Hulín

Tento článek je o městě na Kroměřížsku. O části obce Jesenice pojednává článek Hulín (Jesenice).
Hulín
Náměstí Míru s radnicí
Náměstí Míru s radnicí
Znak města HulínVlajka města Hulín
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
Pověřená obecHulín
Obec s rozšířenou působnostíKroměříž
(správní obvod)
OkresKroměříž
KrajZlínský
Historická zeměMorava
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice49°19′ s. š., 17°27′50″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel6 491 (2024)[1]
Rozloha32,12 km²[2]
Nadmořská výška191 m n. m.
PSČ768 24
Počet domů1 363 (2021)[3]
Počet částí obce3
Počet k. ú.3
Počet ZSJ9
Kontakt
Adresa městského úřaduNám. Míru 162
768 24 Hulín
mesto@hulin.cz
StarostaJaromír Žůrek (ANO)
Oficiální web: www.hulin.cz
Hulín
Hulín
Další údaje
Kód obce588491
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hulín (německy Hullein) je město v okrese Kroměříž ve Zlínském kraji, 5,5 km severovýchodně od Kroměříže. Žije zde přibližně 6 500[1] obyvatel. Velký vliv na vývoj města měla stavba Severní dráhy císaře Ferdinanda v roce 1841. Od té doby je Hulín důležitým dopravním uzlem. Ve městě má dlouhou tradici strojírenská výroba (TOS - továrna obráběcích strojů, a PILANA).

Název

[editovat | editovat zdroj]

Jméno města bylo odvozeno od osobního jména Hula (jeho základem bylo sloveso huleti - "získávat, brát s sebou") a znamenalo "Hulův majetek".[4]

Historie

[editovat | editovat zdroj]
ikona
Tato část článku potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ji vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
Konkrétní problémy: encyklopedický styl – převést do minulého času

Nejstarší dějiny

[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o městě pochází z roku 1224, kdy zde český král Přemysl Otakar I. vydával důležité listiny. Z nich je patrno, že tady dlel s početnou družinou, a je tudíž pravděpodobné, že Hulín vznikl dávno před touto událostí. Nasvědčuje tomu jak výhodná poloha v povodí řeky Moravy na ose starých obchodních cest, tak i archeologické nálezy. Četné požáry následkem přírodních katastrof a vojenských tažení způsobily, že se zachovalo jen málo písemných dokladů. V boční kapli kostela sv. Václava stojí pozdně románský portál z roku 1224. Přemysl Otakar I. přijel s četným doprovodem, a tak se dá předpokládat, že Hulín byl v té době menším střediskem správní a hospodářské výkonné moci. Přemysl Otakar I. zde za svého pobytu vydal důležité listiny pro Opavu a Přibyslavice a také onen první písemný doklad, kde je jméno Hulín zmiňováno poprvé. V roce 1261, za panování Přemysla Otakara II., přešel Hulín do církevního majetku jako dar krále olomouckému biskupovi Brunovi za jeho četné zásluhy.

Severně od města vzniklo předměstí Kroměřížská Ulice, zatímco jižním směrem předměstí Žabínek.

Výstavba severní dráhy

[editovat | editovat zdroj]

Rok 1841 je zlomový pro budoucí průmyslový vývoj Hulína. Z jihu je stavěna Severní dráha císaře Ferdinanda, která měla spojit Vídeň s polskou Bochni. Trasa železnice vede přes Břeclav, Staré Město u Uherského Hradiště, Hulín, Přerov (s odbočkou do Olomouce) a dále směr Opava a Polsko.

Tím Hulín získá na důležitosti a pomohla tomu událost, která byla důležitá pro celé Rakousko-Uhersko, a to Kroměřížský sněm roku 1848. Tehdy účastníci sněmu přijížděli na hulínské nádraží a museli čekat na formany nebo jiné koněspřežné vozy, které je následně odvezli do Kroměříže. Dobu si zkracovali v místních pohostinstvích a utráceli nemalé peníze, což vedlo prosperování místních živnostníků.

Hlavním přínosem ale jsou nová pracovní místa, výstavba nových bytů pro zaměstnance drah, tím vznikají nové ulice kolem nádraží. Také je postavena nová plynárna k distribuci svítiplynu, který se používal ve vlacích.

Kromě železnice se začíná rozvíjet průmysl na zpracovávání cukrové řepy, která se hojně pěstovala kolem Hulína. V roce 1862 vzniká Spolek moravských cukrovarů se sídlem v Olomouci, tím dochází k další výstavbě a rozvoji města. Výstava jak průmyslového areálu, také silnic a činžovních domů pro zaměstnance cukrovaru. Ze strany místních usedlíků a zejména Františka Skopalíka, propagátora moderního polního hospodaření, snaha a ohlas o postavení vlastního cukrovaru. Nejprve byly žádosti zamítány, nakonec ale roku 1901 byl postaven nový cukrovar. S ním zase nová pracovní místa a ekonomický rozvoj města. Před první světovou válkou má Hulín tedy dva cukrovary.

První světová válka

[editovat | editovat zdroj]

Během první světové války je z řad obyvatel vyvlastňován majetek. Především dobytek, kovové předměty ale i zemědělské plodiny. Důraz vláda ale dávala na provoz cukrovarů, který neměl být přerušen. Došlo tedy jenom k omezení výroby, nikoliv však k úplnému zastavení.

První republika

[editovat | editovat zdroj]

I během první republiky je hlavním ekonomickým zdrojem zemědělská výroba, a to obiloviny a cukrová řepa. Nadšení, které naplňovalo celý národ, že už nemají „nad sebou“ Habsburka, brzy opadlo a přichází první dvouhodinová stávka za zvýšení hladových mezd. S ním pak rok 1933 a světová hospodářská krize, která sužuje všechny podniky ve městě. V cukrovarech byl znovu omezen provoz, cihelna však byla uzavřena a provoz již nebyl obnoven.

Radnice z důvodu velké nezaměstnanosti vymýšlí uměle pracovní místa jako spravování cest či chodníků, úprava zeleně atd. Radní také píše do podniků po celém Československu, zda by nějaká firma nechtěla postavit či pronajmout halu ve městě a začít podnikat na území Hulína. Tím by došlo ke vzniku nových pracovních míst. Zprvu jsou odpovědi negativní, ale následně se ozývá firma Elektromotor Skrat bratří Rýznarových ze Zábřehu na Moravě, že by si zde chtěli pronajmout halu na výrobu elektromotorů a elektrických praček. Ze strany Hulína jsou vítáni a Elektromotor Skrat začíná působit v Hulíně. V tutéž dobu se otevírá dílna, která se nazývá První moravská továrna na pily a nástroje.

Druhá světová válka

[editovat | editovat zdroj]

Na začátku druhé světové války podnik Elektromotor Skrat neměl tak jistou budoucnost, jelikož jeho mateřská dílna sídlila v Zábřehu na Moravě, který v té době byl v Sudetech. Žádosti na přemístění podniku ze Sudet byly několikrát zamítnuty. Radní se však usilovně starali, aby podnik mohl být přestěhován do Hulína, a povedlo se jim to. Tím zachovali pracovní místa a během války dochází k velkému rozkvětu jak v podnicích Elektromotor Skrat, tak i První moravské továrně na pily a nástroje. Obě jsou podporovány Němci a například První moravská továrna na pily a nástroje zásobovala německou armádu nástroji na opracování dřeva. A na začátku roku 1941 pracovalo v továrně 400 pracovníků a na konci války jich bylo 1 200. Elektromotor Skrat na tom byl podobně, pro Němce musel přerušit výboru elektro praček a začít výrobu elektromotorů o výkonu 15 kW.

Co se týče cukrovarů, tak ty byly během války uzavřeny a obnoveny po skončení války.

1945–1948

[editovat | editovat zdroj]

Provoz v cukrovarech je obnoven, vzniká ale mezi nimi spor. Zemědělci jsou nabádání, aby svoji řepu nechávali zpracovávat v novém cukrovaru (akciovém), k tomu i dochází a následně starý cukrovar neměl co zpracovávat a přestával být využíván. Následně vláda stanovila povinnost nechávat zpracovat určitou část sklizně i ve starém cukrovaru a tím ho znovu využít.

V zemědělství vzniká problém v nedostatku pracovníků a tak musejí být dováženi lidé na výpomoc ze zahraničí, především z Ukrajiny a Rumunska. Zato průmysl v Hulíně stále vzkvétá. Po válce dvě největší firmy exportují výrobky do zahraničí. Vyvážejí se pily, pilové nástroje, elektromotory. Také je založeno nové průmyslové odvětví, oděvní průmysl.

Tak jako v celém Československu, tak i v Hulíně, jsou všechny podniky postupně znárodňovány. S novým označením Pilana n. p., Elektromotor Skrat n. p. vystupují tyto firmy v době socialismu, do roku 1989 jsou však průběžně přejmenovávány. Cukrovary jsou spojeny do Cukrovar v Hulíně n. p. a oděvní průmysl přechází pod OP Prostějov n. p.

1949–1960

[editovat | editovat zdroj]

Rokem 1949 začínají plně vládnout komunisté a je stanovená tzv. pětiletka, jedná se o ekonomickou koncepci SSSR a ostatních států východního bloku. Byly zde naplánovány předběžné výnosy, zisky a také plán odvedené práce, kolik pracovníků bude na čem pracovat a kolik určité plodiny či produktu vyrobí. V Hulíně první pětiletka dopadla nad očekávání. Neustále narůstal průmysl a s ním i přibýval počet obyvatel. Pilana n. p. de facto Nářadí n. p. má tři pracoviště, exportuje i mimo Evropu a to do Asie a Ameriky. Výrazná změna se dotkla Elektromotor Skrat n. p., nejen že byl přejmenován na TOS Hulín n. p., ale dochází ke změně produkce a to na výrobu obráběcích strojů, která je zachována dodnes. Cukrovar Hulín n. p. omezuje výrobu a areál starého cukrovaru začíná sloužit jako skladiště.

1961–1971

[editovat | editovat zdroj]

Toto desetiletí patří asi k největšímu rozmachu Hulína v celé jeho historii. Dochází k strmému zvýšení životní úrovně obyvatel. Pro příklad, každá šestá rodina má automobil, televize a pračka v domácnosti je samozřejmostí a ve městě je budována nová kanalizace. Jsou sjednocována zemědělská družstva JZD Hulín, Skaštice a Bílany do jednoho JZD Rovina. Otevírá se nový podnik na obdělávání dřeva Dřevopodnik Holešov, provozovna Hulín a Nářadí n. p. je zařazen do specializovaného podniku Nářadí Praha. Tím se stává monopolem na trhu s tímto výrobkem. Pozadu není ani TOS Hulín n. p., který nabírá na významnosti v rámci celé republiky. Díky nálezům štěrkopísku se začíná rozvíjet nový průmysl a vznikají nová pracovní místa. Jedná se o tzv. mokrou těžbu, jelikož štěrkopísek je těžen pod vodní hladinou.

Během tohoto desetiletí je vybudováno mnoho nových budov – domov důchodců, škola, veřejné osvětlení, vodovod, tělocvična spolu s jídelnou a družinou, která byla postavena v rámci akce „Z“ a také nové cesty.

1972–1989

[editovat | editovat zdroj]

Po velkém rozvoji začíná město stagnovat, nerozvíjí se tak velice a mohutně jako doposud. Ale neznamená to, že by se úplně zastavilo či přestalo s výstavbou, naopak jsou postavena dvě nová sídliště Družba I. a později Družba II. Počet obyvatel v roce 1971 byl 5 815, kdežto v roce 1989 až 8 660 obyvatel, což byl největší stav obyvatel za celou existenci Hulína. Přispěly k tomu podmínky místních podniků, nabídka bydlení, dopravní obslužnost a také lidé stěhující se z vesnic do měst, kde nacházejí nové služby a pohodlí.

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]

Struktura

[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel za celou obec i za jeho jednotlivé části uvádí tabulka níže, ve které se zobrazuje i příslušnost jednotlivých částí k obci či následné odtržení.[5]

Místní části 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2019
Počet obyvatel část Hulín 2867 3405 3663 3831 4377 4506 4931 4788 6014 6354 7649 7895 7610 6896 6819
Počet domů část Hulín 405 449 489 543 593 636 793 993 1045 1105 1166 1321 1299 1333 -
Vývoj počtu obyvatel
Data pocházejí z datové položky Wikidat
Grafy jsou z technických důvodů dočasně nedostupné.

Doprava

[editovat | editovat zdroj]

Územím města prochází dálnice D1, která zde má exit 264 Hulín-západ a která se zde kříží s dálnicí D55 ve směru na Otrokovice. Kromě nich se zde kříží i silnice I/47 v úseku Kroměříž – Hulín se silnicí I/55 v úseku Přerov – Hulín – Otrokovice. Dále z města pokračuje na Holešov silnice II/432. Silnice III. třídy na území města jsou:

  • III/05511 Hulín – Chrášťany – Záhlinice
  • III/4325 (Nádražní ulice)
  • III/4328 Hulín – Skaštice
  • III/43826 Tlumačov – Kurovice
  • III/43828 Záhlinice – Kurovice

Přírodní poměry

[editovat | editovat zdroj]

V lesích jsou zarostlé malé písečné duny. Vodní plochy a lesy obývají ptáci. Ornitologové zde zaznamenali přes 270 druhů a z nich 140 tu hnízdí.[zdroj⁠?!] Podél lesa vedou i cyklistické stezky.

Části obce

[editovat | editovat zdroj]

Od 1. ledna 1985 do 30. června 1990 k městu patřily i Pravčice.[6]

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Hulíně.

Významní rodáci a osobnosti spojené s městem

[editovat | editovat zdroj]

Galerie

[editovat | editovat zdroj]
  • Kostel svatého Václava, uvnitř vzácný románský portál
    Kostel svatého Václava, uvnitř vzácný románský portál
  • Fara
    Fara
  • Jižní strana náměstí
    Jižní strana náměstí
  • Holešovská ulice
    Holešovská ulice
  • Náměstí
    Náměstí
  • Infocentrum
    Infocentrum
  • Nádraží, nástupiště č. 2
    Nádraží, nástupiště č. 2
  • Spartak Hulín
    Spartak Hulín

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. ↑ Hosák, Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku I, Praha 1970, str. 306, 307.
  5. ↑ Hulín [online]. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2017-01-30]. Dostupné online. 
  6. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 453. 
  7. ↑ Osobnosti. Městská knihovna v Hulíně [online]. [cit. 2024-08-16]. Dostupné online. 
  8. ↑ Šli až za hranice... Sborník zemřelých českých salesiánů, misionářů, emigrantů a salesiánek misionářek [online]. Praha: SADBA, 2019 [cit. 2024-04-14]. Dostupné online. 
  9. ↑ Václav Ruprecht. www.rafaci.cz [online]. [cit. 2023-01-24]. Dostupné online. 
  10. ↑ VPM | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2023-01-24]. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Části města Hulín
Části obce
Ostatní
Města, městys a obce okresu Kroměříž
Bařice-Velké Těšany • Bezměrov • Blazice • Bořenovice • Brusné • Břest • Bystřice pod Hostýnem • Cetechovice • Dřínov • Holešov • Honětice • Horní Lapač • Hoštice • Hulín • Chomýž • Chropyně • Chvalčov • Chvalnov-Lísky • Jankovice • Jarohněvice • Karolín • Komárno • Koryčany • Kostelany • Kostelec u Holešova • Kroměříž • Kunkovice • Kurovice • Kvasice • Kyselovice • Lechotice • Litenčice • Loukov • Lubná • Ludslavice • Lutopecny • Martinice • Míškovice • Morkovice-Slížany • Mrlínek • Němčice • Nítkovice • Nová Dědina • Osíčko • Pacetluky • Pačlavice • Počenice-Tetětice • Podhradní Lhota • Prasklice • Pravčice • Prusinovice • Přílepy • Rajnochovice • Rataje • Roštění • Roštín • Rusava • Rymice • Skaštice • Slavkov pod Hostýnem • Soběsuky • Střílky • Střížovice • Sulimov • Šelešovice • Troubky-Zdislavice • Třebětice • Uhřice • Věžky • Vítonice • Vrbka • Zahnašovice • Záříčí • Zástřizly • Zborovice • Zdounky • Zlobice • Žalkovice • Žeranovice
legenda: město, městys.