Hwang Čang-jop

ikona
Tento článek obsahuje jména bez správné české transkripce.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vhodně vylepšíte. Inspiraci k vylepšení můžete hledat v radách na stránkách v kategorii Transkripce, případně na diskusní stránce článku.
Hwang Čang-jop je korejské jméno, v němž Hwang je příjmení.
Hwang Čang-jop
Hwang Čang-jop v roce 2009
Hwang Čang-jop v roce 2009
3. Předseda Nejvyššího lidového shromáždění
Ve funkci:
28. prosince 1972 – 7. dubna 1983
PanovníkKim Ir-sen, Kim Čong-il
PředchůdceČchoi Jong-kon
NástupceYang Hyong-sop
Stranická příslušnost
ČlenstvíKorejská strana práce
Narození17. února 1923
Kandong
Japonská okupace Koreje
Úmrtí10. října 2010 (ve věku 87 let)
Soul
Jižní KoreaJižní Korea Jižní Korea
Příčina úmrtíinfarkt myokardu
ChoťPak Sung-ok (do 1997
Děti3
Alma materLomonosova univerzita
Profesepolitik
CommonsHwang Jang-yop
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hwang Čang-jop (korejsky 황장엽, anglický přepis Hwang Jang-yop; 17. února 1923, Kandong – 10. října 2010, Soul) byl severokorejský politik, který v roce 1997 uprchl ze země do Jižní Koreje. Do roku 2016, kdy uprchl Tche Jong-ho byl znám jako nejvýše postavený severokorejský uprchlík.[1] Je také zodpovědný za vytvoření severokorejské státní ideologie Čučche.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Mládí a vzdělání

[editovat | editovat zdroj]

Hwang se narodil v Kandongu v Jižním Pchjonganu. Roku 1941 dodělal obchodní školu v Pchjongjangu a následující rok začal studovat právo na Chuo University v Tokiu. Po dvou letech však školu ukončil a vrátil se do Pchjongjangu, kde začal učit matematiku na své staré škole. Roku 1946, krátce po jejím založení, vstoupil do Korejské strany práce. V letech 1949 až 1953 byl poslán na studia na Moskevskou univerzitu, kde se setkal se svou manželkou Pak Sung-ok. Po svém návratu do Severní Koreje se stal hlavním učitelem filosofie na Kim Ir-senově univerzitě.[2]

Kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Roku 1955 položil základ k řeči O odstranění dogmatismu a formalismu a nastolení Čučche v ideologické práci, kterou později přednesl Kim Ir-sen. Přál si totiž vytvořit vlastní verzi Marxismu-leninismu. Dohlížel také na přepisování korejské historie tak, aby Kim Ir-sen vypadal jako zakladatel a lídr Korejské strany práce od jejího vzniku.

Roku 1972 nahradil Čchoi Jong-kona na pozici prezidenta Nejvyššího lidového shromáždění, čímž se teoreticky stal hlavou státu. Tuto pozici držel po 11 let.[3]

V roce 1983 byl odsunut z lidového shromáždění a jeho pozice byla ohrožena. I přesto, že učil Kim Čong-ila na Kim Ir-senově univerzitě, jej Kim kritizoval za přílišný zájem o čínské kapitalistické reformy. Hwang popsal svou roli poradce Kim Čong-ila: „Když jsem něco navrhoval, zpočátku předstíral, že poslouchá, ale nakonec nikdy neposlechl“.

Útěk

[editovat | editovat zdroj]

Hwang spolu se svým pobočníkem Kim Duk-hongem, prezidentem severokorejské obchodní firmy v Pekingu, uprchli z totalitního státu během zpáteční cesty z Tokia v únoru 1997. Vstoupili na jihokorejskou ambasádu v Pekingu a vydávali se za jihokorejské diplomaty s pomocí falešných jihokorejských pasů. Když byla jejich pravá identita odhalena, Pchjongjang pohrozil odvetou, zatímco pekingská policie uzavřela okolí jihokorejské ambasády. O tři dny později byl severokorejský uprchlík Yi Han-yong (synovec Kim Čong-ilovy milenky Song Hye-rim) zastřelen před svým domem v Jižní Koreji neznámým atentátníkem z řad severokorejských tajných služeb. Jihokorejský premiér Lee Soo-sung popsal útok jako odvetu za Hwangův útěk.[4] O pár dní později prohlásil Kim Čong-il v Rádiu Pchjongjang: „Zbabělci, odejděte, pokud chcete. My budeme bránit rudou vlajku revoluce až do konce“

Čínské úřady nakonec povolili Hwangovi odjet do Jižní Koreje přes Filipíny. Vzhledem k jeho roli v totalitním režimu jeho útěk způsobil rozruch. Deník The Washington Post komentoval situaci „jako kdyby Joseph Goebbels uprchl z nacistického Německa“.[5]

Po Hwangově útěku spáchala jeho manželka v Severní Koreji sebevraždu a jedna z jeho dcer zahynula záhadně pod koly nákladního auta. Všechny jeho další děti, dcera a syn, stejně jako jeho vnoučata, byli posláni do pracovních táborů.[6] Po svém příletu do Jižní Koreje se stal velkým kritikem severokorejského režimu, napsal přes 20 knih a pojednání, ve kterých často obviňoval Kim Čong-ila ze „zneužití ideologie Čučche a budování feudalismu namísto socialismu“.

Přispíval též do Daily NK, online novin zřízených Jihokorejci se severokorejskými zaměstnanci. Zde popsal své pocity ohledně útěku.[7][8]

V dubnu 2010 NIS (Národní zpravodajská služba Jižní Koreje) oznámila zadržení dvou severokorejských agentů, kteří byli vysláni zavraždit Hwang Čang-jopa. Agenti byli na svůj úkol údajně trénováni čtyři roky. Působili jako uprchlíci, avšak byli odhaleni během výslechu, kdy sice tvrdili, že naleznou pomoc u dalších severokorejských uprchlíků, avšak odmítli říci jména. Hwang pokus o atentát okomentoval slovy „Smrt je jen smrt. Není žádný rozdíl mezi úmrtím stářím a zabitím od Kim Čong-ila“.[9] V červnu 2010 odsoudila Jižní Korea oba atentátníky k deseti letům odnětí svobody.[10]

Smrt

[editovat | editovat zdroj]

Hwang Čang-jop byl nalezen mrtvý ve svém domě v Soulu ráno 10. října 2010. První zprávy mluvily o úmrtí na infarkt myokardu.[11] Zemřel během koupele, když se mu dostalo do plic příliš velké množství vody. Během pitvy v jeho těle nebyly nalezeny žádné drogy ani jed a záznamy z bezpečnostních kamer nezaznamenaly ničí příchod. Metropolitní policie v Soulu (SMPA) vydala prohlášení, že není žádný důkaz o vraždě.

O deset dní později vydala SMPA prohlášení, že zadržela dalšího atentátníka s cílem zavraždit Hwanga, Ri Dong-sama, který vstoupil též do Jižní Koreje jako uprchlík. Nebylo však prokázáno, že by měl nějaký vliv na Hwangovu smrt.[12]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Hwang Čang-jop publikoval 20 knih během svého pobytu v Jižní Koreji.[13]

  • I Saw the Truth of the History. Hanul Books. (1999)
  • Sunshine Siding with Darkness Cannot Beat Darkness (2001)
  • World Democratization and the Last War of Human Beings. The Zeitgeist. (2002)
  • National Life More Precious than Individual's Life. The Zeitgeist. (2002)
  • Several Matters about the Human-centered Philosophy. The Zeitgeist. (2003)
  • Democratic Political Philosophy. The Zeitgeist. (2005)
  • The Truth and Deceit of North Korea. The Zeitgeist. (2006)
  • Dialectical Strategy and Tactics Theory. The Zeitgeist. (2006)
  • Hwang Jang Yop's Memoirs. The Zeitgeist. (2006)
  • Philosophy for Youths. The Zeitgeist. (2007)
  • Human-centered Philosophy Principles. The Zeitgeist. (2008)
  • North Korean Democratization and Democratic Strategy. The Zeitgeist. (2008)
  • Dialectics and Dialectic Strategy and Tactics. The Zeitgeist. (2009)
  • Democracy and Communism. The Zeitgeist. (2009)
  • Logic. The Zeitgeist. (2010)
  • Human-centered Philosophy – Outlook on the World. The Zeitgeist. (2010)
  • Human-centered Philosophy – Outlook on History. The Zeitgeist. (2010)
  • Human-centered Philosophy – Outlook on Life. The Zeitgeist. (2010)

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ North Korea diplomat in London defects to South. BBC News [online]. [cit. 2021-09-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ CORFIELD, Justin. Historical Dictionary of Pyongyang. [s.l.]: Anthem Press 256 s. Dostupné online. ISBN 978-1-78308-341-1. (anglicky) Google-Books-ID: 5zKWBQAAQBAJ. 
  3. ↑ Hwang Jang-yop Holds Press Conference To Explain Why He Defected from North Korea. web.archive.org [online]. 2007-09-30 [cit. 2021-09-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-09-30. 
  4. ↑ POLLACK, Andrew. KOREAN SHOOTING IS CASTING CLOUD ON SIGNS OF THAW. The New York Times. 1997-02-17. Dostupné online [cit. 2021-09-14]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  5. ↑ BECKER, Jasper. Rogue regime : Kim Jong Il and the looming threat of North Korea. Oxford: Oxford University Press 1 online resource (xiv, 300 pages, 8 unnumbered pages of plates) s. Dostupné online. ISBN 978-0-19-803810-8, ISBN 0-19-803810-0. OCLC 64701278 
  6. ↑ Slate’s Use of Your Data. Slate Magazine [online]. [cit. 2021-09-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ NK, Daily. Thoughts of Those Left Behind [online]. 2009-12-21 [cit. 2021-09-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ NK, Daily. A Quiet Voice Lost in the Shuffle [online]. 2012-06-01 [cit. 2021-09-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ https://koreajoongangdaily.joins.com/article/view.asp?aid=2919526. koreajoongangdaily.joins.com [online]. [cit. 2021-09-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ North Koreans jailed in assassination plot - CNN.com. www.cnn.com [online]. [cit. 2021-09-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ Highest-ranking N. Korean defector found dead. web.archive.org [online]. 2010-10-11 [cit. 2021-09-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-10-11. 
  12. ↑ S Korea arrests 'N Korean agent' - Asia-Pacific - Al Jazeera English. web.archive.org [online]. 2010-10-22 [cit. 2021-09-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-10-22. 
  13. ↑ JAE, Mok Yong. The 20 Books Hwang Left Behind [online]. 2010-10-10 [cit. 2021-09-14]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]