Holíč | |
---|---|
Holíčský zámek | |
Poloha | |
Souřadnice | 48°48′43″ s. š., 17°9′46″ v. d. |
Nadmořská výška | 180 m n. m. |
Časové pásmo | UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas) |
Stát | Slovensko |
Kraj | Trnavský |
Okres | Skalica |
Tradiční region | Záhoří |
Holíč | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 37,8 km² |
Počet obyvatel | 11 214 (2021)[1] |
Hustota zalidnění | 296,8 obyv./km² |
Správa | |
Status | město |
Starosta | Zdenko Čambal |
Vznik | 1205 (první písemná zmínka) |
Oficiální web | www |
holic | |
Adresa obecního úřadu | Mestský úrad Holíč Bratislavská 5 908 51 Holíč |
Telefonní předvolba | 034 |
PSČ | 908 51 |
Označení vozidel (do r. 2022) | SI |
NUTS | 504378 |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Holíč (německy Weißkirchen / Holitsch, maďarsky Holics) je město na západním Slovensku, v Trnavském kraji. Žije zde přibližně 11 tisíc[1] obyvatel. V roce 2001 se k české národnosti hlásilo 3,68 % obyvatel.
Město se nachází v Záhorské nížině, nedaleko řeky Moravy, 5 km od Hodonína, 9 km od Skalice a 75 km od Bratislavy.
První písemná zmínka o Holíči je z roku 1205.
Původní vodní hrad, postupně rozšiřovaný a přestavovaný až do podoby barokního holíčského zámku, býval významným vojenským opevněním. 12. července 1315 došlo v předhradí k tzv. bitvě o Holíč mezi vojsky Matúše Čáka Trenčanského a Jana Lucemburského.
V roce 1438 přiznal Albrecht Habsburský predikát "z Holíče" svému kancléři Kašparu Šlikovi a rod Šliků pak tento predikát užíval (hrabata z Holíče a Pasounu, německy Graf Schlik zu Bassano und Weißkirchen). Reálné stopy po působení tohoto rodu ale v Holíči nejsou.
V roce 1627 hrad dobyl Gabriel Betlen. V roce 1736 statky v Holíči a Šaštíně koupil František Lotrinský, který v roce 1743 založil v Holíči první manufakturu na výrobu fajánse v rakouské monarchii. Holíčská keramika se tu vyráběla až do roku 1827. Bývalá budova manufaktury je dnes využívána jako Městská galerie.
Statky Holíč a Šaštín, bývalé majetky císařské rodiny (12 975 ha lesní a zemědělské půdy), spravovalo po vzniku Československa ředitelství Státních lesů a statků v Praze.[2]
Na pahorku nad městem byla v roce 1988 objevena kamenná kultovní stavba kruhového půdorysu. 25 kamenů o výšce až 6,8 m bylo seřazeno ve dvou kruzích. Větší kruh se 16 kameny měl průměr 23 metrů. V menším kruhu se nacházelo 8 kamenů a uprostřed největší kámen. Část kamenů byla dekorovaná obrazy nástrojů a mytologickými scénami. Stáří se odhaduje na cca 5 500 let. Kresby na kamenech jsou podle prof. Le Rouxe z Francouzské akademie věd datovány nejpozději do doby železné, přičemž samotná kamenná kultovní stavba je mnohem starší. Nález je však i zpochybňován a jde údajně jen o pískovcové balvany, které byly v různé hloubce pod povrchem.[3]