Heinrich Mataja

Heinrich Mataja
Dr. Heinrich Mataja
Dr. Heinrich Mataja
poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1913 – 1918
poslanec Provizor. nár. shromáždění Německého Rakouska
Ve funkci:
21. října 1918 – 16. února 1919
poslanec Ústavodár. nár. shromáždění Rakouska
Ve funkci:
4. března 1919 – 9. listopadu 1920
poslanec rakouské Národní rady
Ve funkci:
10. listopadu 1920 – 1. října 1930
státní tajemník vnitra Německého Rakouska
Ve funkci:
30. října 1918 – 15. března 1919
Předchůdcenový státní útvar
NástupceKarl Renner
ministr zahr. věcí Rakouska
Ve funkci:
20. listopadu 1924 – 15. ledna 1926
PředchůdceAlfred Grünberger
NástupceRudolf Ramek
Stranická příslušnost
ČlenstvíKřesťansko sociální str.
Narození14. března 1877
Vídeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí23. ledna 1937 (ve věku 59 let)
Vídeň
RakouskoRakousko Rakousko
CommonsHeinrich Mataja
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Heinrich Mataja (14. března 1877 Vídeň – 23. ledna 1937 Vídeň[1]) byl rakouský křesťansko sociální politik, na počátku 20. století poslanec Říšské rady, v poválečném období poslanec rakouské Národní rady, státní tajemník (ministr) vnitra Německého Rakouska a ministr zahraničních věcí Rakouska.

Biografie

[editovat | editovat zdroj]

Vychodil národní školu, gymnázium a pak vystudoval práva. Působil jako advokát. Angažoval se v Křesťansko sociální straně Rakouska. Od roku 1900 byl členem vídeňské obecní rady.[1]

Na počátku 20. století se zapojil i do celostátní politiky. V doplňovacích volbách v říjnu roku 1913 získal místo zesnulého poslance Franze Schuhmeiera mandát v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor) za obvod Dolní Rakousy 6. Poslanecký slib složil 21. října 1913. Usedl do poslanecké frakce Křesťansko-sociální klub německých poslanců. Ve vídeňském parlamentu setrval až do zániku monarchie.[2] Profesně byl k roku 1911 uváděn jako dvorní a soudní advokát a městský radní.[3]

Po válce zasedal v letech 1918–1919 jako poslanec Provizorního národního shromáždění Německého Rakouska (Provisorische Nationalversammlung) následně od 4. března 1919 do 9. listopadu 1920 jako poslanec Ústavodárného národního shromáždění Rakouska a pak byl od 10. listopadu 1920 do 1. října 1930 poslancem rakouské Národní rady. Zároveň měl i vládní posty. Od 30. října 1918 do 15. března 1919 byl státním tajemníkem (ministrem) vnitra Německého Rakouska v první vládě Karla Rennera. Později, od 20. listopadu 1924 do 15. ledna 1926, zastával funkci ministra zahraničních věcí Rakouska.[1]

Jeho nevlastním bratrem byl Viktor Mataja, rakouský politik a předlitavský ministr.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c Heinrich Mataja [online]. parlament.gv.at [cit. 2014-02-26]. Dostupné online. (německy) 
  2. ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  3. ↑ http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0021&size=45&page=291
Ministři zahraničí Rakouska
Habsburská monarchie
Jan Kryštof z Bartensteina (1727–1753) • Antonín Corfitz z Ulfeldu (1742–1753) • Václav Antonín z Kounic-Rietbergu (1753–1792) • Jan Filip Cobenzl (1792–1793) • Johann Amadeus Thugut (1793–1800) • Ferdinand z Trauttmansdorffu (1800–1801) • Jan Ludvík Cobenzl (1801–1804)
 Znak Rakouska
Rakouské císařství
Jan Ludvík Cobenzl (1804–1805) • Jan Filip Stadion (1805–1809) • Klemens Václav Metternich (1809–1848) • Karl Ludwig Ficquelmont (1848) • Johann von Wessenberg (1848) • Felix ze Schwarzenbergu (1848–1852) • Karl Ferdinand Buol-Schauenstein (1852–1859) • Johann Rechberg-Rothenlöwen (1859–1864) • Alexandr Mensdorff-Pouilly (1864–1866) • Friedrich von Beust (1866–1867)
Rakousko-Uhersko
Friedrich von Beust (1867–1871) • Gyula Andrássy st. (1871–1879) • Heinrich Karl von Haymerle (1879–1881) • Benjámin Kállay (1881) • Gustav Kálnoky (1881–1895) • Agenor Gołuchowski ml. (1895–1906) • Alois Lexa von Aehrenthal (1906–1912) • Leopold Berchtold (1912–1915) • István Burián (1915–1916) • Ottokar Czernin (1916–1918) • István Burián (1918) • Gyula Andrássy ml. (1918) • Ludwig von Flotow (1918)
První Rakouská republika
a Rakouský stát
Victor Adler (1918) • Otto Bauer (1918–1919) • Karl Renner (1919–1920) • Michael Mayr (1920–1921) • Johann Schober (1921–1922) • Walter Breisky (1922) • Leopold Hennet (1922) • Alfred Grünberger (1922–1924) • Heinrich Mataja (1924–1926) • Rudolf Ramek (1926) • Ignaz Seipel (1926–1929) • Ernst Streeruwitz (1929) • Johann Schober (1929–1930) • Ignaz Seipel (1930) • Johann Schober (1930–1932) • Karl Buresch (1932) • Engelbert Dollfuß (1932–1934) • Stephan Tauschitz (1934) • Egon Berger-Waldenegg (1934–1936) • Kurt Schuschnigg (1936) • Guido Schmidt (1936–1938) • Wilhelm Wolf (1938)
Druhá Rakouská republika
Karl Gruber (1945–1953) • Leopold Figl (1953–1959) • Bruno Kreisky (1959–1966) • Lujo Tončić-Sorinj (1966–1968) • Kurt Waldheim (1968–1970) • Rudolf Kirchschläger (1970–1974) • Erich Bielka (1974–1976) • Willibald Pahr (1976–1983) • Erwin Lanc (1983–1984) • Leopold Gratz (1984–1986) • Peter Jankowitsch (1986–1987) • Alois Mock (1987–1995) • Wolfgang Schüssel (1995–2000) • Benita Ferrerová-Waldnerová (2000–2004) • Ursula Plassniková (2004–2008) • Michael Spindelegger (2008–2013) • Sebastian Kurz (2013–2017) • Karin Kneisslová (2017–2019) • Alexander Schallenberg (2019–2021) • Michael Linhart (2021) • Alexander Schallenberg (od 2021)