mylně pokládán za podobiznu Jindřichovy páté ženy Kateřiny Howardové.

Po smrti Jany Seymourové namaloval Holbein pro krále i portrét dánské princezny Kristýny (dcery Kristiána II.), o jejíž ruku se Jindřich ucházel, i jeho čtvrtou manželku Annu Klevskou. Králi se tento obraz nelíbil, tvrdil o něm, že Anně příliš lichotí. Po tomto fiasku již na dvoře krále Jindřicha VIII. nepůsobil.

Obchodník Georg Giese, 1532

Poslední léta

[editovat | editovat zdroj]

V posledním období svého života pracoval Holbein střídavě v Basileji a v Londýně. Během jednoho ze svých londýnských pobytů namaloval portrét německého obchodníka Georga Gieseho, jenž zde zastupoval hanzovní spolek.

Hans Holbein mladší zemřel v roce 1543, když pracoval na dalším portrétu Jindřicha VIII. Zdá se, že se stal obětí moru.[6]

Závěr

[editovat | editovat zdroj]
Detail lebky z obrazu Vyslanci. Lebka v popředí obrazu má divákovi naznačit, že lidský život netrvá věčně. Že jde o lebku, lze poznat pouze při pohledu zcela z pravé strany obrazu. Je tedy možné, že měl viset někde na schodišti, kde by se lebka při průchodu kolem člověku zjevila.

Hans Holbein vynikal v zachycování podrobností a ve vystižení podoby lidí, jež portrétoval. Stačí se zahledět na portrét Thomase Mora, pohlédnout na prokvétající strniště na jeho bradě, na jeho napjaté obočí a do dálky upřený pohled, který napovídá, že jde o přemýšlivého člověka.

Holbein měl ve zvyku si lidi, jež měl portrétovat, vždy předem naskicovat. Kresbu provedenou tužkou pak mnohdy doplňoval perem i barevnými křídami. Takto provedená skica se zaměřovala na zachycení rysů obličeje a obvykle opomíjela ruce. Také oblečení bylo nahozeno jen schematicky. Holbein pak skicu použil jako šablonu a pomocí techniky tence propíchaných linií přenesl kresbu za použití drceného dřevěného uhlí na plátno. V pozdějších letech používal k tomuto účelu speciální uhlový papír (kopírák). Výsledný obraz tak měl stejné rozměry jako původní skica.

Holbein kreslil i předlohy pro grafické listy a umělecká řemesla, navrhoval vše od fontán a knižních ilustrací až po zlaté číše a šperky. Zhotovil též návrhy pro řadu vitráží. Jeho svébytný ilustrační styl, jak jej známe například z ilustrací ke Starému zákonu, zůstal po řadu století závazným kánonem pro německé knižní ilustrátory.

Hans Holbein si vypracoval svůj klasický věcný styl. Patří vedle A. Dürera a M. Grünewalda k největším německým malířům 16. století a nejvýznamnějším portrétistům vůbec.[7] Neupadal do schematismu, jeho díla se od ostatních velkých německých mistrů liší jistou věcností a chladem, úsilím o jasnost formy a smyslem pro detail. Jeho význam spočívá především v portrétech, které se vyznačují jemnou psychologií a přesnou charakterizací.[8]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Union List of Artist Names. 19. prosince 2019. Dostupné online. [cit. 2021-05-21].
  2. ↑ Catalog of the German National Library. Dostupné online. [cit. 2024-07-18].
  3. ↑ Slovník světového malířství, 1991, s. 295
  4. ↑ Wolf, 2004, s. 22
  5. ↑ nyní v Národní galerii, od roku 1797 zápůjčka Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění, srov. Kolektiv autorů: Sbírky Národní galerie, Staré evropské umění, Šternberský palác. Praha 1988, s. 131, č. kat. 297
  6. ↑ Wolf, 2004, s. 91
  7. ↑ (Encyklopedie světového malířství, 1988, s. 256-257)
  8. ↑ (Slovník světového malířství, 1991, s. 296-297)

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Mráz, Bohumír, Mrázová, Marcela: Encyklopedie světového malířství, Academia, Praha, 1988
  • Kolektiv: Slovník světového malířství, Odeon-Artia, Praha, 1991, ISBN 80-207-0023-4
  • Wolf, Norbert: Hans Holbein the Younger, Taschen, Kolín n. R. 2004, ISBN 3-8228-3167-0
  • Charlie Ayresová. Životy slavných umělců. 1. vyd. Praha: Slovart. 2008. 98 s. ISBN 978-80-7391-090-7

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]